Srpen 2015

Náboženský píčoviny

24. srpna 2015 v 20:20 | Katastrofa
1. Roztočený těla zachycený ve spirále,
vývrt je odhodí o pár kilometrů dál nevíš,
kde najdeš jejich ohořelý zbytky a drogy,
co nikdo nevyfetuje tak jako to dělávali oni.

2. Výbuch ozbrojenýho jinocha nás zaskočil,
nějak prej, že to už není nás stát na nás řval,
mu říkáš po dobrym "Ty vole, buď v klidu.",
mezitím jeho mlsnej prst na odpalovači trhavin.

Spočítej poslední vteřiny před výmazem života,
už je moc pozdě čekat na věrného kamaráda Godota,
snaž se uhnout střepinám a zůstat poplatný době,
slabý život uzamčený v kolemjdoucí zasažené osobě.

3. Nechtěli jsme žádnou válku, jenom fungující zákony,
prej xenofobové a rasisti, řvou na nás všechny neziskovky,
podívej se do Británie nebo do Švédska, budoucnost čeká,
kdo mi pomůže v místech, kde se i policajti bojej světa?

4. Politici toho hodně namluví, ale mezitím umírají lidi,
tendenčně sepsaný texty, prej podněcování k nenávisti,
ty vole, jsem levičák, jenom nechci bejt nikým zabitej,
užít si trochu toho lidskýho tepla a povídat o svobodě.

Spočítej poslední vteřiny před výmazem života,
už je moc pozdě čekat na věrného kamaráda Godota,
snaž se uhnout střepinám a zůstat poplatný době,
slabý život uzamčený v kolemjdoucí zasažené osobě.

5. Naši dva milenci nemůžou za nesmyslný války západu,
v prašivý díře východní Evropy jejich srdce dotluče,
politická korektnost je nová totalita a zdravej rozum,
se v newspeaku dost ošklivě ztrácí nebo nebyl přeložen?

6. Úhlavní nepřítel je Rusko a Čína, musíme uchopit,
svoje nenávistný vnitřky a obejmout bližního svýho,
i když se možná před náma odpálí nebo bude šířit,
podobnou píčovinu jakou bylo křesťanství ve středověku.


Spočítej poslední vteřiny před výmazem života,
už je moc pozdě čekat na věrného kamaráda Godota,
snaž se uhnout střepinám a zůstat poplatný době,
slabý život uzamčený v kolemjdoucí zasažené osobě.

Lexikon emocionálních strašidel

2. srpna 2015 v 0:33 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
Strašidelný zvuky, mrtvý ulice, osvětlení už dávno nesvítí. Co si o tom myslet? Co o tom napsat? Jemně foukající vánek nenechá na pochybách jediného nevěřícího. Noční pornografie vyražená na sítnici anonymního návštěvníka webových stránek pochybný kvality. Nádherný obaly, uvnitř kterých je shnilé maso. Umělý prsa, chirurgicky vylepšený genitálie, dokonale hladká kůže. Ta ti nedá odpověď na tvoje otázky. Některý otázky jsme si přestali klást, protože odpověď se strašně špatně hledala a zůstala na půl cesty ponořená v acetonu.

Tvoje hlava nezná konkrétní věci, jenom tma a nekonečný hlasy. Dávají dobrý rady, jak většinu věcí posrat. Neptej se jich na názor na svět, pokud nechceš mít depresi. Stejně ti ho řeknou. Mezi pauzou ve streamovanym videu. Jsme tak strašlivě prázdní. Virtuální kamarádi, neznáme jejich osudu, možná je to tak líp. Stalking náhodnejch shluků jedniček a nul. Je to doopravdickej svět co nám slibovali? Přestávám se bát strašidel pod postelí a moje hlava. Mi pokaždý dá nějakou nepravděpodobnou odpověď.

Jak se s tím vyrovnat a nezbláznit se? Opři si záda o křeslo potažený drahou černou kůží. Na okamžik zavři oči a ztrať se v bordelu bez sexuálního cíle. Noční čas je nejlepší na ztrácení náhodných myšlenek. Milion starostí jednotlivých kontinentů vynásobených miliardami lidí. Vypočítej si to číslo, napiš si ho do bloku. A přemýšlej, jak to celý zlepšit. Vzdej svou naději, znovu zavři oči a sleduj tmu za oken. V těhle místech nesvítí světla.

Přitul se ke svojí přítelkyni, ale najednou to není ono. V pokoji už dávno není. Bouchnutí dveří. Paralelní osamělost na bohem zapomenutym kusu světa. Musíš jí dohnat. Hysterickej záchvat. Že je to všechno jenom procházka, kde cesta je cíl. Nemůže za to, je to ta druhá. Slyšíš ta slova a stíny nabírají konkrétní obrysy. "Honzo, co tady děláme?" Nepamatuje si řádění druhýho individua. Prej chce všechno posrat, chce tě od ní dostat pryč. Noční povídání a koukání skrz střešní okno auta. Vstříc světlým zítřkům nekonečné melancholie. Uzavři se sám do sebe a nikoho k sobě nepust.

Svítání je pořád v nedohlednu. Lidský propletenec těl. Náručí, kde se pořád ztrácím. Těžší věci ani neznám. Milion kilometrů, propast co se nedá přenýst. A hlavně, ty vole, nebreč. Neuteču vůbec ničemu. Nolan mi dal impulz. Nehledat černý věci v temnotách. Ale stačí si otevřít hlavu kuchyňskym sekáčkem, vyndat mozek na krájecí prkénko. A obdivovat záhyby svejch vlastních démonů.