Lepší nevědět

2. září 2015 v 20:09 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
Místnost ve tvaru obdélníku. Čtyři stěny, trojrozměrný objekt. Úmyslně omráčený protagonista leží na podlaze. Okolo něj se válí spousta elektronických vychytávek. Smartphony, chytré hodinky, malé notebooky, tablety, mučivý sen technicky zaměřeného geeka. Zazvonil jeden z mobilů. Protagonista se probudil, sametový koberec ho pohladil po kůži. Stěny čalouněné alcantarou. Nejhladší materiály, malá extáze nervových zakončení. Hrdina přehraboval hromadu telefonů, musel najít jeden z vyzvánějících. Symbian, Android, iOS, staré verze firmware od Sony Ericssona, Alcatelu, Motoroly a jiné miliony značek, které odnesl čas. Zvonil Siemens C35. Skryté číslo. Myšlenky člověka se upíraly v chaotické extázi zmatení. Zmáčkl tlačítko se zeleným telefonem uprostřed horní řady gumových tlačítek. "Eh?" Vypotil hrdina do telefonu, byl naprosto zmatený. Z druhé strany se ozývalo mechanické pískání. Strojový zvuk. Byla to morseovka? Nějaký na kód vysílaný dálkově. Rozvonila se řada dalších mobilů. Siemens položil na zem, hovor pokračoval. Bral jeden po druhém a přijímal hovory. Pokoj se zaplnil tichým strojovým zvukem. Vysokofrekvenčním, nízkofrekvenčním jako kdyby s ním někdo chtěl komunikovat. Tablety se rozsvěcely. Přijaté e-maily přes wi-fi zaplavily obrazovky různých LCD monitorů. Otvíraly se jeden po druhém, úplně stejně jako u SMS. Zdrojový kód, obrovské množství nedefinovatelných znaků. Muž se poškrábal na svých bílých vlasech. Nerozuměl. Příliš mnoho technologie na starou hlavu. Systematicky vystavovat telefony, tablety, za malou chvilku začaly chodit neznámé zprávy i na komunikátory nainstalované v noteboocích. Staré modely. Reklamy z 90. let. IBM, Dell, Compaq, HP, Acer a pár počítačů od Apple. Protagonista se setkal s touto technologií poprvé. Jakési jemu neznámé relikvie, uměl číst pouze jejich názvy. Kdo je zatraceně Steve Wozniak? Problesklo hlavou protagonistovi. Na zdi byla usazena obrovská televize. Byla barevná? Nebo to byl nějaký jiný post moderní čert? Mohl přemýšlet jak chtěl a nedovedl si postavit jasný obraz.

Ptát se na otázku. Co tady dělá? Nejasné odpovědi, uhýbání očima, kdo mu odpoví? Měl okolo sebe svatyni technologie. Sáhl do kapsy a vytáhl návštěvní kartičku ke svému doktorovi, měl k němu kvůli kyčlím chodit každých pět let, další návštěva měla být 12. srpna 1970. Připadal si jako v nějakém futuristickém snu. Dovedly počítače mluvit? Bál se na to odpovědět. Zmáčkl pár tlačítek na televizoru. Obrazovka se rozzářila širokou paletou barev. Jakýsi obličej na něj shlížel. Plný elektronických spojů, mobilní telefony se samy pohybovaly. Utvořily jakýsi pravidelný tvar, hýbaly se jako živoucí organismus. Pohybující se notebooky, tablety létající okolo. Vysokofrekvenční bzučení. Ohlušovalo ho. Obličej měnil hlasy. Zablesklo se.

Místnost byla prázdná. Byl v garáži? Měl tam jedinou věc, kterou miloval potom co mu zemřela žena v roce 1960. Škoda Felicia. Jeho poslední koupené auto. Ostře červená barva, bez laminátové střechy. Teprve teď si všiml garážových vrat. Byla jeho speciál, měla dvou a půl litrový osmiválec z Tatry 603, dost špatně se k ní dostávalo, ale i za komunismu mohl mít člověk pár vychytávek na svém autě. Nikdo z nevládních činitelů se k Tatře nedostal, on měl dobré známosti. Pamatoval si, jak ujížděl západoněmeckým BMW, ostrá vačková hřídel, sportovní karburátory Jikov 32 (nemohl sehnat experimentální DCOE karburátory z dovozu). Otevřel vrata garáže. Odpolední slunce, léto, podíval se na kalendář, červenec 1967. Posadil se do otevřeného roadsteru. Stiskl spojku, zmáčkl tlačítko sytiče, otočil startérem, hluk vzduchem chlazeného osmiválce se rozléhal garáží, po chvíli vypnul sytič. Motor se usadil na volnoběhu, za majestátního hluku se vydal do víru serpentin. Nádherná mechanická vazba s vozem, ve svém požehnaném věku si připadal jako Chiron. Lízal jeden apex za druhým, laděný motor ze sebe mačkal maximum.

Provozní teplota nepřelezla horní polovinu teploměru. Vše fungovalo jak mělo. Po deseti minutách začal zlobit druhý karburátor. Zastavil u krajnice. Otevřel kapotu, stávalo se to často, měl ho naladit před tím než vyjel. Několikrát zkontroloval průtok benzínu do karburátoru. Nebyl to žádný sportovní model, v téhle době se nedalo nic sportovního sehnat. Ne že by to někomu vadilo. Slyšel ostrý zvuk závodního vozu. Přibližoval se. Byla to formule 1? Nervózně se podíval. Na poslední chvíli se vyhnulo. Doladil karburátor a vyrazil za ní. Rychloměr se překulil přes číslovku 140, snažil se dostat před formuli. Věřil svému červenému šípu. Ostrá levá zatáčka, zmáčknout spojku, vší silou šlápnout na plyn, nahnat otáčky do výšin, rychle střelit do převodové skříně nižší rychlostní stupeň. Zadek vozu se smýknul, na poslední chvíli srovnal zadek a vyhnul se svodidlům. Neměl otáčkoměr, řídil se podle zvuků motoru. Teploměr motoru byl v červeném poli, zpomalil a zabočil k benzínové pumpě. Nechal motor běžet na volnoběh, z benzínové pumpy vyběhl lupič, v ruce držel pistoli, mířil na protagonistu. "Zůstaň tady stát dědku." Lupič naskočil do zánovního Mercedesu 300 SEL. Hrdina přišlápl plyn a vydal se na stíhací jízdu za lupičem. Motor zpíval a věřil všemu, osudu, lásce, predestinaci, na tento den čekal celý život.


V kontrolním středisku nanopočítačového komplexu umělé inteligence zuřil boj o život. V roce 4780 bylo lidstvo zničeno. Psal se rok 6 485 387 po Posledním zařvání. Nová civlizace byla fanaticky zvědavá na to, kdo tady před ní žil. Radovan Mejzl se narodil v roce 1902, zemřel v roce 1958, jeho DNA byla nějakým nedopatřením nalezena v kryogenickém komplexu v západním křídle kontinentu 3. Byl naklonován, jeho vzpomínky byly změtí náhodně nalezených artefaktů starých civilizací. Byl v tranzu, připojení k centrální procesní jednotce, obmotán kabely, udržován na životě jako připomínka starých časů. Poslední svého druhu. Jeho příběh ve virtuální realitě byl promítán hlavnímu strojovému jádru, učilo se z jeho reakcí, učilo se lidství. Nemohl zemřít, byl zkrátka příliš důležitý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama