Psycho filmaři z McDonaldu

24. září 2013 v 18:54 | Katastrofa |  Povídky
Clarens Olaffson a Kenji Hara byli nerozlučný pár, hollywoodský producent a jeho dvorní scénárista. Supermanovská dvojka, která trpěla krizí středního věku. Špatně vycházeli se svými manželkami, jejich děti nebyly zrovna. No, byla to ukázková zákopová válka ve stylu roku 1915. Ale pryč od toho. Do současnosti. Clarens vezl Kenjiho po poloprázdné státní dálnici, kdesi mezi Los Angeles a Las Vegas. "Stejně nevím, co na tý starý osmsetpadesátce vidíš kámo" pronesl Kenji, který byl rozvalený vedle řidiče, hluboko v kožené sedačce. "Připomíná mi předky a krom toho, mám k tomu autu citovej vztah, víš, je jako starej pes, kterej na tebe čeká." Kenji si všiml dalšího účastníka silničního provozu. "Podívej se doprava, to je panečku auto. Silvia." Clarens nemohl přehlédnout křiklavě červený Nissan, s orientálními nápisy, logy výrobců tuningových dílů a obrovským spojlerem na kufru. "Je to příliš křiklavý auto, chtějí mít pozornost všech." odpověděl chladným švédským hlasem. Všimli si jich. "Podívej se, jak na nás koukají, oni se ti smějou." Švéd na sobě nedal nic znát. "Jen, ať se smějou." Spolujezdec es-patnáctky stáhl okénko. "Uhněte z cesty dědulové." A v mžiku zmizel. Kenji se otočil na řidiče. "Floutkové posraný." Na Clarensově obličeji se objevil neznatelný úsměv. Jeho ruka otočila ovladačem klimatizace do polohy "hot". Zvuk výfuku zhrubl, ale jinak se nic nedělo. "Heh, laděnej vejfuk v kombíku, bože můj." Podřadil z pětky na trojku. Pět tisíc otáček, plyn drtil podlahu, Kenji byl v šoku narvaný v kůži. Čtvrtý rychlostní stupeň. Pískot turbodmychadel. Ručička tachometru se přehoupla přes 240 km/h. Pátý rychlostní stupeň. V dáli bylo vidět pár červených světel. 270 km/h. Odpor větru se zvyšoval. Šestá rychlost. 295 km/h, auto se začalo nervózně houpat ze stranu na stranu, pod vlivem síly. Proletěli kolem Nissanu. "Clarensi, ty vole, zpomal, nebo se z toho pozvracím." Švéd měl svůj klidný obličej se zářícíma očima. "Nedal by sis něco k jídlu?" Kenji křečovitě svíral držadlo na stropě. "Jo! Dám si hambáče!" Prudce zpomalil a vletěl na odpočívadlo. Roztřesený Kenji vystoupil ze švédského tanku. "Proboha, co tam máš za motor?" Švéd se smál (jeho první emoce za jízdu) "4.4 V8 twin-turbo z Noblu M600, chtěl jsem něco extra, ale zároveň něco od nás a v zásadě je to náš motor, vylepšenej bandou britskejch petrolheadů." Asijský přítel procházel vstupem do McDonalda. "Vy jste teda sociopati."

Za pokladnou stál přešťastný dvacetiletý mladík, který se ve své mysli už viděl na pozici energického crew managera zdejší pobočky. "Dám si dva cheesburgery s hranolkama a střední kolou. Co si dáš ty Clarensi?" Švéd si se zájmem prohlížel nabídku. "Dám si salát." Asiat se smál. "Já to chápu, chceš jíst zdravě. V McDonaldu, jak tohohle chlapa nemůžete milovat?" zeptal se pokladníka. "Ano, zajisté, ano, ano." Měl tak velký smysl pro humor jako finanční poradci svůj smysl pro rovné jednání. Konečně se mohli pustit do jídla. "Hele, Kenji, potřebuju, abys mi napsal nějakej novej scénář." Kenji měl zrovna plnou pusu syntetického jídla. "Co takhle, kdybych udělal něco, co by se odehrávalo ve fast foodu?" Švéd si do něj musel rýpnout. "A režíroval by to Kevin Smith?" Vážný obličej Asiata ho vyděsil (tolik, že téměř hnul rty, pod návalem emocí). "Ty mě bráníš v rozletu, chápeš, já jsem umělec, píšu, vytvářím svoje jedinečný světy. Vím, co se lidem líbí, hrál by tam Adam Sandler, kterej by dělal čtyřicetiletýho nováčka, kterej přijel z malýho města najít svůj životní sen, stát se profesionálním fitness trenérem, kterej by dal všem lidem osvětu, ohledně toho, co mají jíst, jak se chovat zdravě, jak posilovat, úplně vidím ty scény z Rockyho. Jak tam Adam rube." Clarens se na něj podíval vážněji než obvykle. "Říká člověk, kterej má hubu narvanou čízem a hranolkama." Kenji dostal záchvat smíchu. "No, tak to diváci chtějí, milujou tyhle příběhy, sice je kritika strhá, ale budeme za to mít dobrej bakšiš." Jeho přítel jedl civilizovaně salát. "O tom mě nemusíš poučovat, to vím." Koukal se kamsi do dálky. "Kenji." řekl roztěkaně. "Co udělat horror z prostředí fast foodu?" Hranolka spadla na dokonale sterilní stůl.


"Jak to myslíš?" Jiskřičky pořád zářily. "Bylo by to o takovym tom cápkovi, kterýho vyhodili z vejšky a on se rozhodne, že zabije všechny lidi, kteří ho zradili a udělá z nich svoje vlastní jídlo a pak by začal zabíjet i ostatní lidi a zbláznil by se z toho!" Kenji se na něj podíval obzvlášť pobaveně. "A hrál by tam i Johnny Depp?" Švéd chroupal salát a gestikoval rukou. "Ty vole, ale počkej, by pak potkal svýho mentora, kterýho by mohl hrát třeba Robert Englund, by ho naučil různý triky a celý by to skončilo tím, že by tam přijelo policejní komando a rozstřílelo by je na kusy. Dali bychom to ve slow motionu, jenom bys viděl ty odlétávající patrony a kulky, který provrtávají hlavní hrdiny. Fast-food úplně obklíčenej. Fantastickej boj. A ne, nezačínej s Robem Zombiem! Tohle by bylo svébytný! I přes to, že by to bylo neoriginální!" Clarens zmkl. Kenji přelouskával jeho nápad. "No, víš, že kdybychom to koncipovali jako trochu dražší béčko, nemuselo by to bejt špatný? Dali bychom tak trochu stereotypní charaktery, ale zase bychom to vyvážili gore efektama, samozřejmě by tam byla holka, do který by byl ten hlavní cápek zamilovanej, nějaká ta postelová scéna a tak." Oba vypadali pobaveně. "Pane Haro, začněte na tom pracovat, hned, jak to půjde. Už chybí jenom jedna malá věc, aby se z toho stala věc, která by nám vydělala na důchod, po těch pár nezáživnejch letech. Co bychom tam sakra mohli ještě dát? Napadá tě něco?" Přemýšleli několik minut, když náhle slyšeli z dálky zvuk policejních sirén. Několik aut obklíčilo fast-food. Chlápek za pokladnou vypadal neklidně, pro něco sahal pod pult. Kenji zvolal. "Já vím! Bude to podle skutečný události!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama