Prosinec 2015

Nevěřte na nový začátky

29. prosince 2015 v 0:04 | Katastrofa |  Básničky
1. Další cesta co měla velkej začátek a otevřenej konec,
stáváš se siluetou vedle vybetonovaný silnice s dvojitou čárou,
a přichází neuvěřitelný slovo "znovu" a "prosím",
napovídal jsem toho až příliš moc jako to obvykle dělám.

2. A moje auto odjíždí směrem od tebe, nějak to není lehký,
kolik jich bylo a kolikátá už jsi, že jich bude ještě pěkná řádka,
rozrůstající se klub lidí nechanejch v prachu mýho putování,
další fotka do alba vyhořelejch vztahů, celej svět na mě padá.

3. Teď nebudu vědět co s tebou bude, ty nebudeš vědět o mně,
tak nějak budeme hrát role playing, že je všechno dobrý,
po pár letech na sebe zapomeneme, i když to mělo bejt navždycky,
rád sbírám prázdný fráze a dělám z nich ucelený básničky.

4. Přál bych ti někoho, kdo by se o tebe staral líp než já,
sem tam bylo dost špatný podívat se do zrcadla a nezeblít se,
ale znáš, že nemůžeme bejt ani jeden šťastnej, je to daný,
ignorace je lepší než polopravdy a výčitky, tomuhle věř.

Konec vězení

26. prosince 2015 v 11:29 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
Osmiválec se líně převaloval na volnoběhu, hrdina stál opodál, palubní světlo iluminovalo černý interiér (ze kterého nejvíce vyčníval obří budík s ukazatelem plnící tlaku kompresoru). Na odpočívadle se nehnul ani stín. Bylo hodně pozdě po setmění, červené digitální hodiny v jeho Chevroletu Camaro Z28 ukazovaly kousek po půlnoci. Potáhl z cigarety, cítil všudypřítomný nikotin a dehet plnící plíce. Ladným pohybem odhodil nedopalek. Proč utíká? Kam utíká? Stojí to za to? Synapse přenášely ruchy rychlostní několika milionů kilometrů za sekundu, ani s jeho 550 koňskými silami by nebyl rychlejší. Cesta znamenala cíl. Manuál od Getragu padl do ruky v černé řidičské rukavici. Už zase hnal ten křiklavě červený artefakt z 80. let klikatými silnicemi jakési noční pustiny. Musel být na místě včas, všechno udělat, urovnat, neposrat to, vážně a podobně. Připadal si jako hrdina z nějakého japonskýho animé s iniciálou D. Chyběly jenom prostřihy na jeho tragický obličej, ještě absurdnější rychlost a všechny šikany prodriftovat za frenetického jekotu kompresorové V8. Byla poslední V8? Prolétl zatáčku táhlým smykem a málem se srazil s protijedoucím vozem ve druhém pruhu. Vypnout adrenalinový pumpy a přestat se sebevražednými tendencemi.

Čas zastavit na dalším odpočívadle. Tentokrát nechal motor spát. Zaklapl dveře, jeho T-top střecha byla odkrytá. Proč si kupoval auto z 80. let, kdy byly výkony na nule? Chtěl si připadat jako nějaký komixový hrdina? Pustit si k tomu synthwave a připadat si jako, že to doopravdy prožívá? Zasraná póza. Motorest byl otevřený, čas koupit si něco k pití. Bundu nechal v autě. Ležela kůže na kůži. Okolní svět byl nesmírně hyperaktivní. Kamioňáci snažící se sbalit holky nižších mravů, holky nižších mravů snažící se objevit nesmírný kouzlo dvojitý penetrace. Podtrženo a sečteno, klasický konec civilizace od Huxleyho. A mezitím seděl on, zvrácený idiot jedoucí ke svojí přítelkyni na druhou stranu státu. Proč to vůbec dělal? Měl snad hodně času? Musel se smát sám sobě a svojí debilitě. Brzo přijde nájezd na dálnici a pak tam bude v co nejkratším termínu. Jeho hlava si kladla neustále se točící otázku, rotovala rychleji než lopatky v twin scrollovém turbu snažící se hnát na hraně závodníka WRC lesní krajinou. Vyplatí se to?

Vyhrkl do sebe další kafe. Měl celou situaci před očima. Zase ten hnusný psychický nátlak. Spoustu načatých slov, výčitky a podobný terory, říkala tomu láska, ale připadal si jako zajatec čtyř stěn a špatných slibů. A teď se kvůli tomu žene skrz nevyřčený konce o slibech. Objednal si další kafe, ta holka od druhého stolu ho sledovala, koukala na něj a v její hlavě se musel rodit plán o šílených psychopatech co přišli z 80. let. Podrbal se na hlavě, nebýval rád, když ho osud narval do zdánlivě neřešitelné situace. Všechno bylo až moc lehce řešitelný, nemohl než jinak. Vstal a odešel ven. Hvězdy nad hlavou zářily, vracelo to různý vzpomínky, nějaký nostalgický, některý zase tolik ne. Musel se zabývat myšlenkou na ní. Přeci to je zdroj jeho trápení nebo ne? Tolik otázek a dokázalo jeho svědomí na některý z nich odpovědět. Proto si koupil silný auto, aby mohl zapomenout na normální život, být neustále sjetý na endorfinech, porušovat zákon, nedržet se toho, že je ve zkurveném vztahu co nikdy nefungoval. Postavené království egocentrismu, uražených ideálech, výsměchu, neporozumění, slyšel její hlas, dovedl si představit si jí, jak na něj čeká nahá v posteli. Když přemýšlel, tak si dovedl, na plátno před oči, promítnout veškeré možné scénáře co na něj mohly čekat. Bohužel, palčivě na ně křičely její výčitky, věty vytržený z kontextu se vypalovaly na šedou kůru.

"Jestli se takhle budeš chovat, tak budeš do konce života sám." Na to jí řekl, že nikdy nebude sám. "Vůbec mě nemiluješ, jsi člověk co pro mě nic nedělá." Přestal odpovídat. Čas od času musí chlap držet hubu než všechno ještě víc zkope. Řekl jí, že si má najít někoho jiného a myslel to vážně, očividně štěstí nebylo to co hledali. Mohli obviňovat sebe? Ano, mohli se obviňovat navzájem. Došoural se k autu. Nejlíp se mu přemýšlelo za chodu a uvnitř, zabořený do sedačky. Posunul si sedačku nejvíc dozadu jak to šlo. Takhle spolu usínali. Nevzbuzovalo to v něm žádný zármutek. Nic. Připadal si citově prázdný, vysátý a svým způsobem použitý. Musel se smát svým myšlenkovým pochodům. Když se přenesl přes nostalgii, vybavovalo se mu před očima to nepříliš veselý období posledních dní. Ptal se sám sobě, jestli ten vztah za něco někdy stál? Na všem bylo trochu pravda a nic se nedalo do nejmenších pochybností vyvrátit. Zasraná lyrika noci. Rozjel se a nechal motor tiše pobrukovat nad hranicí volnoběhu.

Dálnice se před ním rozprostírala jako rovnoběžka mířící do prázdná. Nemající nikde začátek a nikde konec. V určitých ohledech mu to připomínalo jeho samotného. Musel se pořád ptát sám sebe, jestli to má smysl. Říká se, že všechno má smysl, ale v čem byl smysl vztahu dvou lidí násilně naroubovaných jeden na druhého. Nebude lepší, když budou každý šťastný zvlášť bez vydírání, špatné krve a podobných věcí? Věděl, jak na to. Pomalu otočil Camaro směrem k domovu. Najednou byl čas na poslední věc. Na rádiu od Kenwoodu si naladil písničku od KC and the Sunshine Band. "Queen of clubs" zněla nočním interiérem. Byl čas vyměnit 80s synthwave za něco víc uklidňujícího, deprese musela být nahrazená bezstarostností 70. let. Najednou se nemusel nikam hnát, všechno dopadlo na svá místa, i když se nebylo ke komu vracet. Usmál se a uháněl k domovu. Svět mu toho nabízel až příliš moc na to, aby byl v depresi.

Testosteron dušenej estrogenem

22. prosince 2015 v 13:27 | Katastrofa |  Básničky
1. Vychovaný ženskejma s důrazem na city,
jsme nová generace zženštilosti v testosteronu,
motivy a stimuly z romantiky bych blil,
zamilovaný básničky jsem roztrhal.

2. Stojíme o vztahy a chceme se vázat,
druhý pohlaví nerozumí našim pohnutkám,
bez olověnejch koulí neumíme chodit,
k breku je to pořád za nosem rovně.

Stálý zázemí rodiny je vyměněný,
za ochotu a citlivost k druhej, předpovězený,
obrušování hran během posledního století,
srdce při nesnázích, je v chlastu prokletí.

3. Jsme ženský 21. století, není pochyb,
přehrabujeme v intervalech emocionální odpad,
ostatní kriplové mluví stejnym jazykem,
naše úžasná doba starýho dneška.

4. Pár typů v póze nezachrání ostatní,
poslední drobný zbytky mužství na zemi,
správnejch postojů k věci podle Hatefree mít,
prázdný skořápky seděl do rána v nonstopu.


Stálý zázemí rodiny je vyměněný,
za ochotu a citlivost k druhej, předpovězený,
obrušování hran během posledního století,
srdce při nesnázích, je v chlastu prokletí.


Jak jsem onanoval u novejch Star Wars

20. prosince 2015 v 11:35 | Katastrofa |  Dlaždič Katastrofa
Čaúte děcka, strýčko pryčko Katástró je zpátky, aby vás pobavil dopičé. H-h-he-he!


Jak jistě víte, jsem zmrdskej nerd co má pokojíček plnej onanistickejch figurek s hlavičkama svejch oblíbenejch filmů. Kecám, člověk ze severních Čech nemá na takovýhle píčoviny peňáze, tak musí jenom čumět na filmy a stavět si svoje oblíbený postavičky z chlebu, sirek a temelínskýho nukleárního materiálu. Takže kromě toho, že svítím se mi postavičky do pěti minut rozpadnou, protože, pičo, žádnej hardcore. Jenom hlava zůstává hardcore a všechny zpíčený myšlenky létající rychlostí průjmovýho kanónu do éteru naší internetový anonymity. NO TIME FOR POET BRO. NO TIME.


A jako každej správnej zmrd se musím rozřadit do jedný ze dvou skupin Star Trek nebo Star Wars? Teď se mě pokusí pobodat kterýkoliv fanoušek Star Wars kvůli tomu, že jsem dal Star Trek přes Star Wars. Ale no tak! Je to abecedně, všichni víme, že Star Wars jsou totálně onanijní kult. Star Trek je béčkovej seroš, co formoval naše malý idiotský mozečky k tomu, abychom házeli rukama a říkali, že všechny zfaserujeme nebo zlaserujeme, že máme štíty na minimu a bude nás muset už po padesátý zachránit šťastná ruka kapitána Jean Luc Picarda. Oprava. Byla to béčková sračka, ale dokonalá. Jenže Star Wars jsou jenom jedny.


Tak jsem včera byl v DC Retard City na spektáklu roku. Dostali jsme něco co připomínalo Oculus Rift, ale prej 3D brejle. Tak jsem dal 3D brejle na svoje brejle a vypadal jsem jak nějakej zabijáckej cyborg ze synthwavovýho scifi od Johna Carpentera. It was not really awesome but I kinda like it. Znáte ten pocit.


Všude samej malej zmrd, potrefenej puboš vyrostlej na prequelový sérii (lamárna, CGI fest jehož životnost skončila v roce 2007, ty vole já nechci vidět jak povražděj rytíře Jedi, jsou to kámoši ty vole, narvaný týpci, ale Anakin to musel všechno posrat, protože vole měl malý péro a chtěl bejt ve svých rekordních 2X letech jeden z největších Jediů, načež se přesvědčil o tom, že bejt Jediem není stejný jako mít kariéru ve finančním poradenství a za půl roku fakt nevyděláš 6000000M měsíčně, takže si řekl, že bude s Palpatinem a vyvraždí všechny, takový normální myšlenkový pochody), nějakej ten rodič divící se, že ta sračka na který je, je doopravdy dobrý, to by fakt nikdo neřekl. Ale konec planejch sraček a natahování článku, dostaňme se k jádru pudla, cesta dovnitř je plná žeber, chrupavek a šlach. Kdo by vůbec rozřezal psa, aby se dostal do jeho jádra? Banda zvrácenejch sluníčkářů if you ask me!


Nebudu zmrd co zkazí radost těm 3% populace co na tom nebyli v kině. Ale dopíči, až uvidíte, jak se vrátí princezna Lea, Han Solo, Žvejkal, Luke, C3PO, R2D2, spadlej Star Destroyer, AT-AT a podobně. Konečně uvidíte, jak vypadá pokračování série, když je svěřený do dobrejch rukou (to jest ne do rukou Georgije Lukáše co všechno zesere a po původní trilogii měl už jenom hulit trávu a nechat režii lepším lidem). Nebudu nikomu lhát, málem jsem si u toho začal honit. Žádný zasraný levný CGI efekty, spolíhali na praktický efekty, takže modýlky, žádný shluky jedniček a nul, hehe. V hodně věcech mi to připomíná restart/quazi pokračování letošního Mad Maxe. Má to podobně feministickej podtón a podobně. Což není špatný i ženský nám můžou rozdrtit koule a pokud je rozdrtěj, bude to dost bolet. No jo, doba velkejch hrdinů s obrovskejma čůrákáma skončila, dneska už budeme koukat jenom na to, jak nás zabíjej ženský v návalech menstruačního rage módu. Tak, jestli budou pořád lítat střeva, pohodička.


Jedinej problém, kterej s tím filmem je hlavní záporák co si hraje na velkýho koňomrda a pak si sundá masku. Ty vole a všichni v sále se mu najednou smějou do ksichtu. Protože ty vole, badass nemůže bejt zasranej hipster co je neustále nasranej, že nebude takovej uber zmrd jako Darth Vader. Jenže většinu filmu tu jeho indie držku neuvidíte a nebude vám moc říkat, jak poslouchal Black Keys dřív než to bylo mainstream. A dostane přes držku, když spáchá jednu z největších zmrdověcí co se týhle sérii mohlo stát. Nespoileruju!


Měl jsem z toho stejný pocity jako když jsem v roce 1996/1997 poprvý viděl Epizodu IV, je to v podstatě upgrade Epizody IV na dnešní dobu, což je to nejlepší ocenění co se sem mohlo dostat. To je od člověka co teď prohrabal svoje starý VHS tajemství a našel tam Impérium Vrací úder. Bože, vzpomínky, krásný dětství. Zlatej fond, slzy, krása, bože, hlavně nebrečet. A hrát si na tvrďáka. Opět je čas si pustit death metal. Ano, jsem velký muž.



Takže jsem vám vše zmrdům chtěl říct, že na to máte jít a zesrat se u toho, aby kino bylo cejtit hovnama fanoušků série, protože to za to stojí a můžete se vysrat na názory čůráčků co vám budou říkat, jak je to hrozně špatný a co všechno by tam změnily. Protože tyhle lidi můžou jít do prdele čumět na nějaký indie sci-fi a nesrat se nám do naší milovaný ságy.


Vážně, jestli se vám nelíběj nový Star Wars, je s váma něco špatně jako s lidskou bytostí. Pravděpodobně se váš otec s matkou znali jako sourozenci.

Ano, správně, urážím vás.
A mířím na vás prstem!!

S-shame on you!


Tak zase někdy niggaz.


Vánoční příběh plný lásky a porozumění (feat. Aštar Šeran)

17. prosince 2015 v 21:24 | Katastrofa |  Dlaždič Katastrofa
*Zvuk krknutí*
*Zvuk prdnutí*


Tož isom zde, zas sa týdoň s dýní zošiel a strýcu Katastro je opať zpať. A teď už dost toho méněcennýho jazyku. Všichni víte, jakej je dosranej čas sezóničky. Začíná čas Vánoc, půjček, kapříků, špatně vybranejch dárků, elektroniky, rumu pod stromečkem, stresu, řízení pod vlivem, pervitinu, ohřevanejch párků, brečení nad tím, proč vás celej svět nenávidí a piva.


Iks-dé.

Což mě přivedlo jako správnýho Zmrdoslava Samohanáka k tomu, abych napsal jedno velký pojednání o hovnech. Vánočních hovnech. Budu mít Vánoce totálně v prdeli, protože jsem zmrd a musím se učit do školičky. Ani na onanii nebude čas, tak si nejspíš půjdu najít tady na dědině nějakou ovci. Aby mě doučila podnikovou ekonomiku, protože jsem debilnější než letící soplák Paris Hilton, v němž je DNA 50 náhodných návštěvníků matematické olympiády na ČVÚT. Takže velmi nerdský a přesto tak zvláštně idiotský. Nejspíš level Sheldon Cooper.


Jenže nebudu smutnej, protože svět dovede bejt někdy až příliš nádhernej. Teď si do ruky vezmu svojí starou milou kytáru a povim vám jeden nekonečnej příběh o krásný lidský dobrotě. Takže dětičky, klidně si sedněte ke stromečku, hoďte si do žíly nějakej kolumbijskej heroin, pusťte si k tomu pěkně CHVRCHES a vlak jede dááááááál. Vlak se zesere až o kousek dáááááál. Yo!

BTW Není ta zpěvačka zralá na osouložení? Vždycky jsem měl rád tyhle lolitkovský typy ženskejch. He-he-he.


Žil byl jeden feťák v království velkých daní a zkriplované neomarxistické pravice. Ten feták, ale nebyl obyčejný feťák, fetoval jenom v sudé týdny. Pracoval u linky jako montážník elektronických obvodů jedné bezejmenné korejské značky. Ehm, byl to Samsung nebo Hyundai. Na tom nesejde, jestli byl z Nošovic nebo ne, ani na tom, jestli se jmenoval Karel či Havel. Jmenoval se Havel, ale o jeho osudu až o chvíli později vážené děti. A tento náš kladný hrdina veselého vánočního příběhu si při každém gramu heroinu ve svých pannenských žilách broukal písničku od Village People. Ano, bylo to YMCA. Proboha, dokonce se někdy oblékal jako pán policista a vydělával si na živobytí svým ladným zadkem. I když nechápu, jak mohl mít ladný zadek, byl to zasranej feťák co nabízí svůj kaďák za 5,50 v průchoďáku. Nu, pohádky jsou nereálné puboši. Je to tak.


Onehdá sedával na hlavním nádraží a už z dálky viděl přicházejícího kamaráda. Nebyl to obyčejný kamarád, byl to Pepa, jeho spolubydlící umírající na HIV. O víkendech spolu chodili za různými dobrodružství, hledali použité injekční stříkačky nebo zachraňovala malá koťátka od závislosti na kokainu a jednou dokonce uspořádali i Gay pride. V podstatě kratochvíle každýho průměrného člověka z Prahy. Člověk si musí někdy přivydělat i v pohádkovém světě.


Když z ničeho nic se, jako pára nad varnou metamfetaminu, zjevil veselý mužíček. Byl z Velké Británie. Vožralý jak trám a volal oplzlé nadávky očerňující Čechy z antisemitismu a xenofobie. Havel (ano, byl to dávno ztracený syn našeho nejskvělejšího prezidenta všech do, jemuž se staví pomníček na každém chodníčku v tom našem maličkatém státéčíčičku) koukal jako rozmrzelý volič TOP09 při zjištění, že je bude reprezentovat "Cigáro" Kalousek. Dovede si představit stupeň rozmrzelosti. Až bylo nemyslitelné, že by tento příběh mohl pokračovat, ale žijeme v kouzelné zemi, kde poslanci berou 200k za sezení v neexistujících správních radách. Tudíž se Havel zamyslel. Měl v hlavě obrázek svého otce, nejlepšího demokratického prezidenta na světě. Pepa ho pozoroval, přísahal by, že u Havlových očí se objevila pravda a láska. Jeho božský tatínek se na něj z nebíčka dívá. Havel si promnul oči.


"Pojď, pojď bratře." pravil a podíval se přátleským pohledem na Pepu, "Pomůžeme člověku v tísni, tatínek mi to teď řekl." Pepa se zvedl, oprášil svoje pokálené mrkváče a vydal se s Havlem k anglickému turistovi. Nebyl to anglický turista, byl ze Skotska, protože autorovi vyhrožoval rozbitou lahví od piva a zvlášť špatným přízvukem. Tedy. Nebyl to tak úplně anglický přízvuk.. Byl to přízvuk skotské Angličtiny. Už odložil lahev. Skvělé, nikdo mě neohrožuje v konečníkové oblasti ostrým předmětem.


Skot se na ně hezky podíval, z nebe padal sníh (i když byla půlka listopadu a teplota byla těsně pod 20 °C) a na nebi létala zvláštní znamení. Nebyly to hákové kříže, ani loga neziskových organizací, ba dokonce ani pop up reklamy z pornografických stránek. Byl to duch Vánoc. Byl celý bílý a řídil Chevrolet Camaro Z/28 s obrovským kompresorem na kapotě. Ano, byl Američan, dalo se to poznat ještě díky vybuchujícím ropným polím v pozadí a svatým Nixonem vedle betlémské hvězdy. Duch Vánoc se převtělil do Skota. Tudíž mluvil americkou Angličtinou a ne skotskou Angličtinou. Ano, uznávám, tady se příběh trochu komplikuje, jenže jsme dostatečně multikulturní na to, aby nám nevadila změna přízvuku. Havlův obličej se zazářil. "A teď mi splníš tři přání Richarde Nixone nebo ti mám říkat Ronalde Reagane?" V Havlově hlase bylo slyšet dětské vzrušení.


Načež z davu kdosi přiběhl. Byl to prorok Muhammed. Zakřičel mužným hlasem "Allahu Akbar bezvěřci!" Vybuchl, konfety létaly na všechny strany. Havlův duch pravdy a lásky tancoval valčík s duchem Vánoc. Nad nimi se objevil Muhammed a rošťácky se zasmál. "Kluci, tak jsem si z vás jednou takhle vystřelil, odpusťte mi to, já vás mám rád." Řekl s rosťáckým úsměvem na rtech. Nixon se zasmál. "Neboj se, nejsi žádný demokrat, tebe mám rád!" Vlepil Muhammedovi polibek.


Pepa se postavil a nemohl přijmout ten lidský zázrak. Všechno co se děje. Byly to jeho nejlepší Vánoce, který kdy zažil. Zavřel svá něžná očka a rozhodl se přestat s drogami. Dát svému životu smysl. Hned druhý den se oženil a do roka měl 50 dětí. Ano, Pepa byl Rom.

Havel pokračoval v odkazu svého otce a vybudoval obrovskou pravdoláskařskou základnu na odvrácené straně měsíce, kde, pokud se dobře podíváte na měsíc, vidíte zářit obrovské hořící srdíčko. Pokud se humanitárně nevybombardovalo, hoří dodnes.


Skotský turista se vrátil do své vlasti a napsal o všem knihu, jenž mu vydělala 550 miliard USD a byla přeložena do 5,8 milionů světových jazyků, stala se nejpřekládanější a nejrozšířenější knihou na světě. Sto let po jeho smrti vznikl kult uznávající ho jako stvořitele lidstva. Sto padesát let po jeho smrti zničila svět nukleární válka, protože jenom on byl ta správná cesta.


A všichni žili šťastně až do smrti, která se přihodila nešťastnou náhodou, když:
a) Havel uklouzl na příjezdové cestě a spadl na svůj spuštěný křovinořez, zažil obrovskou 50 minut trvající agónii a byl Vatikánem blahořečený za svatého. Shodou okolností nebyl na měsíci a neopékal bavorské klobásky.
b) Pepu zabil výron semene, když se snažil se svojí ženou o 184. dítě. Stal se mužem roku prestižných magazínu Forbes a Playboy. Dodnes najdete jeho sochu před budouvou OSN v New Yorku.
c) Skotský turista zemřel nešťastnou náhodou, když nad Velkou Británii snežilo a jeho Volkswagen Golf TDI (samozřejmě nesplňující emise se samolepkou "fuck da system") byl obut do letních pneumatik. Stejně jako Havel byl prohlášen za svatého, mezi jeho přívrženci se tomuto momentu říká "Zrádná msta syna Goodyearu".


Inu děti, buďte na sebe hodné a nenadávejte si zmrdoslavů, bůh vše vidí. A bůh je Václav Havel.


Nebylo to smutný zmrdi? Jsem uronil pár slziček, ale připadal jsem si jak zženštilej zmrd, tak jsem si vyrazil pár zubů, abych nevypadal jako slaboch. Bych skoro brečel. Počkat. Já jsem brečel.


Tak hezky šiřte vánoční atmosféru a jestli jí nebude šířit, tak si vezměte brokovnici a vystřelte si mozek. Usmívající se smajlík dívající se do vaší duše a čekající na ohození stěny vaším mozkem.


Come on, just you know, do it.

Tak zase někdy příště u podobně nejapného témata.

Čůráci.

Kámoším s ďáblem

15. prosince 2015 v 21:32 | Katastrofa |  Básničky
Jsem nechutnej týpek a hraje mi tady Portugalthe man
posraně zeškrábaná ruka a já v ideálním světěna zasranym blogu.cz
snažím se posbírat noční divy svejch vlasů na rukoukokot stárne
moje poetika vykrádá sama sebe a ostatní kejvajříkaj "umíš psát fakt dost dobře, ty zasraný hovado, víš co já a ty a my"
tak teda jo, přeci jenom budu jednička ve světětvejch nukleárním bomb a nerozulučnejch manipulativních zmrdů
i ten největší zmrd maká v neziskovce a mě to sere nikdy nebylo líp.

Nemám ani na zasranou hipsterskou šáličkuaby ze mě tekly všechny intelektuální holky v hyperprostoru a byl jsem fakt hustej
na odpovědi z druhý odmocniny po započítání inflacejsem našel hodně odpovědí v bakalářskejch pracech k ničemu
originalita ty vole, je to jediný co máme a vykrádačkysmrděj hřbitovem a zasranym mládí o který beztak nestojíme
měnící se pozadí, v popředí si ty a blízký okolíje v roli komparzu a dívá se na oskarovou roli zabitýho granátu M67
zmrdí děti všech zpíčenejch politickejch korekturposlouchej ty vykecávky a řekni nasrat na vlastní identitu
dojebat na zpíčenej svět a na zasraný polopravdy v těhle sračkách.

ČEKÁM NA SVOJÍ VELKOU ŽIVOTNÍ ROLI, ALE VŠECHNO MŮŽE POČKAT.
Tak jsme to řekli odkejvali a prodali se do kapitalistickýho otroctví ráje všech daňovejch sazeb.

Nikdo neumí číst mezi řádkama a tak rádi utíkáme do slepejch uliček s pervitinem.
ŘEKLA ONA A CELEJ SVĚT VYPADAL ZAPOMENUTÝ ŠÍLENSTVÍ ZABÍJÍ.

Ženský vs IRA

15. prosince 2015 v 20:22 | Katastrofa |  Básničky
V chlastu hledáme odpovědi na otázky ženskejchWhere have you been?
je tady hodně obratů stejně a pořádI dare you mister
za očním plátnem hořej v nocích náhodný ženský těla jsem už taky nějakej opilejsynergy of madness
Její slova o lásce a podobnejch věcech, uhýbám pohledemJesus wept
Nic nekončí a nezačínáthrough the last exit on the left
Paralelní snění o lepších klišé s kýčovetejma koncemaslow motion suicide
Chci slyšet neznatelný chtíč malý holkytearsome blues
Menstruační otupělost, synchronizace vykřičníků!!!
Čumím do hliníkový plechovky Kozla a nechci bejt sám, pro nový začátky se starym obsahemFUCKING NEW WAVE
Pruderní studentky s hlubokejma dekoltama a zadky všech fitnesechI am soooo weak yo
I bez jejich dotyků je to prázdný a jejich oči nevidí nic, kromě svojí dokonalostiso fucking wonderful hey

Červený hlas mluví irským přízvukem, je z předměstí Dublina, je člen IRA a je extrémista.

Můžeme strkat rypák do všeho a kritizovat všechno, protože demográcia vole! (divná desítka uvnitř included - byl jsem tady Desítkovač)

12. prosince 2015 v 12:51 | Katastrofa (mihne se tady u Desítkovač, dolejzač zasranej) |  Dlaždič Katastrofa
Čaute děcka, strýco Katastrofo je zpátky in the town yo!

Během dnešní rychlý půlhodinky se hezky, proč je dobrý, srát svůj rypáček do všeho co trochu smrdí nebo nesmrdí a k čemu to vlastně dobrý je. A naučíme se používat výplňový slova a podobný sračky pro ráčky.


H-e-he-hehe.

Žijeme v době, kdy spousta lidí začíná věřit takzvanejm odborníkům, na slovo vzatejch absolventům humanitních oborů, vysokoškolskejch učitelům, jinejch super duper cápkům co ti řeknou, co si myslet, jak si to myslet a proč si to myslet, protože ty vole, jejich zkušenosti ne ty vole. Což je moc dobrý, pokud jseš nepopsanej list (Asi jako 90% blogu se spoustou puberťaček co jim je náhodou 25 let, jsou starší než sám dlaždič, kterej se směje sračkám co řešej a jak je ty vole, nejhorší činnost, co se jim mohlo stát, že zrovna neměli v kavárně jejich oblíbený latéčko, jejich idol/přítel/šukač/mrdací nafukovací pán je nepochopil a vážně to tak nemysleli nebo hoděj nějakou vtipnou storku o tom, jak se jim přihodila nějaká náhodná věc, která je ve výsledku úplně nevtipná a nejradši by sis vzal AK47 s dum dum střelama a rozstřílel si mozek na sračky, jen aby přestali psát, protože tě to uráží, ty vole! Iks-dé), jenže když už máš nějaký zkušenosti, tak začneš vidět jejich názor jako člověka co má třeba jiný zázemí než ty a může si luxusně dovolit nějakej hezkej pravdoláskařskej názor, protože nemá s projednávanejma problémama žádný reálný zkušenosti. (Vlož výplňový slovíčko "tak", "ne asi", "dopíči", "kurva", "vlastně", "yo!", "ne asi").


U spousty lidí se začíná vytvářet zvláštní fenomén, kterej jim neumožňuje poslouchat argumenty ostatních kritizujících věci nebo idioty, jenž bezpodmínečně milujou, píše na ně srdíčka, masturbují nad nima a podobně (u mužů to jsou obvykle pornoherečky s lehce uvolněnými vagínami nebo kamarádky mající pro ně za každých okolností sexuální libido a podobně, znáte to sami, vy zasraný prasáci). Což je tak nějak v pohodě, každej to čas od času dělá. Já třeba kritizuju zmrdoida Havla a chci, aby rotoval rychlostí 8 500 otáček za minutu v hrobě (takže někde na omezovači otáček EK9 Civicu Type - R nebo to bylo 9 000 otáček? Ten VTEC mě vždycky zmate, achich achich), jinejch pradosláskařů nebo obskurních hudebních kapel (jako je třeba comedy bizáreček black me(n)tal). Takže i když to všichni děláme, někdy není od věci si poslechnout argumenty druhý strany, aby nás trochu posunuly v sebereflexi. Vyrůstal jsem neustále před zmrdem sebereflexe, co občas přišel a pořádně mě vyšukal do kaďáku, až jsem z toho brečel jako Randsdorf dozvědějíc se o tom, že jeho znalost patnácti jazyků je v reálnym životě naprost na píču, když jsi takovej čůrák, že ze sebe uděláš nějakýho obětního beránka a řveš do médií, jak to byl blbej omyl. Just sayin´ malčik.


Z předchozího odstavce jsi pochopil, že je to špatný. Nikdo by neměl plakat víc než obvykle. Takže si najdi svojí oblíbenou skupinu a udělej si list věcí co je na nich dobrý a co je na nich totálně na píču, je to jednoduchý, budeš svobodnej člověk a nikdo tě nenasere. Takže udělám takovej maličkatej příklad, jak to může bejt. Jsem hroznej fanoušek Stone Roses, v roce 2010 jsem nad jejich muzikou masturboval asi šestkrát denně, ale můžu je zkritizovat jak zmrd.


Čůráci ze Stone Roses

+
ty vole, madchester vole, kulturní fenomén jak zmrd
Johnny boy žůžově kombinuje šedesátkovej psychedelic s osmdesátkovym indie popem
stylizace celý skupiny byla námrd jak hovado, acid housový rockeři vole, to se nevidí
nenáviděl je celej Manchester, jak tagovali po zdech logo "Stone Roses"
pět let nemohli uklohnit nahrávací smlouvu, prvotinu vydali po dvou letech strastí
Reni a jeho klobouk ty vole, beat jak zmrd, zkus na to netancovat ne asi
všechno řve party jak zmrd, hned by sis dal éčko jak zmrdo


-
ty čůráci vydali jenom dvě alba a i přes zasranej reunion nemají novej matroš
Johnny boy se nenáviděl s monkey boyem Ianem, takže spolu dvacet let nemluvil
při rozhovorech s novinářema se chovali jako banda inkompetentních čůráků
kvůli tomu, že rozbili držku svýmu manažerovi nemohli dva roky hrát
furt byli sjetý na ekstázi, heroinu, kokainu nebo trávě, trochu tak vypadaj
Johnny boy používá zkurvenýho Stratocastera místo Ricka to není punk
Ian je takovej týpek umělce jako John z RHCP, totální éterickej mimoň



Co bylo hlavní náplní tohohle článku zmrde? Že teď máš jít a začít kritizovat všechno. Ale doprdele, používej logický argumenty, jako třeba já u black metalu.

Deset důvodů proč nemá Katastrofa nemá rád black metal (by Desítkovač)

1. Protože je to neskutečná póza/ Ty vole, podívej se na ty kokoty, ty vole, co to je doprdele, proč se oblíkají jako nějaká banda satanistů co se snaží zabít někoho z publika dopíči?

2. Jejich muzika není originální, je to takový/ zasranej mix nějakýho gothicu, něčeho ty vole, Cult of Fire vole vykrádá Dvořáka, fungujou pět let voe a velký legendy, leda nasrat vole, prostě ne, přes to vlak nejede, nasrat vole, nikdo mi nezabije mýho medvídka v satanistickym rituálu, běžte do píči, vy zlí lidé!


3. Totálně ujetý texty/ ty vole, proč kurva zpívají o oslavě Satana ty vole, illuminátský židozednářský spiknutí, já bych to všechno zakázal, jako ty internety! (http://lyricstranslate.com/en/Atternatt-Again-Night.html)


4. Já to nějak nedokážu uchopit/ co bys na tom chtěl asi tak uchopit vole, to je snažší vzít si do ruky svýho dickoslava a uškrtit se s ním, teda tobě by to nešlo, ale já jsem dostatečně dlouhej. Žádný iks-dé, mám doopravdy tak dlouhej kanon => zašlu fotku. Vážně. Teď je čas na iks-dé.

5. Nechcete, aby vás kamarádi šikanovali za to, že/ ty vole, kdybych tady měl kamaráda co by poslouchal black metal, tak bych ho znásilnil tolikrát, že by z toho brečel, nudlal a nevím co ještě, psal by Kocábovi petice za nelidský zacházení a podobně. A já bych mu řekl, že si má pustit Káju Kryla a znásilnil bych ho ještě jednou. Ho-ho-ho.


Teď mi přijde, že jsme to zase vzali z nějakýho špatnýho konce co?
Ty vole, jo, mám článek o kritizování, takže musí být i konstruktivní kritika, i když jí nikdo nemá rád a nikdo se o ní neprosí.
Jojo, ale ukážeme, že jsme vyvážené internetové médium jako Idnes.
To není moc dobrej příklad debile.
Promiň.

Deset Pět(?) důvodů proč teda ten divnej žánr trochu respektovat

6. Budeme to číslovat od jedničky nebo ne? Má to bejt jeden žebříček, tak bych si to odpustil/Jo souhlasím.
Tak řekl bych, že musí umět hrát na ty nástroje/ jo vole, jedou docela vysoký tempa, takže nějaký technický skillz musej mít, o tom žádná, jenom ty vole, kdyby nedělali takovou obskurní muziku.


7. Koukal jsem na Cult of Fire a ten jejich vohoz/ jo, ty vole, jsem sral, ono je to pozérský jak píča, ale palec nahoru za to provedení, i když, kdyby točili nějaký gay porna, tak by to vyšlo asi líp no, přeci jenom tolik zmařený látky jako póza k takovýmu bizarnímu pornu. Jo, řekl jsem to.


8. Já nevím, co by na nich mohlo bejt ještě dobrýho?/ No tak, nějaký z nich jsou známý v zahraničí, takže asi žije dostatek jeblejch lidí na to, aby si je poslechlo./ No jo, to asi jo, vzpomeňme si na Sunshine./ Nechci znovu brečet.


9. éééééééééééééééééééééé/éééééééééééééééééé? Je to ze severskejch zemí?/A to má bejt plus?/Sakra.


10. *zamyšleně kouká na Dlaždiče*/*otevírá si pivo a smutně kouká na další videoklip od Immortalu*/Kámo, já ti nevím/Je to takový pozérský co?/Má tahle pětka vůbec smysl?/Pivo?/*chytá plechovku kozlíka*/Já ti nevím, nevím co mám cítit.


No a někdy se to trochu víc zesere, ale všichni můžeme kritizovat a když najdeme alespoň jednu relevantní věc na obranu kritizovanýho subjektu, nejsme zmrdi. Asi teda. Možná.

Pokud se vám článek líbil, pošlete basu piv na následující adresu:

pan Dlaždič Katastrofa
Zmrdní Zmrdanice
463 15 Zmrdí
Zmrdská republika

heslo: "Pivko pro tebe zmrde."


Čágo zase někdy děcka.

A to pivo mi pošlete, nemám peníze na kupování těhle věcí. Smutný smajlík.


Ve stínu je největší smrad

2. prosince 2015 v 20:55 | Katastrofa |  Dlaždič Katastrofa
Ahojte děcka, je tu váš oblíbenýj čobol Kátástro dopiče. Keď takto jednu za dva dny dojdu dom a čomim na tu zjebnutú televizni obrázovku, čítám tám akési pičoviny o rozkrádáčkách a podobnejch plačkách. Tak jsem si řekl, že než dopiju svojí chlazenou dvanáctku, řeknu k tomu pár vět co jsou zmrdštější než rýmy Eazy-Eho ve "Fuck the Police". Protože, když plaveme ve sračkách je důležitý dejchat nad vodou a ne si zaplnit plíce hovnama. Esitm mi rozumíte čorky. Takže očekávejte věci co máte Rathdi, možná nějakej ten Nečas s dominou, Langr, prasoid Rittig, trochu si zahejtujeme a už mi padá pěna, není na co čekat. Tak si nalejte kofolu a čumte na ty slova zloby zmrdoslavové.


Pokud mluvíme o korupčním prostředí, kdy se i ten nejnižší úředníček na úřadě dá koupit za pořádnej blowjob od zaplacený šlapičky co si obvykle bere 3k za jednu akcičku, musíme pochopit, že ve státní správě je to samej zmrd co si honí kokota nad tím, jak si nahrabat kapsu. Jasan, je tam pár dobrejch dušiček, který jsou ve výsledku omrdaný o stěnu takovym způsobem, že radši zdrhnou do soukromýho sektoru než jim nějakej sociopatickej veksláček s módním cítěním Daniela Nekonečnýho rozřeže motorovkou celou rodinu (Scarface style), tudíž nám tady zbejvají jenom zmrdi. Stačí se podívat po okolí.


Část mojí rodiny se (překvapivě co zmrdoidi) angažovala v politickym životě a málem jsem se zeblil, zesral a hodil to všechno na zeď. Je ironický, když vidíte, že zmrdi co mají držku plnou keců o pravdě a lásce, pravidel a podobnejch píčovin, jsou ve svejch high class kanclech totálně odříznutý od světa a smějou se nám ostatním chudákům, že jsme banda píčusů co je pod jejich úřoveň. Tenhle zmrd odkloní prachy z veřejnejch zakázek pro kámoše a na zasedání rady města řve plnou držkou, jak je přímej a jak ho ostatní nemají rádi kvůli tomu, že:
a) je jediný čistý z přítomných, tedy že není zmrd
b) má romské kořeny a všichni ostatní jsou rasisti
c) ostatní se ho snaží kompromitovat a vy mu musíte věřit, protože si fakt nevzal ani korunu


Dobrej je případ Ústí nad Labem, kde je to totálně v píči, ale vedou se neustále silový války o to, kdo omrdá víc město. Takže všude to smrdí sexem a nic se neudělá. A to je zasranej zapadákov na Severu vole. Teď si představte Prahu nebo, nedej bože, parlament.

Všude je to samej čůráček co neumí do pěti počítat, ale ty vole, nějakou shodou okolností se dostal do správní rady, dává poradenský služby nebo testuje štětky svejm obchodním partnerům, ať je to tak nebo onak (na omak!), dostává za to víc jak 300k měsíčně a bude doživotním členem elitního klubu tunelářů státu. A my ostatní čumíme a říkáme si, jak je to možný. Uvedu příklad, vemte si tlustozmrdokožce Rittiga, se svym malym čůrákem co si nechal říkat "sportovec", i když je tak kurevsky tlustej, že si přes faldy nevidí na kokota, tak se vysmívá všemu legislativnímu a ještě si, ty vole, jede do Monaka, normálně na nás řve "Podívej se na mě, jsem hnusnej zmrd, vypadám jak popelnice, mrdám modelky, pořádně mi ho vykouřej, všechno udělaj a ještě mám tuhle fajnovou jachtu, kdo z vás to má ty vole? Co na to řeknete píčusáčci? Co? Tady máš 10k a vykuř mi kokota voe!" Protože měl štěstí na kámoše, že jo.


Mít štěstí na kámoše je základní jednotka úspěchu, nejenom čůráčka co chce omrdat naprosto všechny, ale i v civilním životě. Dneska nezáleží na tom, jak něco umíte, kdepak, ale jaký máte kámoše. Jestli máte štěstí na kámoše, tak najednou můžete dělat práci za 70k čistýho a všechno je v pohodě. Když, nemáte štěstí na kámoše (asi jako strýcu Katááástrooo, há-há *následované záchvatem pláče a pocitu méněcennosti*), tak děláte prostě čůráckou práci, která vás nenaplňujete a stanete se na pár let idiotem na kterýho všechno padá a všechno se ho snaží sežrat, abyste za pár let mohli mít lepší práci, takhle je to dobrý, tak to má bejt. I když je u toho hodně breku, bušení do stěn, nějaký to noční pomočování a podobný stihoptákoviny. He-he, pěna už není, vy syčáci!


No a když se dostanete do vysoký politiky, tak je nějak jasný, že nebude z dálky připomínat křišťál nebo azurový moře. Takže se dostanete do politiky a kradete.

Tady je pár věcí co musí udělat každej správnej politik:
1. kupte si hodně drahej oblek od Armaniho nebo něco jinýho a drahýho
2. přestěhujte se do Prahy (odpověď na vše, viď Zmrdoslave Hobbite)
3. koupit s velký luxusní limuzínu německé produkce s řidičem (BMW 750L, MB S65 AMG, Audi A8L)
4. zařiďte si ochranku (nutno podotknout nějakou lepší než měl Klaus)
5. nechejte se zapsat do správní rady (třeba ČEZ)
6. najděte si milenku co vám zničí rodinu (jako Péťa Nečas)
7. mějte zlatý padák, pro všechny případy, že jo (no problem)
8. zkamarádit se s Rittigem (rád chodí na golf, Babiš by mohl povídat)
9. staňte se předsedou ANO, ČSSD, TOP09, KDÚ-ČSL (komunisty ne, ty s váma nebudou kama)
10. staňte se neomezeným vládcem světa (kamarádit s Obamou)

A nakonec rezignujte a buďte rentiérem.

Vzhůru do politiky!


Čůs pičusáci!