Rozhovor s časem

5. února 2017 v 14:54 | Klášterník |  Klášterníkův kosmos
Čase, ty příteli starý,
Jenž prý hojí staré rány,
Avšak přichází i s novými,
Mnohdy ještě horšími.

Ty, díky němuž zdá se,
že vše dozrává ke kráse,
co jde ruku v ruce se stářím,
byť se na to někdo mnohdy radostně netváří.

Ty, co mnohdy plyneš rychle jako rozbouřená řeka,
a toho se mnohý leká,
jindy má tě každý dost,
někdy pro zlost, jindy pro radost.

Ty, co sloužíš jako cesta k cíli,
Co trvá dlouho, nebo chvíli,
Začíná zrozením, končí smrtí,
Pro každého k nevyhnutí.


Ty, kdo spolu s osudem,
Určuješ, kdo a co budem,
Kdy a jak nás co ovlivní,
I když jsme často naivní.

Ty, co nenecháváš zapomenout,
A máš moc připomenout,
Co za celá staletí se událo,

A co vše lidstvo ustálo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama