Partie

5. února 2017 v 14:53 | Klášterník |  Klášterníkův kosmos
Pojď a posaď se brachu,
Přisedni beze strachu,
K partii šachu.

Jak hraje se to, že nevíš?
Teď jinou výmluvu smolíš,
Tak co, jakou mi povíš?

V klidu seď a bez vrtění,
Vidíš, nic na tom není,
Vše je jen o podvolení.

Ta šachovnice, co před tebou leží,
K obyčejným nenáleží,
Už víš oč tu běží?

Černá a bílá pole sic,
Je jich tu mnohem víc,
Mám ti k tomu něco říct?

Jednou je velká, jednou malá,
Hýbe se, a přesto jako by stála,
Někomu leckdy i na zem spadla.

Každý pohyb, každý tah,
Je svým způsobem svah,
Na miskách Osudu vah.

Pěšák, symbol oběti,
Kolik takových ti životem proletí,
A mnohdy skončí zbytečně ve smetí.

Jezdec, rychlost sama,
Tolikrát v životě kolem tebe procválá,
Než pohltí jej dálava.

Střelec, od boku střílení,
Avšak co když dojde k zmýlení?
Jak vážné je pak zranění?

Královna, dáma tvého srdce,
Tvoje světlo, tvoje slunce,
Jak rád držíval jsi její ruce?

A nakonec, král,
Kolikrát jsi si na něj hrál,
Kolikrát jsi jenom bral?

Na druhé straně věčná tma,
Každý o ní ví, každý jí zná,
A strach z ní má.

Teď by si se bál?
Tolikrát jsi se osudu smál,
A tahy zbytečně zahazoval.

Mnohdy jsi figury zbytečně promrhal,
Jak jsi hnal dál,
A na nic jsi nečekal.

Hnal jsi se bez myšlení,
Figury padají v zapomnění,
Jen vzpomínky na ně přichází po setmění.

A tak došel jsi na konec šachovnice,
Není tu políček více,
jen mihotavý plamen dohořívající svíce.

Přišel už čas na poslední tah,
Tak co, máš strach,
Nespouštíš z očí mističky vah.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama