Listopad 2014

Nemoc

21. listopadu 2014 v 20:25 | Katastrofa |  Letmé Dotyky v Zombie Story
Maxmilián Třešť pracoval na pozici vrcholového manažera už hezkou řádku let, jenže bylo to pouhé tři roky, co se dostal z velký firmy do menší. Musel dát sbohem několika hodinovým poradám vedení, kde mluvil bez přestávky přes půl hodiny čistého času. Dokonce ani dobré služební auto nedostal, jezdil v notně používané Škodovce, která měla nejlepší léta za sebou (pod pojmem nejlepší léta si představte počítač kilometrů na hranici 300 000 ujetých kilometrů). Kdyby ho ničily pouze jmenované věci, nebylo by to ještě tak hrozné, konec konců člověk se naučí žít skoro se vším. Kapitola sama pro sebe byl kolektiv, v očích Libora, byli pouze bandou nezodpovědných individuí, co se nedostatečně věnuje práci a je rozptylována nepodstatnými impulzy jako je rodina, osobní život, koníčky, přátelé a jiné post-moderní blbosti. Vstal v pět ráno, dorazil do práce, odjížděl v půl čtvrté, najedl se, opět pracoval (tentokrát z domova) a šel všem za příklad, spát chodil okolo půlnoci. Naneštěstí nebyl nikdo v budově administrativy tak vzorný a příkladný jako pan Třešť.

Nejvíce mu lezl na nervy fracek ze zásobování, Lukáš Merský. Ucho, které má práci sotva rok a už si troufá mu odporovat, možná si i dokonce dělá šprýmy z jeho osoby, za jeho zády. Při této myšlence ho polil pot, v sinusoidách vracející se noční můry. Pocity ne nepodobné vítězství jakékoliv levicové strany ve volbách. Brekeke. V současné době polehával v posteli se zapnutým notebookem, malá ručička byla těsně před šestou ranní hodinou. Byl nemocný, ale ředitel mu dovolil pracovat z tepla domova. Již několikrát výslovně psal e-mail všem svým podřízeným o jasné věci (minimálně jemu připadala naprosto jasná, samozřejmá a jednoduchá), pokud jste nemocní, zůstanete doma, nebudete chodit do práce abyste nakazili ostatní pracovníky. Změřil teplotu, 38 stupňů, odplivl si do svého plivátka. Manželka s dětmi vstávaly do koloběhu života. Pracující workoholik byl ignorován, doma neměl žádnou moc, jeho osobní život vyplňoval zbylých pár procent do celku, procenta na které neměl čas.

Okolí mu to dávalo najevo, manželka měla pravděpodobně milence, děti ho znaly když potřebovaly peníze. Ironické, hlavně ať už vypadnou, problesklo mu hlavou. Krátil si čas svojí oblíbenou typickou činností, realizací wordových dokumentů a excelových tabulek, sledovat dodávky k zákazníkům a jejich přání bylo jeho poslání. Odkašlal si. Za zavřenými dveřmi bylo absolutní ticho. Uběhla půl hodina, slyšel nějaké mluvení, ale odešly vstříc povinnostem. Zrovna psal své podřízené, proč musí okamžitě zjistit předpokládanou roční potřebu jednoho z jejich největších zákazníků, pokud to bude pokračovat takovým tempem, bude nucen obvolat zásobovací oddělení vybraných zákazníků sám, nechápal, proč jsou všichni okolo něj tak neschopní. Každý si přeci mohl udělat vysokoškolský titul a být prospěšný společnosti. Ne být hloupým a naditým lopaťákem s nijakým platem.

Při této myšlence se uchechtl. Vzpomněl si na losera ze zásobování, poctí ho telefonátem, jestli už Číňani budou posílat kontejner a co v něm bude. Vytočil číslo na svém luxusním smartphonu. Měl ho uloženého jako "floutkovský blbeček", čekal půl minuty než na druhé straně kdosi zvedl sluchátko. Poznal po hlase, že se jedná o floutka. Okamžitě začal mluvit, tak aby ten druhý nedokázal odpovídat, praktikoval tento způsob komunikace dlouhá léta a dovedl ho téměř k jisté dokonalosti, několikrát nezapomněl dodat "nechci zdržovat", aby vzápětí pokračoval dalších patnáct minut. Byl na sebe patřičně hrdý, na chudáka Merského hodil všechny neúspěchy, které byly za poslední rok se zákazníky, oznámil mu jasně, co si o jeho osobě myslí ("Situace naší firmy je chybou každého, ale někoho víc, jiného méně a někoho třeba vůbec"), zásobovač z toho nebyl ani moc rozklepaný, možná to mělo cosi dělat s jeho přežitím Katastrofy. No, měl jet na dovolenou jako já, pomyslel si nebo vypadnout ze státu, co dělal na tý vejšce? Stejně jí nedostudoval, flink jeden. Poškrábal se na noze, chlupy se mu začínaly potit, okoukl teploměr, bylo na něm přes 29 stupňů Celsia.

Trpěl fóbií z chladu, alespoň to říkal jeho doktor, předepsal mu na to dobré prášky, měl skvělou sbírku, okolo 500 různých prášků, každý byl svým způsobem nemocný a on mohl být tak lehce infikovaný. Snad ho nevyhmátne ředitel, to by ho strašlivě mrzelo (zasmál se), ředitel, člověk co nad ním měl moc. Jediný člověk, zbytek pracovníků byl v podřízeném poměru, možná ne oficiálně, ale každý věděl, kdo je tady pán. Vzal si několik prášků z lahvičky, připadal si malátně, sklíčeně, nemoc ho ovládala, nedala se vypudit, na malou chvíli hrozilo přerušení práce. Co by dělal? Jeho život by naprosto ztratil smysl, nepracuje na 100%, pracuje za celé oddělení a má z toho tvrdé peníze, nesmí dopustit, aby nedokončil čtvrtletní odhad dodávek velkému dodvateli, to by byl všem k smíchu, okamžitě by ztratil veškerou vážnost, netoleruj to, říkal si. Maximiliáne netoleruj takovéhle věci, začínáš být jako socialisté. Málo pracuješ a hodně mluvíš, prsty po klávesnici létaly takovým tempem, nestačil se divit, byl dokonalý, byrokrat, kterého každý potřebuje. Perfektní pracovník, oddaný svojí práci, ostatní věci neexistovaly, práce, práce, práce.

Bouchal do notebooku (zapomněl napsat svůj zápis ze služební cesty byl by opravdu velký blázen, aby se to nesnažil dohnat), hodiny utíkaly, jedna za druhou, přes třetí, mraky se pohybovaly na nebi, slunce osvětlovalo veškeré okolí, ale pomalu chtělo znovu zapadnout. Usínal v sedě, notebook ho tlačil do obličeje, ale nerozmačkal ho. Nedostal se k tomu. Nevšiml si dětí, manželky. Děti byly u babičky, manželka měla vedle v pokoji pánskou návštěvu. Neslyšel žádná slova, měl strašně zlou noční můru, vracel se skrz povědomá prostranství, slyšel rytmické oddechování, nedokázal si vysvětlit jaký podnět mu zanesl démona do snů. Druhý den se opět probudil a pracoval.

Demokracie

20. listopadu 2014 v 19:20 | Katastrofa |  Básničky
1. Z obrazovky mi do palice znovu cpou,
jakýho idiota jsme si zvolili a jak stud,
je jediná věc kterou bychom měli cejtit,
ohánějí se demokracií aby jí znásilnili.

Čekej na vyjádření od herců a muzikantů,
jak hrajou hru pro svoje movitý sponzory,
o revoluci vyprávějí a bandě divnejch disidentů,
bejvalí komunisti nám teď dělají kurva senátory!

2. O sračkách v pozadí se asi málo ví,
americká ambasáda dělá jak netuší o kartě,
proč mají demonstrující podobizny Reagana,
kde se vzali anglický nápisy na transparentech.

3. Kdo je vytiskl to se nedočteš na oficiálu,
musíš jít do undergroundu abys měl odpověď,
najednou ti všechno nepřipadá tak pravdoláskařský,
bečení ovcí nad formou a ignorování myšlenek.

4. Je mi na blití z věčnýho podlejzání do zadků,
ať už jsou ruský nebo americký, chci fair play,
nebejt ničí podržtaška ve románu George Orwella,
je rok 2014, jenže si připadám na léta páně 1984.

Čekej na vyjádření od herců a muzikantů,
jak hrajou hru pro svoje movitý sponzory,
o revoluci vyprávějí a bandě divnejch disidentů,
bejvalí komunisti nám teď dělají kurva senátory!

Katastrofova desítka: konzervativci uzavření v konzervách

5. listopadu 2014 v 20:02 | Katastrofa |  Katastrofova desítka
Neuběhl ani měsíc, ale vzhledem k tomu, že jsem musel kvůli práci shodit svoje dlouhý vlasy, protože jinak bych mohl být "odejit" z práce, tak jsem si řekl, že se pořádně naseru a sepíšu deset věcí, který mě neskutečně serou na tom našem zapšklym národě, kterej se na oko snaží tvářit jako strašně moc tolerantní a trendy, aby nakonec sklouznul k tomu, že ve výsledku se od komunistickejch časů změnily jenom názvy politickejch stran a příjmy lidí v pozadí.

10. dlouhý vlasy
Čekali jste, že začnu něčím jiným? Tak to jste doufali vážně opravdu hodně a vůbec mě nezdáte. Obligátní iks-dé vyžadováno. Iks-dé. Většinu svýho života jsem strávil v prdelních vesnicích na severu Čech a nevěřili byste, jak lidi dokážou bejt ústo-prso-xenofobní. Víte, co vám tady přinesou dlouhý vlasy? Polovina vesnickejch šampónů vám bude koukat na prdel, kdykoliv půjdete po silnici, což je moc dobrý, pokud jste heterosexuální, tak už to tak uber-super není. Krom toho, stane se, že v práci musíte vycházet se starší generací pravdoláskařů, která vám mezi milion historek o tom, jak se žilo na píču za komunistů řekne i o tom, že vypadáte hrozně. Není to o tom, jak se v tom cítíte vy, ale jde o to, jak se cítí oni okolo vás. Posloucháte to půl roku a nakonec to dojde do takových rozměrů, že se radši ostříháte než abyste řešili to, že vás všichni v práci začnou šikanovat. Komunisti neměli rádi máničky, že jo? Cynický smajlík.

9. výchova dětí v homosexuálních rodinách
Téma, který mi vždycky přijde naprosto přitažený za vlasy a narvaný do brutálně bestiálních rozměrů. Myslí si, že pokud budete vychováváni dvěma rodiči/rodičkami stejného pohlaví, tak by z vás mohl vyrůst náhodou homosexuál a přešli byste k temné straně, protože homosexualita je nechutné fuj. Teda, pokud to nejsou lesbická videa nad kterejma obvykle konzervativní vocasáci doma často onanují, protože jejich dokonalý vztahy s jejich prsatejma blondýnkama se trochu víc rozpadly a teď už zbejvá jenom dělat pocit dokonalosti. Když se na mě a mojí mámu vysral můj biologickej otec, bylo by mi naprosto jedno, jestli bych měl tátu nebo ještě jednu mámu, hlavní by bylo, že by mě ten člověk měl rád. Nemluvě o dětech z dětských domovů, to už mi hlava vůbec nebere, radši je necháme zavřený v děcáku než dát šanci páru, který nemůže mít vlastní děti. Skvělý a děkuju.

8. lakování nehtů u mužů
Oukej, je mi naprosto jasný, co si myslíte, ale pokud většinu svýho života posloucháte Placebo a poslední dva roky Davida Bowieho, tak přemejšlíte nad tím, jaký to asi je, kdybyste měli nalakovaný nehty. Jednou se necháte vyhecovat od přítelkyně a máte je nalakované. Zkuste s tím přijít mezi větší společnost lidí, končí to tím, že se řeší, zda-li opravdu jste homosexuální a máte rádi, když vám někdo strká 35 cm dlouhý pyj do análního otvoru nebo jste v zastydlé pubertě.

7. genderové stereotypy
Se mi to rozjelo nečeknaým tempem, takže to musím zkrotit a narvat všechny podobný myšlenky do jednoho tématu. Abych to zkrátil, pokud jste muž, očekává se od vás, že budete technicky dokonale zruční, pohlední, s dobrou fyzičkou, romanticky založený, kavalír co vždycky pozve nádhernou ženu na večeři, týpek co brečí jenom když mu umře jeho oblíbenej labrador, jinak samozřejmě nějaký emoce můžete odstavit na druhou kolej a většinu svýho mozku máte samozřejmě v penisu, ze kterýho chcete dostat co nejvíc svýho semena na co největší počet žen. Huh. Musí to bejt stejný i u ženskejch, ale neodhadnu se domnívat, co u nich platí za stereotypy.

6. "Ty jsi ze Severu jo?"
Zažil tohle někdo z vás? Bavíte se s lidmi o tom, odkud jste a dřív nebo později se přijde na to, že ne každej může bejt born and raised in fucking Prague. Tak jim řekněte, že jste z malý vesnice na severu země, půl hodiny jim vysvětlujete, jak se ta vesnice jmenuje, nakonec to dojde tak daleko, že se spokojíte s tím, když vám kývou na vaší poznámku o Ústí nad Labem. To zná přeci každej. Pak se vás začnou ptát na to, jestli nepěstujete marihuanu nebo nemáte varnu perníku ve sklepě. O zkoumání vaší barvy kůže a narážek na cikány se ani nezmiňuju. A-há, já to udělal!

5. "Proč sis nekoupil Škodovku?"
Jak jste si všimli z mejch básniček, tak jsem člověk, kterej se pokud možno nesnaží jít v tom největším davu, proto se vás milion lidí šestmilionkrát zeptá, proč jste si jako první auto nekoupili Škodu Felicii z posledního ročníku výroby, načež se zeptají, co teda máte za auto, když jim začnete argumentovat, že máte Volvo, dojde konverzace do extrému. Musíte jim vysvětlovat, že doopravdy potřebujete dvoulitrové benzínový turbo, protože, když vás to narve do sedačky a slyšíte motor výt v pětitisících otáček, tak vás nějaký 1.2 HTP neuspokojí. Řeknou vám něco o spotřebě a jedou si dál se svojí Octavii 1.9 TDI.

4. "A to za takový prachy fakt makáš jo? To bych já nemohl."
Dostáváme se k těm citlivejm stránkám lidský osobnosti, kdy vám váš spolužák, který byl tak hodný a po roce vám konečně vrátil všechny půjčené peníze řekne, že jeho život je těžký, protože si musí vydělávat na storna půjček, řekne vám s rozzářeným obličejem, že to do jara určitě splatí. Vyzývavě se na vás podívá a zeptá se kolik máte. Pět minut na vás kouká s otevřenou pusou a přemýšlí, jak můžete přežít. Vy mu na mobilu pustíte Working Class Hero.

3. "Když chceš mít pořádný svaly, tak jenom rubej, ser na nějakou jógu a pilates."
Nadsamcovská věta toho největšího rázu, pokud jste někdy chodili do posilovny, tak si všimněte těch namakaných superhrdinů, kteří obvykle postávají u jednoručních činek s hmotností 30 kg, dají si pár cviků a zbytek dne sem tam zaposilují sledujíce přitom zbytek osazenstva. Nezapomenou se smát tomu obtloustlému klukovi, který přišel poprvé do posilovny. Už vůbec jim neříkejte o tom, že náhodou děláte něco jiného než klasické činkové posilování, skončí to většinou naprostým vyvrácením vašeho pohledu, protože u posilování jde hlavně o muscle gain, klouby a šlachy jsou expendables.

2. "Ty bydlíš s rodičema? Loser, lol, loser, rofl."
Povídáte si s novým kamarádem ohledně bydlení. Přijde řeč na to, že bydlíte u rodičů, nejpozději za pět minut z vás bude dělat maminčina mazánka. Nehledě na ženské, jsou schopné vás do hodiny rozebrat, psychoanalyzovat vás, najít vám deset neléčitelných psychologických poruch a to všechno jenom kvůli tomu, že je sex trochu riskantní.

1. nejste posranej konzument
Nakup, použij, znič, opakuj proces. Máte mobil, který vám vydrží déle jak jeden rok, počítač, který drží dokud funguje? Zahazujete věci, které by mohly někomu posloužit a dáváte na odiv nové věci. Tak jste jenom otrok kapitalismu a já jsem ten, kterej na vás ukazuje. Jo a směju se u toho, říkám něco o voličí TOP09 a podpoře Pussy Riot.