Říjen 2015

Zahraniční politika zmrdostánu also known as United States of KKK

30. října 2015 v 18:54 | Katastrofa |  Dlaždič Katastrofa
Strýcu K. je opět zpátky zmrdoni.

Jsem sa opať dosrial ako zasraté nemluvně keď som sledoval takésto zjebnuté články na Idnesó. Ale teď vážně (pokud to v internetovym světě na pubertálním blogu.cz vůbec jde, pomlčka iks-dé), člověk kamkoliv čumí, tak slyší novinky ohledně dalšího tažení Baráka Shobolamy do Sýrie, ukázování dickoslava na Číňany, bouchání pytlíkem o čelo Vládi Putina, gangbang s byrokratama z Bruselu a podobně.


Amerika je prostě zasraný světový numero uno. Nejlepší země na světě, s nejlepší přírodou, nejlepšíma lidma, nejlepšíma pornoherečkama, nejlepšíma autama (zdravíme legendární small block v Corvette), nejlepšíma režisérama, filmařema, okultistama a podobně. Chtějí bejt nejlepší ve všem, v přenášení syfilisu, kriminalitě, čemkoliv co vypadá kurevsky dobře a kde můžou bejt na vrcholu. Orgasticky mečí, dávají si ručičku na srdíčko a zpívají Star Spangled Banner.


Ten zasranej patriotismus je v nich zazřanej do morku kostí. Buď někde v Alabamě a zeptej se na to, jak milujou svojí zemi. Někteří si do toho začnou honit i kokot minuty. No a pokud si myslíte, že jste zděděli po svym tátovi (ehm, ehm, Velká Británie, ehm, ehm) celej svět, je jasný, že se dřív nebo pozdějc začnete chovat jako namyšlenej šikanátor celýho světa.


Do určitý doby tady byla jakás taká rovnováha v tom našem z, že jo, řekněme do 90. let, Sovětskej svaz si poměřoval kokota s USA kdykoliv mohl. Lítalo vzduchem hodně semena. Bohužel v některejch případech se tohle přeměřování přeměnilo na válečný konflikty, kde na pozadí těhle zkurvenejch mocenskejch bojůvek proti sobě stál jeden národ a vyvražďoval sám sebe, protože ty vole, vyšší princip asi. A podobný sluníčkářský hovna podbarvený tklivou muzikou od Bon Iveru.

Co se stalo v 90. letech? Náš mnogo miloványj taváriš Jelcin se vožral jak zmrd, prohlásil se za novodobu reinkarnaci Ježíše v Rusku a udělal regulérní státní převrat. Ten kokot dokonce sebral jednu zánovní T80 a namířil její hlaveň na budovu Nejvyššího Sovětu. Vidíš, že Moskva vypadá jako za druhý světový a všude lítá nějakej magor s AK, nádhera. Takže s Jelcinovou vydatnou pomocí se celej systém rovnováhy sesypal a najednou byly televize plný vřelejch francouzáků se starším Bushem nebo Billem Clintonem (jo, ten co zaručeně neměl sex s Monikou a už vůbec mu ho nevykouřila, teda říkal to aspoň). Protože když v devadesátkách začala bestiální privatizace Ruska a dekonstrukce jeho obrannejch kapacit, USA si v rohu honila jako nadrženej puberťák nad výročním číslem Playboye.


Během dalších let se to zvrhlo v situaci osvícenýho šikanátorství, buď jsi s náma nebo proti nám, ale ty vole, my ti tu zahradu fakt neradi spálíme, ale opravdu jinak jednat nemůžeme, protože neznáš základní aspekty svobody a je nám jedno vole, že svým jednáním porušujeme tvojí. Jmenujme Jugoslávii a zapojení soukromejch kontraktorskejch firem do školení chorvatský armády a vtipnému faktu, kdy 100 000 chorvatskejch vojáků vyhnalo ze země veškerý srbský vojáky. Humanitární bombardování pod záštitou NATO. Afghanistán, Irák, celou severoafrickou misi, Ukrajinu. Stihli toho zesrat docela dost. Ale když chcete bejt v něčem první musíte se snažit.


Puberta mi začala v roce 2004, dalo by se říct, že jsem byl součástí nejvíc protiamerický polistopadový generace. Pokud se bavíme o politice. Americký kultuře člověk neunikne ani kdyby mluvil se svojí babičkou, protože i ta viděla Pretty Woman. Je to špatně? Vadí to? Vůbec.

Jenže co mi kurva vadí je to, jak se všude serou. Světovej policajt ty vole. Zatímco můžeme s radostí souložit za tónů Thrill is gone od B. B. Kinga, fantazírovat s úsměvem na rtech, jaký by to bylo mít obrovskej osmiválec pod kapotou nebo co ti géniové z Intelu a Nvidie zase vymysleli za nový píčoviny, co mi na nic jinýho než na hraní her a sledování porna nejsou, nemůžeme doprdele zavřít oči nad tím, že se USA chovají na mezinárodní scéně jako čůráci. Už teď mám staženou prdel z toho, že mě sledujou přes GPS, nad zahradou mi lítá nějakej zasranej dron a v rámci mezinárodní mírové mise mi rozstřílejí švédskej tank humanitárním bombardováním. Iks-dé.


Jak jsem řekl šikana dobrý, ale časem se najde někdo nasranej, kdo se jim postaví. Na tahu je Čína. Takže nezbejvá nic než jenom chvíli čekat, až odjebe celej západ. Bohužel, jestli se odjebe západ, tak budeme taky pořádně vyjebaný. No jo, ty vole, čas začít se učit čínsky. Ale bacha, budeme tu mít hodně rudý barvy. Oh wait.

MY JSME TADY UŽ RUDOU BARVU MĚLI. TAK MŮŽEME PŘESTAT KOUŘIT VELMOCÍM KOKOTY A JEDNOU SE ZAČÍT CHOVAT JAKO LOGICKY UVAŽUJÍCÍ TRPASLIČÍ NÁROD?


Is it really too much to ask?

Bye Zmrdoslavové.
Strýcu K.

Tečka na poslední stránce

29. října 2015 v 18:28 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
Rovnoběžně se táhnoucí mraky nad obzorem pozorovaly sklánějící se hlavu protagonisty. Pustina. Sídliště plné paneláků, lidských osudů, propletence životů, ovlivnění starými generacemi. Všechno zfúzované do výbušného koktejlu méněcennosti a chuti vypadnout. Úplně osvětloval nejbližší okolí. Poetika černobílého světa. V ruce třímal cigaretu. Přestal kouřit před nějakou dobou, nemohl si to dovolit. Bylo v nich cosi zvláštního. Frajerský pocit hořící cigarety v puse kladného hrdiny. Proti němu stojí záporák a vyhrožuje. Kladný hrdina se naposledy podívá do zlých očí, ladným pohybem odhodí cigaretu a zpod bundy vytáhne automatickou pistoli. Přestřelka. Takový chtěl být. Kladný, křišťálově čistý produkt scénáristů. Nemít na sobě ani smítko hnusu.
Lavička ho lákala otevřenou náručí. Sedni si sem. Budeme si vyprávět o dávných dobrodružstvích, z doby, kdy to nevypadalo tak bezvýchodně. A všechny podobný depresivní dovětky o tom, jak jsme byli mladý, jak jsme se odsud mohli dostat. Kdesi jsme ztroskotali a teď máme všichni hypotéky, špatně placené práce, čumíme každý večer do televize a mermomocí chceme udělat cokoliv pozitivního se svým životem. Stereotyp zabíjející nudu z žití. Lavička je kamarád, dovede vyprávět spoustu příhod. Sedává na ní i pár zajímavých lidí. Hlavně feťáci. To jsou ti, kteří se od reality vzdalují přes drogy. Protože je normální život příliš depresivní. Lavička by mu toho řekla i víc, jenže musel uznat, že sedět ve dvaceti celý večer na lavičce je i na něj příliš jiné.
Pokynul imaginární kamarádce a procházel se kolem bloku. Byl nenápadným pozorovatelem. Hospody byly plné štamgastů. Žili své život tak dlouho, že jediné vysvobození z rodinného zajetí bylo povídání o politice, fotbale a manželkách. Všechno posrané může být k něčemu dobré alespoň se tomu zasmějí, dají si další pivo a svět se vleče dál. Na rohu stál pouliční gang. Nebyl cikánský, ale smíšený, živel hledá jiného živla a na barvu kůže se neptá. Přidal do kroku, měl fobií z násilných lidí. To obvykle pozorovatelé mají. Taky hledali své místo pod sluncem, skrz násilí, rozbité nosy a trestní oznámení. Každý hledal svojí univerzální cestu, jen se nikdo nemohl dohrabat k uspokojivému zakončení. Osvícení, nirváně nalezení odpovědí.
Nevšímali si ho, byl rád, jednou nebýt zmlácen, není to skvělá zpráva v tomto zjebaném světě? Není nad nadávky se spisovnou češtinou. Jeho panelák čekal. Odemknul vchodové dveře. Bydlel sám ve třetím patře. Samotář. Počítač a tma. Po nocích slýchával souložící páry. Nepřidalo mu to na náladě. Ale nervy z toho rostly do nebeských výšin. Posadil se do hlubokého křesla, jistým pohybem zapnul počítač. Připojit se na ty internety.
Prohlížet si anonymní blogy a brečet nad tím, že není originální. Všichni to cítí stejně, nenávidí život, ale on ho měl rád. Proč nadávat na něco co se s vámi táhne i když to nepřináší nejlepší ovoce? Žije a to je přeci důležité. Vedle těch různých drobností může být stále hůř. Zarazil se. Další člověk nadával na život. Jeho situace byla hrozná, narodit se do vyšší střední třídy musí být nesmírně nestravitelné, člověk si nevychutná ani pocit vlastnictví telefonu s Androidem, máte všechno a jste stejně prázdní. Ani značkové oblečení to nespraví.
Neměl nic extra, ale proč zatracovat celý život? Byl čas jít spát. Každý den přinese nějaký nový blázinec. Stalo se moc mainstreamové na život nadávat. I když není někdy ani průměrný. Věděl svoje. Stálo za to žít. Pustil si náhodný film. Usínal na křesle s poťouchlým úsměvem na obličeji. Jestlipak uslyší souložící páry?
Přeci se ze svojí samoty neposere.



Dlaždič Katastrofa: 10 sociopatů toho zkurveně moderního internetovýho světa, kde blog, facebook, twitter a podobný píčoviny znamenej sociální status s malou třešínkou uvnitř, takže musíte bejt cool a in. Téma tejdne voe.

22. října 2015 v 19:12 | Katastrofa Dlaždič/Desítkovač Katastrofa/Původní Katastrofa |  Dlaždič Katastrofa
Dlaždič: "Počúvaj teraz Terenc, tak s dáme na to zjebnuté TT na tejm bloge?"
Desítkovač: "Dlaždiči, nemůžeš tady bejt takhle sprostej, protože já mám deset věcí na který se máš podívat co jsem vyplodil."
Dlaždičovi zvážněl obličej. "Poslouchej, ty jeden zasranej intelektuální buržoazní čůráčku, dneska je pojebaný téma tejdne, takže jdi do prdele. Normálně vole, si támhle najdi kluka a ošukej ho. Just, you know. Do it."
Desítkovačův obličej je bílý, ví čeho je onen československý sociopat schopný. "Nu, tak, kamaráde, přeci se můžeme nějak rozumě dohodnout, neříkej mi, že se tady budeme jenom mlátit a vyhrožovat si análním sexem. Hehe. Iks-dé."
Dlaždič odložil půllitr a chytil Desítkovače pod krkem. "Čemu jsi kurva nerozuměl? Chápeš? Co jako teď bude he?"
Desítkovač uchopil do ruky svůj revolver. "Poslouchej cápku, jestli mně tady něco uděláš, tak ti vystřelím mozek."

Dlaždič čumí.
Desítkovač lechtá spoušť.

"Dobře kurva."

Takže bychom Vás vážení rádi přivítali u nového dílu našeho pravidelného týdenního pořadu Katastrofova desítka.

Nebo taky můžete jít do prdele, protože jste jenom banda zasranejch nateklejch čůráků co chodí na obskurní blogy.

Mám tu hezký revolver ráže .357 Magnum a můj přítel bezesporu ví, co se může stát, když bude politicky nekorektní.

Tak do toho kurva.

Dnešní téma je vpravdě pateticky poetické, budeme řešit, deset psychotických případů sociopatických bláznů na internetu.

10. místo - Hudebník/Hudebnice

Poslední místo jsou hudebníci, je to zvláštní sorta lidí co se nebojí jít až pod vodní hladinu a ukázat nám, jak strašně dobře hrají internetu.

Spíš to jsou jenom zasraný zmrdi co mají nutkání vlezlýho exhibicionismu a beztak se podívej na tu holku, ty vole, já bych se na to koukal, jenom kdybych mohl projíždět dickoslavem mezi jejíma vnadama. Víš co, bukkake party forever voe.

Já nevím o čem to mluvíš, vždycky jsi byl takovej trochu víc ujetej týpek, ale nech toho ano?

Odlož ten kvér a půjdu nechám tvojí hlavu na záchodový míse. Strýcu.

9. místo - Let´s Play týpci


Kdo by neznal tyto roztomilé poberty hrající počítačové hry a ukazující internetu svojí krásnou tvář, vydělávající miliony a vesměs nepřinášející nic nového společnosti než svoje jekoty a jiné "veselé" věci.

Banda buzerantskejch kokotů co vole hrajou, dobrý, každej hraje zasranej Minecraft a vypadá, že je panic vole. Že bude rád, když mu kdejaká vykouří. Chápeš, hraje Minecraft vole, tak jdi a vyhul mu péro. Five Nights at Freddy´s ty vole. Pewdiepie ať jde do píči. I když tu jeho holku bych brousil vole, né že ne, dopíči.

Stále mám zbraň.

Vole ti střelím, hehe, ne to bys střelil ty mě. Zmrdoslave.

8. místo - Fashion class


Ale teď upřímně, čekali byste tady něco podobného? Doufám, že jo, protože tihle lidé jsou jako rakovina, šíří se všemi spektry společnosti. Slyšels o tom spisovateli Katastrofovi?

O tom kuřbuřtovi co vole zase mlel ty svoje velký sračky o nějakym tom super návratu vole!

Jo, přesně o tomhle depresivním cápkovi, tak jeho přítelkyně dělá fashion ty vogo.

Ty vole a s kým teď budeme chodit do píči na pivo? Nebudu tam s takovýmhle podpantoflem.

Musím s tebou souhlasit, je to velký zklamání, už si nepodřezává žíly, nepíše, jenom čumí co by sežral, je to fakt divná existence.

Heleď a nepůjčil bys mi ten kvér kámo?

Ne.

7. místo - Teen bloggerka


Teen bloggerka je fenomén rozmachu multimediálních sítí, kdy každý může vidět, co se děje v životě někoho nezajímavého a co si myslí o různých věcech.

Takže, ve svý zkurvený podstatě něco jako tenhle blog.

Panebože.

Píčo?

My jsme na blogu.

6. místo - Fitness psycha/ Fitkokoti haha


Co si budeme vyprávět, každý potřebujeme obrovský ruce, brutální zadek, záda širší než průměrná letištní plocha letiště nejlepšího pana prezidenta.

Cos to řekl ty zmrde?

No, nejlepší český prezident byl Václav Havel přeci.

Hele co mám v ruce.

Proboha, nemiř s tím na mě.

A teď přebírám otěže, ty zmrde. Lehni si támhle ke zdi a drž chvíli hubu.

Pane, ano pane.


5. místo - Zasraní kuchaři vole

Zasraní zmrdi co ti dokážou ukázat, že neumíš vole vůbec vařit a že ty svoje tousty si máš nacpat do prdele kurva! Co je na tom tak těžkýho doprdele držet hubu a netočit si svoje masturbační videa o vaření vole? To si mám připadat méněcennej dopiče?

Hele, vím, že máš zbraň, ale neměl bys bejt takohle sprostej, jednou nás kvůli tobě zakážou.

Zopakuj to ti říkám vole.

Ale neblázni, přeci bys mi neublížil.

Otevři hubu.

*huhli huhli*

Přesně tak.

4. místo - Pranksteři co chtějí pozabíjet půlku světa

Ti povím strýcu, vyběhnuť na ma takísto koksa, bych sa dosrial. Ako strýc Katastrofo hehe!

*podrážděné huhlání*

Přijde ti na strýcovi Katastrofovi něco špatnýho ty zmrde, co???? Je to špatný????? Připadáš si jako velký zvíře? Chceš vyzkoušet, jestli budu muset natáhnout kohoutek? Jestli je to dvojčinná spoušť nebo ne? Lajzneš si to hovado?! Jsi nějakej slovanfob nebo co vole?

*omluvné huhlání*

Bych řek(tm).

3. místo - Čůrák co vypije i hovna svýho psa

Znáš tyhle kokoty co na sebe strhávají pozornost, vždycky to dotáhnou do extrému, pijou, honěj si u toho, šukají holku nebo jenom blbě čuměj. Hele, tam musí bejt nějakej product placement ne? Jinak je fakt asi blbej jak piková sedma. Ty píčo a to nehraju karty. Není to prší. Ne asi.

*tázavé huhlání*

Oslintal jsi mi celej kvér čůráčku, zahrajeme si asi taky nějako hru. Ruskou ruletu.

*znuděné huhlání*

Tě jednou vážně odstřelím.

2. místo - Sociální kurvosexperimentátoři

Takže tady máme "sociální experimenty" nebo spíš experimenty, který mají dokázat, že jsme všichni jenom nadržení čůráčci co chtějí ošukat úplně všechno v dosahu. Hele ty vole, já ti už vyndám ten kvér z pusy, asi jsem byl moc drsnej, zmrdo.

Díky, jsi kámoš a už nám zbejvá poslední místo viď?

Jojo kámo, už to tak bude.

Nejsem tvůj kamarád, mohl jsem bejt mrtvej.

1. místo - Poeti
Tak a máme tady konec, největší paskvilem všech dob jsou poeti, to je jasnější než se zdá.

Ty vole, spisovatelek nám vylezl, tak co jak ses skrejval před světem ty zmrde, kdy už zase něco napíšeš? Co, dobrý vole? Chceš se zase ulejvat? Co ty na to, mu něco řekni vole.

Patetický kus ubohého masa.

Ale no tak chlapi, nemůžeme bejt kamarádi?

Zanedbáváš nás zmrde.

Proč ho prostě nezabiješ?

Moje poetika nespasí mojí duši víš malá holko,
co bych si bez tebe počal bez okolků poezie,
v mrzkym soumraku koukám dál do voidu prázdna,
nemůžu mluvit ani přemýšlet o všem zlym,
ve světě je to tak nějak posraně drsný víš?

A co z toho uděláš nikdo neví, ztracenej v tobě,
to přeci víš víc než můj rozum a tvoje výčitky,
něco někde a slova s předponou ne je to zlo,
můžu se propadnout do písku a proměnit se,
abych byl někde daleko pryč, kde to neuvidím.

To bylo moc hezký, tak, že jsem se z toho málem posral. Ha-ha.

Má asi nějaký problémy.

Je to zkurvenej poééééta voe.

Nerozumíte mému utrpení!

Katastrofova desítka: Léky na deprese (rádce sebevraha)

18. října 2015 v 21:02 | Katastrofa |  Katastrofova desítka
Podle ostatních lidí nastal podzim, čas sebevražd, injekčních stříkaček narvanejch do žil a podobnejch věcí. A jak budeme bojovat s depresemi? Nebudeme přeci žádný béčka. Na pervitin člověk nemá, tak jak vyřešit problém se sebou?

Dneska to nebude moc sluníčkový, ale žluté sluníčko na nás v poslední době docela kašle, takže se mu tímto pomstíme a zvedneme pomyslnou úroveň sebevražd.

Tak to hlavně berte totálně vážně, protože v tomhle článku nejsou žádný plusový věci.

10. Začněte fetovat/chlastat
Máte hodně volnýho času a do čeho ho strčit, když je všechno v prdeli a všechno se posere. Nejčernější pocity, bejvalky na každym rohu, HIV pozitivní testy nebo jenom váš tupej výraz na to zasraný počasí. V klidu si otevřít lahev vodky, narvat si do toho půlku džusu, protože jinak je vodka na nic. Sednout si na lavičku a pozorovat svět okolo vás, propadnout se do ještě větší deprese a pokračovat. Nebo zkuste výše zmínění pervitin, to je prej taky dost dobrá věc. LSD je prej taky dobrý. Asi.

9. Najděte si totálně debilní hobby
Buďte jako já, pište hodně nic neříkajících článků, který jsou pro většinu lidí trochu debilnější. Tu trochu lepší. A. Tak. Můžete taky vyrábět podomácku vyráběné dálkové modely létajících držáků na jointy. Já bych si to třeba koupil. Šup a teď s tím na Kickstarter.

8. Koukejte se z okna
Normálka si sednout a čumět ven. Nic nedělat, zkombinovat to s číslem deset. Pozorovat svět a přemýšlet co dělat se svým životem. Nad životem ostatních lidí, srovnávat svůj život s jejich životem. Opět se nad tím zamyslet. Vyvodit závěry. Opakovat do zblbnutí.

7. Stát se příslušníkem armády ČR
Nechat na sebe řvát, brodit se ve sněhu, podívat se do cizího státu. Postřílet pár lidí. Just army things.

6. Začít večer běhat
Uvědomovat si temnotu, cesty ze kterejch se už nevrátíme. Prázdnota, jste jenom jeden z milionu. Ale možná na vás někdo čeká. Konec dramatickejch sraček.

5. Koupit si auto
Protože není nic snadnějšího než hodit všechno svoje prachy do údržby auta, protože vaše ekonomická situace vám neumožňuje koupit si nic co by mohlo mít byť jenom o trochu bezproblémovější provoz. Ha.

4. Vystupovat jako stand-up komik
A se svym depresivním ksichtem otravovat náladu ostatním lidem a ještě za to dostávat zaplaceno.

3. Stát se operátorem v callcentru
Vyprávět ostatním lidem o vašem neutěšitelném životě. Poslouchat jejich cenné rady plné sprostých nadávek a hlavně soupeřit s ostatními namotivovanými idioty co mají pocit, že roztáčejí kola korporátního růstu.

2. Naučit se mluvit sám se sebou
Rozebrat se, vybrat si z osobnosti všechny svoje složky, nechat je poprat, sledovat jejich souboje, hecovat je. A nakonec smutně koukat, když s vámi nebude chtít mluvit ani vaše vlastní já rozčtvrcený do hodně anonymních obličejů. Poetika vypadá jinak. Ale tohle je vyloženej masochismus.

1. Udělat to.
Napsat něco hezkýho o svých pocitech. Pak si přiložit k hlavě pistoli a zmáčknout spoušť. Zjistit, že jste si zapomněli koupit náboje. Omylem zakopnete o svůj nový prototyp létajícího Čestmíra a dokutálíte se po schodech dolů. Najednou zjistíte, že jste se stali součástí světa za oknem, v ruce hezky držíte svůj ruksat a povolávací rozkaz. Před váma obecenstvo jako u Dylana Morana, tak zúročíte svoje zkušenosti s běháním, když vám zrovna ta zmrdská čtvrtina osobnosti říká, že se na to máte vykašlat, tak vám zavolají z O2, že můžete na ten vysvěnej pohovor. S radostí nastartovat auto co nestartuje. Konečnej návrat domů. Otevřít si flašku vodky a s pocitem osvícení koukat na krásnej svět okolo vás.

Někdy ani depresivní věci nemůžou trvat věčně.

Kromě osmý série Superstar.

Dlaždič Katastrofa: Umučenej tělocvik (zasraný téma tejdne)

17. října 2015 v 16:42 | Katastrofa
Tak sa tady dopiče posaďte, až vám strýcu Katastrofa vypoví zase takýsi nový pohled na akusi jebnutou záležitost. Hahahahaha!

A teď vážně kokoti.


Dneska se budeme zabejvat veselejma vzpomínkama na školní léta. Sice jsem chtěl psát o problémech makroekonomickýho rázu (že všichni ekonomové jsou zmrdi, smrděj a nikdy nemakali rukama dopíči vole, ne jako já a že jednou budu jedním z nich - veselý smajlík sledující kutálející se valuty při výletě nacht Deutschland), jenže při studiu měnovýho kapitalistýho systému, jsem se trochu nudil a čuměl na netu na kdejaký píčoviny. No prostě zmrdokrastinace.

No a narazil jsem na ksichta jménem FattyPillow. Pokud stejně jako já žijete v roce 1991, hraje vám celej den v baráku Nirvana (někdy Bee Gees, když se cejtíte jako že bys vás mohl obejmout hezký úředník z Bruselu a chcete akorát tu trošku toho krásnýho lidskýho teplíčka), pc zapnutej celej den a jenom nenávist ke konzolistům, tak samozřejmě nevíte co to doprdele je za přípravek ten FattyPillow.


Je to nějakej zasranej youtuber. To je tákási webóva stránka kam všichni chodíme na videa koček. No a tak jsem se trochu i zasmál. Protože je to tlustej zmrd a soudě podle jednoho videa i docela dobrej hajzl co si umí ze sebe dělat prdel. A ze svojí nechutně obézní prdele. Byl jsem tak nadšenej, že bych mu nejradši poslal čtyři pizzy, aby byl ještě tluštější a dělal si ze sebe ještě větší prdel. Protože my lidi se rádi smějeme ostatním ksindlům.

Tak sedím v tom mym zasraně dobrym křesle a najednou sestoupí samotnej Buddha z mýho monitoru a říká mi. "Katastrofo, přečetl sis diamantovou sútru a řekl jsi, že je to píčovina pro kokoty co mají dva doktoráty z humanitního oboru a pak sis šel honit k pornu. Já si to vše pamatuji, nesoudím tě, jsem neagresivní nátury, ale teď si vzpomeň na svá školní léta tělocviku."


Bang.

Jak rychle přišel, tak rychle zmizel. Tak sedím jak moucha co nemůže najít vhodný hovno. Myšlenky jedou takovou hranu jako když James Hunt zjistil, že na něj po závodě čeká autobus plnej nadrženejch finalistek Miss. Bolestivé vzpomínky. Kamera zabírá můj zmučený obličej. Nevinná slzička teče po červené tvářičce. Slyším se říkat "Byli to všichni zmrdi!" Je to poetické až z toho člověk pláče. Tak zavírám očičko a odplouvám do minulosti.

Nejhorší zasraný tělocviky byly když mi bylo okolo dvanácti let. Znáte to zkurvený období, u poloviny třídy už odstartovala puberta, ale u vás ještě ne. K posrání. Takže koukáte, že se v podstatě nic neděje, žádný chlupy, nic, jste asi retardovaný. Myslím zpožděný.


A jelikož jsem jako vždy měl rád počítačové hry a byl jsem pro každou střílečkovou špatnost. Byl pro mě sport zakázanym slovem, při jehož vyslovení bych nejradši vzal imaginární mačetu a rozsekal člověka na nudličky, které bych pak prodal vietnamskému trhovci a po dvaceti minutách bych si vychutnával zaručeně autentický čínský nudle.

Takže jsem byl obtloustlej zmrd co po dvaceti metrech běhu dostal brutální píchání do boku a neuběhl jsem ani hovno. V kolektivních hrách jsem byl vždycky úplně posledně vybranej do týmu. Asi abych někoho nesežral. A šlo mi to podobně jako Mirdovi Kalouskovi ministrování na ministerstvu financí. Prostě to bylo na píču.


A mám spoustu krásnejch vzpomínek. Třeba na zasraný vytrvalostní běhy. Nebo na totálně čůráckej přežitek typu rozběhání. To bylo o tom, že jsme měli běžet asi 400 metrovej okruh a stihnout to doběhnout pod určitou dobu. Jenže jsem byl oteklej zmrd, ale i oteklej zmrd se může snažit v rámci svýho bachoru doběhnout včas, málem zkolabovat, zkoušet to znovu a nějakým zázrakem neskončit na ARU. Náš čůráckej učitel to dělal hrozně chytře. Vždycky když jsem dobíhal, tak dal pracku před dveře a jakoby nenápadně čumnul na stopky a s výrazem sadistickýho Němce mi řekl "No, tak to si to budeš muset dát ještě jednou, zase jsi to nestihl."

Byl jsem kurevsky nasranej, měli jsme dvakrát tejdně tělák a většinu času jsem se nemohl ani hejbat, protože, vole, když chceš aby se tučňák hejbal jako antilopa, tak to tělo asi odsere. Jenže to těm zmrdům z učitelskýho sboru nevadilo. Měli z toho ještě prdel, když jsem zesral naprosto všechno na co jsem sáhnul. Nejenom zesral, já jsem to vzal, celý jsem to posral, zeblil, hodil do septiku a ještě se do toho vychcal. Bylo to tragický ty vole.


Totální zabíjení času a mýho těla. Ještě jsem tou dobou byl takovej správnej nerdskej kriplík co měl pět milionů alergií na všechno. A když je někdo chytrej na školu, tak je pravděpodobný, že bude totální analfabet na sport. Ještě když nosí brejle.

Po pár letech jsem se vytáhnul, nebyl jsem tlustej zmrd, začaly si mě všímat holky a všechno bylo dokonalý. Sem tam jsem si zaklikoval, pohodička, good days. Jenže jsem si jednou řekl, že bych se sebou mohl něco dělat, takže po čtyřletym posilku dokážu udělat asi šest milionů kliků, na hrazdě lítám jak hyperaktivní samec slona v říji a udělám tak bestiální jógovou pozici, že by z toho Stallonovi praskla noha.


Takže se z obtloustlýho zmrda stal fitkokot. Je v tom kus ironie co? Jediná věc mi kurevsky chybí, že bych chtěl chytnout ty zmrdy z učitelskýho sboru co nás měli na tělocvik a vytřískat z nich duši. Jen tak pro srandu. Jako mě tenkrát ponižovali. Huhu. Říkejte tomu pomsta nerda.

A už jsem těch písmenek vysral víc než obvykle, tak zase někdy příště na neviděnou.

Zpíčenej madness pod zkratkou VŠ

8. října 2015 v 18:32 | Katastrofa |  Dlaždič Katastrofa
Zdravím všechny socipatický hovada co čtou tyhle moje výblitky.

Nevěděl jsem, o čem psát, ale muselo to bejt napsaný do pátku, protože v pátek jsem ve škole.

Tak proč doprdele nezabít dvě hovadsky tlustý masařky jednou mastnou rukou?


Budeme se zabývat vejškama, totálně dokonalou synergií úzkoprsejch nadlidí a studujících podlidí (Zie german pun intented ja!). Je to ve svym jádru úplně stejný jako se základkou a středkou. Učíte se tam všemožný píčoviny. Naprosto nehodící se, ale tak naučíte se to, protože to od vás společnost chce, protože za to dostanete hezkej pocit vyjádřenej pojebanym numerickym systémem. Pokud máte bohatý rodiče, tak za to dostanete nějakej zasranej buržoazní dárek. V mém případě jsem dost často slýchával magickou zaříkavací zmrdoli "Učíš se pro sebe." Byl jsem nasranej jak Napolen před Moskvou.


Všechno to bylo moc hezký, ale doprdele, spolužáci si vozili svoje majestátní řitní věnce v prvních autech, měli nový mobilní sráče s milionem devětset tisíc pixelů a já měl poplácání po ramínku. Bylo to super jasně. Do puberty. A jak už to v zajebanym životě bejvá, člověk prochází různý situace a vyvíjí se v naprosto dokonalýho všežravce sedícího v open space office. Po středce přišla vejška. Po roce a půl jsem se na to vysral a ukázal jsem jim fakáče. Abych rok seděl na prdeli a přemejšlel, jestli napíšu básničku o tom, jak je celej svět totálně na píču a jak mi všechno dluží, protože jsem já jedinej vyvolenej, kterej může víst světovou revoluci nebo si jako vždycky pustím porno a vyhoním se takovým způsobem, že na pět minut zapomenu na všechny deprese. Jako už to tak bejvá v životě chlapa.


No, teď flashforward do součásnosti a já se jako správný kokot musím vrátit na místo činu. Sice na jinou vejšku, ale tentokrát jako správnej ichtyl na takzvaný píčus jménem "kombinované studium." Ve škole jsou všude veselý propagační plakáty s lidma mýho věku s držkou plnou nadržení po učení. Nádhera.


Co to do kundy obnáší?

Znamená to, že v práci ti pět let otloukaj o hlavu, že budeš celej život pracovat rukama. Protože ty vole, nasrat na inteligenci píčo, my chceme vidět diplom, voe! Tak teda kapituluješ a jdeš se přihlásit na školu. A kolotoč řitkýho průjmu začíná. Protože determinace.


Nejdřív tě naženou do zasraný smlouvy, protože věděj, že jsi blbě placenej a budeš jim chtít pak zdrhnout. Takže to ne čůráku, na to ani nemysli. Když zdrhneš, tak ty nám platila všechno placená folno ceská svině! Tak teda sklopíš hlavu a držíš hubu. A krok, normálka se to dneska dělá a kdo říká, že ne, je píčus co je na vejšce a dotujou ho rodiče nebo potulnej muzikant hrající na náhodný anály svých kamarádů.


Tak teda uděláš přijímačky a všechno dobrý. Ale píčovina jménem STAG se musela vrátit z minulejch nočních můr. Začíná zjišťovat, že je totálně na píču. Že si zapíšeš předměty a pak musíš dělat totálně nelogický věci, aby se to váááážně zapsalo. Ale není to nejhorší. Nejhorší je totiž aplikace jménem "Oliva".

Co je dopíči zase namrdaná oliva? Mám olivu v oku voe? Tím chceš něco říct? Čumím na tebe hovado! Kup mi radši panáka!

Jo, je to oliva na penisu Jaro Slávika. Protože někde je to moc nóbl a profesoři ti už frajersky řeknou, že přes normální e-mail s tebou nebudou ztrácetčas. Že jim máš napsat přes pomrdanej e-mail z Olivy. Opět tleskáme. Ale abys jim mohl napsat, objeví se tam až jako dojebanej "kurz", takže se tam nějaký věci neobjeví a je to v absolutní píči. Dostaneš se do zamotanýho kruhu a bliješ jak zmrd. Ale natrevíš na profesorku s jedním titulem. Jedna z těch lidí co má ještě trochu snahu držet se v kontaktu se zpíčenejma nedostudovanejma čůrákama z řad working class heroes. Jako jsem já.


Jsi na prvním šestihodinovym bloku přednášek a zdá se ti, že to takhle muselo chodit v Plzni na právech. Ty vole, ale jsi zasraná socka, takže nemůžeš dávat úplatky dopíči. Tak z toho brečíš při tříhodinový jízdě autem. Dostaneš se do města, kde se zase ztratíš, navigace se ti nechytá. A modlíš se, aby sis nerozmrdal svoje nádherný stříbrný Volvo o zpíčený výmoly na silnici. Levičáci jezděj jenom Volvama.



Ty vole, jsem se tak rozohnil, že jsem zapomněl, že tam už zejtra jedu. Doprdele.

Tak buďte do píči srdcaři a držte mi palce.
Jinak bude univerzitu zdobit obsah mýho tlustýho střeva.

Hvězda internetu

6. října 2015 v 20:42 | Katastrofa |  Básničky
1. Na youtube je každej drsnej až na půdu,
realitu běžnýho života zazdí virtuální sen,
tam v půlce prvního desetiletí novýho milénia,
drží se nás odkazy minulosti a nechtějí se pustit.

2. Rozmáchlý gesta, ukazování svejch prostředků,
vypůjčený auta od bohatejch fotrů a podmínky,
anti haters videa a sebevědomí tvrdší než titan,
novej vzor pro všechny copycaty bez důmyslu.

Pózy rozmazlenejch parchantů jsou odrazem doby,
až na vrchol hory si nezapomenou uvázat skoby,
zparchantělej úděl plakátovejch parchantů,
v záři rádoby stříbrnýho plátna a divnejch santusů.

3. Scéna pokryteckejch hvězdiček v bulváru,
návody na všechno a jak žít svůj skvělej život,
zeptej se na cokoliv, řeknou ti dělej to a to,
patnáctky s vytříbeným politickým názorem.

4. Hořko na patře při procházení internetu,
příběhy napsaný perem nasáklym semenem,
stojím za oponou, pozoruju okolí a nevím,
kolik potrhlejch idiotů mě ještě bude bavit.

Pózy rozmazlenejch parchantů jsou odrazem doby,
až na vrchol hory si nezapomenou uvázat skoby,
zparchantělej úděl plakátovejch parchantů,
v záři rádoby stříbrnýho plátna a divnejch santusů.

10 přehodnocenejch filmů

6. října 2015 v 19:05 | Katastrofa |  Katastrofova desítka
Tak se tejden s tejdnem nesešel a já tady zase plivo svoje žvásty. Je to depresivní, protože o víkendu mám školu, takže bych to asi nestihl v čase a nemůžu přeci zklamat svoje ortodoxní čtenáře!

Haha, můžu a zklamal jsem, ale teď o to nejde, teď je Katastrofa dobrej týpek co každýmu pomůže a mluví jenom pravdu. Nají se a pomodlí se, jde do postele. A je vůbec úplně jinej týpek.

Budeme se zabejvat filmy, který se vynášejí do nebes víc než injekční stříkačka Kurta Cobaina. A stejně jako Nirvana v grunge neznamená, že když je o vás nejvíc slyšet, jste automaticky nejlepší.

10. místo - Interstellar

Nolanova úchylárnička. Nolana uznávám kvůli totálně úžasnýmu restartu batmanovský série. i když Batman mluvil jako zpěvák jakési nejmenované death metalové skupiny, měly filmy neuchopitelného ducha. Noir? Jo! Dobrej příběh? Jo! Totální šílenství fanoušků série? Jóó! A najednou každej věděl o jakýho režiséra jde. Tak si brouzdnul před ukončení batmanovský série Počátek. Což by zajímavej film, ale přenastavenej takovym šílenym způsobem jako Watchmen. Může to bejt zajímavý, ale čumět na to tři hodiny je dost úmorný. Ale dalo se to, né že né. Jenže pak vrchní přišel s Interstellarem. Byl jsem natěšenej a vypl jsem ten film v půlce. Málem jsem se zabil. A nespravili to ani onanijní scény ve vesmíru. Přehodnocený odpad. Koukněte se radši na 2001: Vesmírnou Odysseu.

9. místo - John Wick

U tohohle filmu nebudu dávat moc nenávisti na odiv. Je to řemeslně dobře zvládnutá práce, boj působí hezky dynamicky, jenom se člověk nemůže zbavit dojmu, že je Keanu nesmrtelný. Heh, něco na tom bude. Jenže stavění tohohle filmu vedle filmů jako je The Raid: Redemption a The Raid 2 je naprosto mimo místu. Je to jako když krásně osmažený řízek srovnáváte s řízkem co vám připravil Zdenda P. se všema možnejma vychytávkama co zná. Ale film to není špatnej, stejně jako obyčejnej řízek.

8. místo - Avengers: The age of Ultron

Jo, marvelácký pakárny může každej. První Avengers byli celkem dobrý, když jste odhlídli od toho hroznýho patriotickýho bullshitu a všech těch krávovinek o tom, jak nám USA dělá službu a opět zachraňuje svět (ok, už nad tím přemýšlím vážně dost). Ale druhý díl je nudný. Praktické efekty jsou nahrazeny CGI, všechno je tak nechutně počítačové až to zabolí. Když si uvědomíte, že tenhle film vydělal pětinásobek toho co poslední Mad Max, je něco se světem v nepořádku.

7. místo - nová trilogie Star Wars


Moje srdce má tvar spektáklu George Lucase, doopravdy mám původní trilogii rád, proto jsem dost naštvanej, když se někdo zmíní o nové. Mezi mými kamarády je rozšířený mýtus o kvalitě nového materiálu. Rád bych jim věřil. Jenže se v ten moment ozve asi pět milionů hlasů řvoucí na kamarády, že je to sračka. Velká CGI přehlídka, je to nudný a pak je tu Epizoda I. Největší průser ze všech průserů. Futrál.

6. místo - Paranormal Activity (série)

Šokantně děsivé a neskutečné levné na natočení. Jinými slovy prvoplánové, nudné, stopáž je delší než seznam výmluv manažera nadnárodní firmy (ehm, ehm, Volkswagen). Nic se v tom filmu neděje, je tam duch, straší. A vás bude strašit, že z 90 minut filmu je zajímavých asi tak 10 minut. S mým milovaným Insidiousem naprosto nesrovnatelné.

5. místo - Záhada Blair Witch

Kultovní klasika o čarodějnicích, spálených věcech a rádoby reálných věcech. Ve své době film vydělal asi milionkrát milion svého rozpočtu. Byl první svého druhu. S odstupem času se dá říct, že film není až tak děsivej a ve výsledku i nudnej. A konec je vážně vrchol lemráctví scénáristů. Naštěstí to lidi začínají vidět. Je tu hned líp.

4. místo - Matrix série

Byla doby, kdy se nedalo uniknout tomuto filmu. Byl všudypřítomný, nepopírám, že zrevolucionalizoval celý žánr akčních filmů. Jenže tam, kde první film byl vítaným zpestřením žánru byla pokračování něčím lehce až těžce nehodným značky. A to ani nemluvím o levném CGI. Pan Smith, že ano. Je to relikvie doby a bojím se, že hodně nových filmů takhle skončí.

3. místo - Terminátor Genisys

Poslední Terminátor je takovej průser, že i předchozí průser (Salvation) vypadá jako docela dobrej film. Salvation se nedá upřít alespoň snaha nově uchopit celý téma. Genisys se nestará. První čtvrtinu musel psát jinej scénárista, všechno vypadá minimálně na průměrně dobrý akční film. Chyba lávky. Spoustu logických nesmyslů (starej Arnie zabije osmdesátkovýho Arnieho, přijde T-1000 a oživí zničenýho terminátora, vážně?), nezáživnou akci a co je nejhorší absolutní znásilnění svěřenýho materiálu. James Cameron by je měl soudit a požadovat náhradu. Na CSFD má film 67%, je víc jak první Šílený Max, proto tady musí bejt.

2. místo - Kick Ass

Komixárna komixáren, všechno natáhnutý do extrému a mělo by to fungovat. Ne tak docela, je to dobře hodnocenej film. Jen se nemůžu zbavit tý hořký pachuti na patře, všechno je tak nějak stereotypní (má to tak bejt) a je to předvídatelný (zase to tak má bejt), k hlavní postavě jsem si neudělal žádnej vztah. Takovej neschopnější Peter Parker. Ale lidi to prej žerou. Já ne.

1. místo - Sweeney Todd

Vlhkej sen všech wannabe poetickejch duší, od hlavního "umělce" Tima Burtona. Já ho respektuju za Eda Woodse, za pár pakáren jako je Mars Útočí a podobně. Jenom je třeba si uvědomit, že tohle byl průser. Johnny Depp a šukna režiséra neudělá z šílenýho muzikálu dobrej film. Jedna moje bejvalka tenhle film měla ráda. A všechny moje bejvalky měly rády Tima Burtona. Huh, to je vypovídající ne?

Tak zase za tejden.

Večeře

4. října 2015 v 20:09 | Katastrofa |  Letmé Dotyky v Zombie Story
Hana s manželem si užívala romantickou večeři. Bylo to poprvé od chvíle, kdy se před měsícem vrátili zpátky do České republiky. Pět dlouhých let, dům v sutinách, vše zničeno, překvapivě to za ně zaplatí stát. Dům nebyl pojištěný, pojišťovna se do toho nepletla, nic takového, bylo v tom spoustu otazníků. Ale hlavně, že to nedopadne na jejich hlavy. Neměli peněz nazbyt. Udělat si desetidenní dovolenou je hezká věc, ale jakmile se protáhne na dobu delší než vhodnou, začnete vybírat svoje úspory z bankomatů. Postupem času se z vás stane nechtěný imigrant v subtropickém podnebném pásu, v malém turistickém letovisku na jihu Řecka. Není to poetické?

Láďa se nemohl vynadívat krás svojí ženy. Byli spolu přes čtvrtstoletí a vášeň ještě zcela nevymizela. V každém klišé bylo zrnko pravdy. Nikdy ji nepodvedl, při sexu s ní nemyslel na jinou ženu. Sice se po těch dekádách vytratilo kouzlo živelného sexu (spolu s erekčními problémy - šuškanda o novém léku na erektivní dysfunkci ho naplnily očekáváním leč po návratu do země nebyly po léku žádné stopy), ale svět nemůže být jenom dokonalé pozlátko. Bylo jim přes padesát. Nebude trvat věčně a šedesátka bude na krku. Ještě pár let a veselý důchod. Byl šťastný.

Objednal si pořádný steak s rýží, jeho drahá polovička si dala zapékanou brokolici. Hezké prostředí hotelu Hilton. Vše bylo nádherně vychytané do posledního detailu. Nebyli zrovna z pracující třídy, Láďa pracoval jako projektant u malé společnosti a jeho manželka pracovala jako státní zaměstnanec, jenže předtím byla vidina luxusního hotelu tak neuchopitelná jako krize před pěti lety. Intimní osvětlení okolo nich je vracelo do dob prvních schůzek, nevinného držení za ruce, před místo oboustranné ztráty nevinnost při prvním společném sexu a následném obrušování hran. Ne, že by sex byl špatná věc.

"Láďo, stejně by mě zajímalo, kde na to Lukáš sebral peníze, musí to být přeci strašně moc drahé a pozval nás, aby mohl mít volný dům. Proboha, vždyť nám zaplatil hotel v Praze, Hilton přeci není žádná druhá liga." Pronesla Hana po spolknutí lahodné brokolice.
"Musíš to brát z lepší stránky, báli jsme se o něj, že z něj bude nějakej vagabund. Víš, jak se hrozně fixoval na tu svojí holku. To bylo něco hroznýho, vůbec se mi nelíbila." Jako kdyby neviditelná vášeň mezi nimi vybudila nějakou komunikační zeď. Párkrát se jim to stalo, ale nemohli se navzájem obviňovat. Bylo to normální. I když, dá se říct, co je normální při tak dlouhém vztahu?
Pozorně se na něj zadívala. "Neodpověděl jsi mi." Na vidličce bylo nejnovější sousto, lačně se těšící do útrob a hledíc vstříc rychlému rozpuštění v žaludku.
Díval se na ní, na okamžik vypustil z hlavy i mistrovské dílo na svém talíři. "
Máš pravdu, omlouvám se. Znáš mě, nechám se unýst dobrým jídlem." Zasmál se a vzápětí pokračoval. "Musíš to chápat tak, že Lukáš během tý doby, co jsme byli pryč musel něco dělat. Nikdo neví, jestli to bylo pro vládu, pro někoho jinýho, ale kdyby neměl příjem, tak by byl v prdeli."
Jakmile řekl sprosté slovo, všichni v okolí si ho s pohrdavým úšklebkem prohlíželi. V nóbl společnosti se nesmí mluvit sprostě ani když chcete někomu vyvraždit rodinu nebo ho obrat o poslední peníze a vrazit je do pochybného investičního fondu.

Hana pohledem napomínala svého muže, bylo to neslýchané. Styděla se za něj, čas od času měl tendenci mluvit sprostě. V této situaci se to naprosto nehodilo.
"Drahý, prosím už to nedělej." Napomenula ho laskavě, nehodlala dát na odiv své vnitřní emoce a udělat hysterickou scénu, na tohle všechni čekali.

Láďa kývl hlavou.
"Jde o to, že se o sebe kluk umí postarat, i když si teď nejsem úplně jistej, jak začal pracovat u Děčína. Mám takovej dojem, že má na víc, kdyby si dodělal vejšku, kdo ví co by z něj mohlo bejt, nemyslíš?"
Jeho manželka ho pohladila po ruce.
"Já vím, že má na víc, ale můžu mu to pořád omlacovat o hlavu? Je tvrdohlavý po tobě, nedá si ode mě říct, vidí jenom to svoje. Jednou na to přijde nebo taky ne. Víš, jací jsme byli v jeho věku."

Manžel se smál. Srdečný smích, jedna z mála neumělých věcí v hotelu Hilton.

Ve Františkově se Lukáš vrátil domů. Jeho omlácený mobil mu indikoval novou zprávu. Byla od ní. Další rozchod, tak tedy nepřijede. Najednou ho sevřely jeho vlastní svaly. Křeče, bouchl sebou na zem. Co se to děje?

"Hlavně, že je šťastný, o to jde." Řekla Hanka a pozvedla sklenici červeného vína k přípitku.

Ilustrátoři jsou tady + funkční update

4. října 2015 v 18:53 | Katastrofa |  Co bude vole?
Katastrofa poeticky oznamuje zahájení spolupráce s Katrin Tourette´s Art a s Mesalii z Innerphaze.

Dost dlouho jsem chtěl, aby mi někdo dělal ilustrace k povídkám. Bylo to tady nějaký prázdný bez veselých obrázků. Sám jsem se rozplýval nad ilustracema v Zaklínači. A to jich bylo jenom několik na celou knížku.

Po dvou letech se mi to podařilo. Chtěl jsem mít kolaboraci s hodně různejma lidma, jak už to bejvá, jenom se okolo toho kecalo. To je ten náš českej styl nejspíš. Hodně keců a nula sraček.

Každopádně, Katrin bude dělat ilustrace k básničkám a Mesalia bude mít na starosti moje povídky.

První ilustrace je u "Sunshine hrajou dál" od Katrin.

Můžete si všimnout u oblíbenejch odkazů, že tam přibyly jejich facebookový stránky, takže go for it. Jo a taky můj facebook, kdybyste někdo něco potřeboval.

Pokud tady bude málo ilustrací, je to známka toho, že ty holky biju moc málo a nemakají.

Iks-dé.

Trochu jsem si pohrál s položkama menu, takže pokud chcete opruzovat autora (budu vážně hodně rád!), napsat mi nějakou inkognitu zprávu s nabídkou sexu nebo jednoduše odebírat nejnovější depresárny, čumnte vlevo.

Long live the pain.