Večeře

4. října 2015 v 20:09 | Katastrofa |  Letmé Dotyky v Zombie Story
Hana s manželem si užívala romantickou večeři. Bylo to poprvé od chvíle, kdy se před měsícem vrátili zpátky do České republiky. Pět dlouhých let, dům v sutinách, vše zničeno, překvapivě to za ně zaplatí stát. Dům nebyl pojištěný, pojišťovna se do toho nepletla, nic takového, bylo v tom spoustu otazníků. Ale hlavně, že to nedopadne na jejich hlavy. Neměli peněz nazbyt. Udělat si desetidenní dovolenou je hezká věc, ale jakmile se protáhne na dobu delší než vhodnou, začnete vybírat svoje úspory z bankomatů. Postupem času se z vás stane nechtěný imigrant v subtropickém podnebném pásu, v malém turistickém letovisku na jihu Řecka. Není to poetické?

Láďa se nemohl vynadívat krás svojí ženy. Byli spolu přes čtvrtstoletí a vášeň ještě zcela nevymizela. V každém klišé bylo zrnko pravdy. Nikdy ji nepodvedl, při sexu s ní nemyslel na jinou ženu. Sice se po těch dekádách vytratilo kouzlo živelného sexu (spolu s erekčními problémy - šuškanda o novém léku na erektivní dysfunkci ho naplnily očekáváním leč po návratu do země nebyly po léku žádné stopy), ale svět nemůže být jenom dokonalé pozlátko. Bylo jim přes padesát. Nebude trvat věčně a šedesátka bude na krku. Ještě pár let a veselý důchod. Byl šťastný.

Objednal si pořádný steak s rýží, jeho drahá polovička si dala zapékanou brokolici. Hezké prostředí hotelu Hilton. Vše bylo nádherně vychytané do posledního detailu. Nebyli zrovna z pracující třídy, Láďa pracoval jako projektant u malé společnosti a jeho manželka pracovala jako státní zaměstnanec, jenže předtím byla vidina luxusního hotelu tak neuchopitelná jako krize před pěti lety. Intimní osvětlení okolo nich je vracelo do dob prvních schůzek, nevinného držení za ruce, před místo oboustranné ztráty nevinnost při prvním společném sexu a následném obrušování hran. Ne, že by sex byl špatná věc.

"Láďo, stejně by mě zajímalo, kde na to Lukáš sebral peníze, musí to být přeci strašně moc drahé a pozval nás, aby mohl mít volný dům. Proboha, vždyť nám zaplatil hotel v Praze, Hilton přeci není žádná druhá liga." Pronesla Hana po spolknutí lahodné brokolice.
"Musíš to brát z lepší stránky, báli jsme se o něj, že z něj bude nějakej vagabund. Víš, jak se hrozně fixoval na tu svojí holku. To bylo něco hroznýho, vůbec se mi nelíbila." Jako kdyby neviditelná vášeň mezi nimi vybudila nějakou komunikační zeď. Párkrát se jim to stalo, ale nemohli se navzájem obviňovat. Bylo to normální. I když, dá se říct, co je normální při tak dlouhém vztahu?
Pozorně se na něj zadívala. "Neodpověděl jsi mi." Na vidličce bylo nejnovější sousto, lačně se těšící do útrob a hledíc vstříc rychlému rozpuštění v žaludku.
Díval se na ní, na okamžik vypustil z hlavy i mistrovské dílo na svém talíři. "
Máš pravdu, omlouvám se. Znáš mě, nechám se unýst dobrým jídlem." Zasmál se a vzápětí pokračoval. "Musíš to chápat tak, že Lukáš během tý doby, co jsme byli pryč musel něco dělat. Nikdo neví, jestli to bylo pro vládu, pro někoho jinýho, ale kdyby neměl příjem, tak by byl v prdeli."
Jakmile řekl sprosté slovo, všichni v okolí si ho s pohrdavým úšklebkem prohlíželi. V nóbl společnosti se nesmí mluvit sprostě ani když chcete někomu vyvraždit rodinu nebo ho obrat o poslední peníze a vrazit je do pochybného investičního fondu.

Hana pohledem napomínala svého muže, bylo to neslýchané. Styděla se za něj, čas od času měl tendenci mluvit sprostě. V této situaci se to naprosto nehodilo.
"Drahý, prosím už to nedělej." Napomenula ho laskavě, nehodlala dát na odiv své vnitřní emoce a udělat hysterickou scénu, na tohle všechni čekali.

Láďa kývl hlavou.
"Jde o to, že se o sebe kluk umí postarat, i když si teď nejsem úplně jistej, jak začal pracovat u Děčína. Mám takovej dojem, že má na víc, kdyby si dodělal vejšku, kdo ví co by z něj mohlo bejt, nemyslíš?"
Jeho manželka ho pohladila po ruce.
"Já vím, že má na víc, ale můžu mu to pořád omlacovat o hlavu? Je tvrdohlavý po tobě, nedá si ode mě říct, vidí jenom to svoje. Jednou na to přijde nebo taky ne. Víš, jací jsme byli v jeho věku."

Manžel se smál. Srdečný smích, jedna z mála neumělých věcí v hotelu Hilton.

Ve Františkově se Lukáš vrátil domů. Jeho omlácený mobil mu indikoval novou zprávu. Byla od ní. Další rozchod, tak tedy nepřijede. Najednou ho sevřely jeho vlastní svaly. Křeče, bouchl sebou na zem. Co se to děje?

"Hlavně, že je šťastný, o to jde." Řekla Hanka a pozvedla sklenici červeného vína k přípitku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama