Z romantika p(r)asákem

17. června 2016 v 21:39 | Klášterník |  Klášterníkův kosmos
Víte, já vždy byl
Velký kavalír.
Byl jsem zkrátka romantik.
Rozdával jsem kytky, růže,
Zbraně romantického muže,
To byl jen jeden trik.
Hladil jsem je na duši,
"Ach, tak podobná Venuši"
Po tom vždycky jihly.
Avšak přišly časy,
Kdy pominuly triků krásy.
Tížily mne jako cihly.
Co vám o tom říkat budu,
Nastal čas velkých zmrdů.
A já neměl zprvu šanci.
Avšak nevzdal jsem se snadno,
Prozkoumal jsem toto bahno.
Jak to dělaj kanci.
Prošel jsem tou transformací,
Už nedělám si ondulaci.
Hlavu mám teď do hola.
Abych byl odborník,
Kouknul jsem se na slovník.
Ať nejsem za vola.
Kdysi koukal jsem se do očí,
Teď čekám, až se otočí.
A ukáže mi zadek.
Pak otočí se zpět,
Óóó, co to za pohled.
Teď by mi už sotva změk.
Při pohledu na její vnady,
S testosteronem nevím si už rady.
Pane můj, proč já?
Oslovím ji slovníkem,
Opiju jí rohlíkem.
Čekám, že mi dá.
Teď mám mnohem větší šance,
Užívám si role kance.
A jsem velmi spokojen.
Chceš-li býti úspěšný.
Musíš být holt falešný.
Jinak jsi jen kokotem.
V době dnešní změny,
Tohle radši ženy.
Avšak nevím proč.
A když někdo tuší,
Že mu je to proti duši.

Tak si z okna kámo, skoč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 17. června 2016 v 22:59 | Reagovat

Říká se tomu evoluční zvýhodnění. Kdybys měl srdce, byl bys pořád kavalírem. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama