Únor 2015

Utíkám dál (Strach uvnitř nás)

20. února 2015 v 23:19 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
Osobní svět se změní z malýho letmýho doteku, uprostřed bouře chemickejch výplodů v mozku něčeho, čemu se říká láska. Koukáme do dálky a ignorujeme neklamný znamení budoucího spálenýho pole milionu protitankovejch min s nukleární bombou pod povrchem. Otázky s rostoucím důrazem na vyžadovatelnou odpověď, na ně odpovídat neumím. Tak strašně jsme si přáli bejt volný až se nám nám splnil životní sen. Zbejvá se z toho neposrat. Co ti mám říct o podrobnostech? Jedna záchrana končí a strach se pořád krčí někde vedle přijímaček na vejšku. A co z toho vůbec má? Ukrytej v nezaniknutelnejch mračnech mýho podvědomí. Hádám, že osobitý lidi partnery nepotřebujou. Budu si to alespoň namlouvat. Pobrečíš si, zanadáváš si na svět a s hrůzou zjistíš, jsi na to už zvyklej, překvapení už je dávno vyčpělý. Na obviňování bude ještě dlouhá řádka dní. Ve vzduchu visí změny, nechci se jim podřizovat. Změna obličeje a nahýho těla. Nesplíst jméno. Hlídat si svoje soukromí.

Nezapomenout napomenout nenechavý prsty, běhat přes klávesnici a psát bez chyb. Ve vzduchoprázdnu se cejtím tak nějak líp. Konec emocí, začátek deprese, nedovedu se postavit (Chci někam jít?), nechte mě ležet u cesty. Než aby se všechny předsevzetí splnily. Není snadný se v tomhle bordelu vyznat. Ale moje prokletí se tiše táhne krajinou sociálních nepokojů, malejch platů, xenofobů, bandou cikánů a když se budeme pozorně koukat, uvidíme i zlomený srdce generace Y. Zavřu oči a vidím nahý minulý holky, s jejich přednostma, koukají na mě žádostivejma očima a já stojím opodál schovaný v minulejchch citech (hlavně nečekat soucit). Navzdory novejm partnerům. I Žirafka má svůj vlastní úspěšnej život, všechno moc rychle odplulo (Kolik už je to let, co jsem balancoval na sebevražedný machinaci s citama, flashback do doby, kdy jsem nedal najednou sto kliků.) a já mám hezký vzpomínky, než se podívám na fotky. Čtyři stěny, podlaha i ten blbej strop, nesnažím se utýct, vždycky jsem byl jejich hostem dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v tejdnu, bez možnosti podmínečnýho propuštění za vzorný chování. Katastrofa v sexuálním životě, říkaly, když jim oči zvlhly poorgasmovejma slzama. Minulý hradby výtečnýho vydírání, citový stavy abnormálního šílenství. Končí to všude stejně. Moc bych si neměl fandit, ale měsíc vůbec nesvítí, nemůžu si posvítit na svoje podvědomí.


Vyděračky schovaný v sametovejch extázích, země duní, zničená psychika, kolik jsi jich doopravdy miloval? Nedovedu se odpoutat, krvácející srdce, debilní připomínky, myšlenky na budoucnost, nechte si je, nevím, co mě čeká zejtra. Děti mít stejně nikdy nebudu a když budu mít největší štěstí, tak umřu sám, ale minimálně budu mít svoje duševní zdraví, když nebudu moc hulit trávu a číst zprávy z informačních portalů. Snad mi nikdy nebude třicet i když mám dobře nakročíno. Pocit prázdnoty by nemohl odnýst ani všechen objem chlastu v Čechách. Post moderní sračky padají papírovým éterem. Je suis juste! Z celýho chaosu vyplývá, že bych měl víc psát, učit se, pracovat, posilovat, trénovat sebevražedný chvaty, střílet lasery na náhodně okolo letící letadla. Ale hlavně se vysrat na nějaký hluboký lásky. Nebo to alespoň říkám dvacátýho února v jedenáct sedm. Tak teda utíkám dál.

Katastrofova desítka: Něžné pohlaví

9. února 2015 v 19:44 | Katastrofa |  Katastrofova desítka
Ok, tak si dáme úplně novej článek v Katastrofácký desítce a jelikož jsem už ten článek měl z půlky napsanej, budu trochu stručnější (ale o to víc nasranej), takže dnes se budeme bavit o deseti nejlepších věcech na ženskejch a deseti totálně nejhorších věcech. Není to úplně tak výčet vlastností jako spíš moje postřehy. Když budete mít štěstí uvidíte tady i nějakej komentář od jedný z mejch bejvalek. A to teprve bude sranda. Nebo taky ne. It´s like uber psychotic maaaaaaan *tall man´s voice*

Hey ho, let´s go!

10. místo "Jacku, já letím"
Začali jste chodit s novou holkou, všechno je tak nějak dokonalý, v postelových barvách, se Zacem Efronem. Nedovede se z toho vzpamatovat, nechcete se probudit, ať ten pocit nikdy nepřestane, řvete sami na sebe v zrcadle. Nebo taky ne. Jen to nesmí přestat. Soundtrack je od Fool´s Garden nebo Bowieho.



9. místo "Nikdy jsem si nevšimla, že máš tak strašlivě široký záda"
Co si budeme povídat, jedna z největších věcí, co nás muže těší je slyšet, jak je na nás něco zvláštního, že nejsme úplně stádní kusy (tady si můžete povšimnout postupnýho zženšťování mužů, protože dřív bylo normální, jak frajer přišel ke kočce a nakecal jí, jak je jiná než úplně všechny ženský, co zná a pak do ní asi tak šest hodin v kuse bušil, načež jí nechal cukřík na rozloučenou a nikdy jí už neviděl), takže pokud nás trochu chcete pochválit, je to jedině dobrý. Mám příliš mnoho kritiků na to, aby mě někdo nemohl čas od času zalichotit.



8. místo "Když se ti koukám do očí, tak se v nich naprosto ztrácím a nevím kdo jsem"
Není lepší pohled než na ženskou, co by pro vás šla až na kraj světa a zpátky, je to neskutečně návykový a kdo říká že ne, tak kecá. Há-há. Podívat se do očí, ztratit se a nikdy se nevrátit zpátky, protože realita stojí za hovno.



7. místo "Neboj se říct, co ode mě chceš"
Můžu vypadat jako sexuálně otevřenej člověk. To bude proto, že jsem sexuálně otevřenej člověk. A to samý žádám od svojí partnerky, když si dovedete říct narovinu naprosto všechno, tak je všechno tak nějak příjemnější, míň hádek, celkově se cítíte jako člověk, co právě objevil svůj skrytý talent. Každý může být soukromým pornohercem.



6. místo "Budeme revoltovat proti celýmu světu a pošleme je do prdele!"
Chceme bojovat proti establishmentu, nejít se stádem, koukat na lidi, co volí trendy strany, smát se pravičákům, gymnazistům, teoretikům bez praxe, 25ti letejm vedoucím managerům, volebním preferencím TOP09 a ODS, zaprodancům, Xindlovi X, vždycky se najde něco, proti čemu se dá bojovat. Když jste na to dva, je ten boj o dost lepší a návykovější.




5. místo "Koukej se na lidi, jak se plácají ode zdi ke zdi"
Mít sociologickou sondu je pro člověka příliš zajímavý na to, aby si to nechal jenom pro sebe, povídáte si s protějškem o tom, jak se lidi chovají. Pozorujete hon za novými auty, domy, vším hardcore stuffem, co je pro vás příliš mainstreamový na to, abyste se zúčastnili honu. Nechápete, proč si všichni musí kupovat každej rok novej mobil, vesměs ničemu nerozumíte, ale musíte si z toho dělat srandu. Ve dvou.



4. místo "Věrnost až za hrob"
Tak jsem hrozná žena, coooooo? Ale rozumíte mi, dokonce i my muži požaduje od žen, aby nám byly naprosto věrné a blbnuly jenom s námi. Ne, nechceme na ně mít monopol, můžou trávit svůj čas se svými blízkými, vložená důvěra je jenom jednou.


Haha, jo, přesně tohle.


3. místo "Když se ti tam nechce, tak tam nepůjdeme"
Znáte to (respektive jako čtenáři blogu neznáte), přijdete z práce, máte domluvený už celý večer do poslední sekundy, perfektně rozepsaný a podtrhaný nejdůležitější věci, co musíte udělat, nezapomenout na to a podobný bláboly. Jenže najednou se všechno změní, dostane nějakej záchvat, migrénu, spadne na vás mrakodrap/spadnete na mrakodrap, Američané se vám snaží prodat světový mír, tak se na to vykašlete a to zlato, co je s vámi chápe vaše rozhodnutí. Nádhera.


2. místo "A co si vůbec myslíš o USA?"
Opět zabředáme do jasně konzervační roviny, ale většinou nedokážete strávit celý svůj den pouhým souložením (jako dobrý, né že né), sem tam spolu budete muset mluvit a pokud nejste úplnej kus retardovaný trubky na topení, tak si vyberete chytrou holku. Chytrá holka si nevybírá idioty, takže by to mělo bejt naprosto vyfiltrovaný. Pokud to není vyfiltrovaný, tak jste idiot buď vy nebo vaše ženská. Iks-dé.


1. místo "To je v pohodě, moje rodiče můžeš poznat až později, netrvám na okamžitým setkání"
Musel jsem se k tomu dostat, první setkání s rodičema může být dost stresující, každý má nějaké zkušenosti. V jednom případě mě rodiče dotyčné slečny odsoudili dřív než mě stačili pořádně poznat. A to u člověka, na kterýho se vysral jeho vlastní otec není zrovna dobrej začátek, jsem někdy dost impulzivní, ale v tomhle ohledu neuhýbám.

Deset dobrejch věcí je za námi a můžeme se pustit na deset naprosto zmrdo-koňskejch věcí. A teď všichni! "Zmrdověci, koňozmrdoprdověci!" Djah!



10. místo "Já nevím, co si o tom myslet"
Nejhorší možná věc, která je v mejch očí mnohem, ale fakt bestiálnějc mnohem dál než třeba nevěra je naprostá tupost protějšku. Zeptáte se na její názor, ona se zeptá, co má říkat. Já si fakt nedělám prdel, zažil jsem to a je to naprosto nejhorší věc, co může bejt. Takže je vám teď jasný, že to není řazený podle důležitosti.



9. místo "Jé, hele, to je Tomáš, nemáš na něj číslo?"
A pokračujeme v našem blicím maratonu, není oukej ptát se na číslo na nejlepšího kamaráda, prostě to není oukej a kdo říká, že je to je kryptofašistickej škvárovič.




8. místo "Já o tom nechci mluvit!"
Jasně, proto mi můžeš zničit naprosto celej večer, celej víkend a čumět významně do mobilu, to obvykle strašlivě pomáhá. A nezapomeň říkat, že to nic není. Jáááásně.


7. místo "Podíval ses na ty moje polonahý fotky na efbíčku?"
Ne, vůbec jsem ty fotky, kde je dalších padesát milionů likeů, šest gaziliard nabídek k bestiálnímu sexu neviděl, ani ty fotky ztopořenejch penisů, co máš v inboxu. Já nevím o čem mluvíš, věř mi.



6. místo "Jsi divnej"
No jo, ale znáš to, já za to přeci taky nějak nemůžu, je to stylistickej záchvat. Ale co s tím už nadělám, můžu dělat, jak jsem jinej, ale proč bych to měnil. Obvykle, když vám tohle někdo řekne, tak je něco špatně, obvykle jste si vybrali špatnýho partnera.



5. místo "Ale mně je už osmnáct!"
A vám se zdá, že byste nejradši řekli "A proč se teda chováš na čtrnáct?" Největší psychopaťárna, samej party life, lejeme pivko, smějeme a předstíráme, jak jsme moc dokonalí. Jo, na tohle jsem fakt nikdy nebyl. Ani na elektronický večery v potu divnejch lidí.


4. místo "Na druhym rande ti fakt nedám"
Může to vypadat ukvapený, ale pokud už se dostanete do určitý fáze, ze který by neměla bejt cesta návratu, tak nějaký fajnový řvaní, že na to jdete moc hrrr, je mimo mísu. Nebo jste radši fakt měli zůstat u Xboxu a hrát GTA. Což bude pravda, super uber jediná pravda minimálně daného večeru.

3. místo "Jako jsi fakt hodnej no, ale prostě, pro mě budeš vždycky jenom kamarád"
Ke kterýmu se budu chodit pokaždý vybrečet, jak mě podvedl ten můj testosteronem ovládaný samec a až dobrečím na tvém velkém rameni, tak půjdu zpátky za ním a pořádně si zabušíme do postele. A stále se všichni ptají, proč jsem cynická květinka.
2. místo "Všichni muži jsou stejní! Nadržený prasata, myslíte pérama!"
Nebo to bude tím, že přitahuješ divný typy, když chodíš polonahá, takhle k tobě přeci žádnej princ Pravičák nedojde! Pochop to sakra!


1. místo "Nejsem moc tlustá?"
V ojedinělých případech je nutné vzít do rukou imaginární krumpáč a začít bušit do hlavy protějšku. Copak je tak těžký pochopit, že vás přitahuje a všechny ostatní dobrý věci, protože s ní jste? Někdy je to očividně nadlidskej výkon.


Leave a fucking comment!


Mocinky moc!

Maidan (Říkali tomu revoluce)

8. února 2015 v 19:54 | Katastrofa |  Básničky
1. Budeš mi říkat o revolucích, vznikají prej v srdcích lidí,
pokud budu věřit zprávám a kamarádům z vlhký čtvrti,
neznamená mi nic jinýho než souhlasit, rád bych kejval hlavou,
jenže všechno má svoje pro a proti, moje hlava není stádní.

2. Ložiska břidlicovýho plynu, mezitim Joey Biden in da house,
státní převrat, střílení do demonstrantů a nenajdi viníky,
zvol si parlament na ulici a tvař se jako bašta demokracie,
uctívej nacionalistickýho kolaboranta s nacistama a tvař se cool.

"Ukrajina a Štěpán Bandera nadevše, smrt nepřátelům státu!",
nevěděl jsem, že žijeme v době nacionalistickýho záchvatu,
nezbejvá nic jinýho než se začít obracet na katolickou víru k bohu,
aby nevinný lidi nebyli upálený radikálama ostatním na výstrahu.

3. Musíme zajistit mír naší 250ti tisícovou armádou a bejt největší,
banda drsnejch extrémistů s polovojenskejma batalionama,
nezapomeň nahlas řvát o lidskejch právech a jediný pravdě,
nenávist stranou, přeju si ochránit Ukrajinu před Porošenkem.

4. Nechci bejt v pozici, abych musel pochopit proč si skrz nás,
musí vyřizovat nadřazený státy svoje osobní dluhy z minulosti,
nezabíjej svýho slovanskýho bratra, nenech do sebe nalejt lži,
máš se bát, aby tenhle trend revolucí neoslovil naše oligarchy.

"Ukrajina a Štěpán Bandera nadevše, smrt nepřátelům státu!",
nevěděl jsem, že žijeme v době nacionalistickýho záchvatu,
nezbejvá nic jinýho než se začít obracet na katolickou víru k bohu,
aby nevinný lidi nebyli upálený radikálama ostatním na výstrahu.

Polotovar ženského srdce

5. února 2015 v 18:50 | Katastrofa |  Básničky
1. Nesnáším polotovary do kterejch se omylem dostal život,
jakmile budeš dokonalá začneš mě děsit a budu utíkat pryč,
do náruče někoho, kdo bude stejně shnilej jako moje hlava,
no, zase s mírou, prošel jsem skrz pár smutnejch existencí.

2. Nesouhlas se systémem, řvi na konzervativní Schwarzenbergjungen,
ať táhnou se svojí propagandou a znásilňováním anti kultury,
někdy mi buď blízko v mojí postupně se rozrůstající samotě,
jen se smiř s tím, že se přes všechny vrstvy nikdy nedostaneš.

Není nic půvabnějšího než ukázat ve dvou prostředníček na svět,
neřekne o tom víc ani manifesto plný multi level marketingovejch vět,
nečekáme na zázraky budoucnosti uzavřeně do našich dekadentních nocí,
i když s náma náš rádoby černočernej osud zásadně jedná jako s onucí.

3. Chci se ztratit v acidovym šílenství uprostřed našeho hlasitýho sexu,
ztrácet svůj rozum pořád dokola, abych se mohl smát jako psychokiller,
rád slyším z tvý pusy sarkastický kecy o mojí sebeurčující dokonalosti,
protože proč se zatraceně neztratit v šíleně komplikovanym textu?

4. Musíš mi vidět do duše, stejně tě tam nepustím a pozoruj nebe,
nejbližší věc pro naší dvojku, co nemá žádnou definovatelnou budoucnost,
buď vyvrženec jako já a směj se všem co následujou trendy a lžou,
když ti říkají, že je to všechno z jejich hlavy a nepodkuřujou lidem!

Není nic půvabnějšího než ukázat ve dvou prostředníček na svět,
neřekne o tom víc ani manifesto plný multi level marketingovejch vět,
nečekáme na zázraky budoucnosti uzavřeně do našich dekadentních nocí,
i když s náma náš rádoby černočernej osud zásadně jedná jako s onucí.

Nesnesitelný

3. února 2015 v 17:17 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
Pořád jsem nesnesitelnej pro moje okolí, sám pro sebe, pořád se musím znovu ptát proč moje telenovela má pokračování o dvacetičtyř sériích. Nadechuju se a vracím do vzduchu jenom hnusnej jed, proč musím bejt součástí tohohle pomalýho umírání v nefunkční místnosti plný vydírání a lítosti? Slzy mi nepřinesou odpovědi na otázky a skončit to taky neumím. Záchvat sebelítosti a já chci pryč. Proč nemůžu jít? Musím vypadnout. Mám sociální fóbii a měl bych si vystřelit mozek z hlavy, protože každej novej den je jenom další šrapnel do jemnýho masa zdravýho rozumu. Jsem uzavřenej a nikdo mě nepustí ven. Nesnesitelný rejhy na aortě a tlející optimismus, nemůžu se nadechnout. Kéž bych měl řešení na problémy, jenom nemít ten zasranej pocit bezmoci. Sžírá mě do nejzazších koutů mýho agonickýho šílenství a pořád se ptám "Co s tím jako uděláš?" Americkej sen se někde v půli cesty úplně ztratil, zbejvá jenom nedůstojný přežívání a drbání hlavy, o tom, kde se stala chyba. Už mě nebaví role playing o tom, jak je všechno dobrý, nechci bejt jako ostatní trosky, co se po nocích nadrávaj do němoty, aby utekli tomu, co je po probuzení čeká. Nechci se svěřovat nikomu kromě kusu papíru, ten mi alespoň neřekne, co všechno je se mnou v nepořádku. Nesnesitelný myšlenky, v pravidelnejch intervalech se rozkládám na atomy a při každym novym složení se stávám větším a větším kusem neživýho předmětu. Zdravá strava, zdravý tělo, ale nitro je někde daleko pryč. Uzavřenej úsek mimo můj dosah, uprostřed betonovejch mříží se už nechci probouzet, neumím jednat s lidma, nechci zažívat další rána. Je to pro mě nesnesitelný, když to nebolí, je to stereotypní a nevěřím, že by to změnily všechny antidepresiva světa ani pravidelný terapie. Narodil jsem se s jediným úkolem a ten už musím konečně splnit. Nikdo nebude hledat vyhaslej popel. Přát si nesplnitelný věci.