Duben 2015

Pošlapaný srdce

9. dubna 2015 v 19:50 | Katastrofa |  Básničky
1. Hřebíky zapíchaný v našem společnym podvědomí,
tak blízko jsme se mihali jeden okolo druhýho dokola,
používám provaz na to, aby se už osudy nerozsetoupily,
nebojím se konce, mám akorát trochu nervy ze začátku.

2. Je úplně jedno, co máme rádi za muziku, hlavně čumět,
mezi hlavama náhodnejch svědků našich depresí a kočky,
se na všechno koukají z povzdálí a mňaukají svoje party,
chci bejt ztracenej spolu s tebou a nehledat záchranu,
hořící základní pilíře společnosti v narkotickym opojení smyslů.

Psychotika noci se vtírá do pórů kůže, jenže co dělat dál?
Jsme jenom bestie, co se neptají na to, jestli jít spát,
všechny rýmy v neexistující paralelním vesmíru křičí,
aby přišlo konečný řešení a nic nebylo ztracenýho jako předtím.

3. Ztrácím se v tobě a ty ve mně prej ne, nemůžu to posoudit,
jsem prej skoro tvůj dokonalej chlap, ale křičím na dokonalost,
tvůj cynismus a naše ironický připomínky na všechno normální,
chybí mi vzdělání, ale nevím co bych si počal bez narkotik dne.

4. Prosím ať to nepřestává, protože bejt znovu na jinejch drogách,
to už bych si radši prohnal pohrabáč čelistí a smál se sám sobě,
nad tím, jak jsem zase ztratil hlavu uprostřed místnosti s otazníkem,
protože ničení likvidátorů může bejt už zase v naší poetický módě.

Psychotika noci se vtírá do pórů kůže, jenže co dělat dál?
Jsme jenom bestie, co se neptají na to, jestli jít spát,
všechny rýmy v neexistující paralelním vesmíru křičí,
aby přišlo konečný řešení a nic nebylo ztracenýho jako předtím.