Jak snadné

5. února 2017 v 14:55 | Klášterník |  Klášterníkův kosmos
Jak snadné je pochopit špatně signál,
A jít cestou, kterou by ses sotva vydal,
Co končí slepou ulicí,
Kde osud přetáhne tě palicí.

Jak snadné je žít si uvnitř své bubliny,
A mít strach, že se udělají praskliny,
A pak se dovnitř natlačí,
Realita, na kterou už síly nestačí.

Jak snadné je tvářit se přemoudřele,
A názory jiných mít u prdele,
Do doby, než přijde na tu psinu,
Když dá ti někdo ochutnat vlastní medicínu.

Jak snadné je soudit jiné,
Být přitom největší svině,
Co se na všechny mile tváří,
A neslyší, jak se na ni voda vaří.

Jak snadné na nasírat okolí,
Kde, kdo si to dnes dovolí,
Pak ozve se jednoho krásného dne,
"břink", jak kosa na kámen dopadne.

Jak snadné je ostatní přehlížet,
Na sebe v zrcadle pohlížet,
Jak na idol tohoto století,
Co k nebeským výšinám doletí.

Jak snadné je porušovat sliby,
Vždyť jsou to přece jen chyby,
Ale když ti to jiný udělá,
Nadobro si to u tebe podělá.

Jak snadné je být dnes kurvou,
Pro kterou si boháči ruce urvou,
Než objeví se mladší model,
Pak zbývá opravdu jen ten bordel.

Jak snadné je zaměnit vlastence za nácka,
Zvlášť když šplouchá ti v žaludku už pátá dvanáctka,
To je pak nácků všude jak nastláno,
Hlavně že ty nemáš v hlavě nasráno.

Jak snadné je být moralista,
Duši mít zasranou jak kola traktorista,
Kázat vodu, víno pít,
A další dobrožvásty ze sebe jak na pásu blít.

Na závěr, jak snadné je kurvit umění,
Z jednoho prostého domnění,
Že tvoříš oduševnělé, obrovské věci,
Bože, sám víš že to jsou kecy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama