Prosinec 2012

Nesmyslný Ian

13. prosince 2012 v 21:37 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
3. listopad 2187 - Celoplošné nouzové vysílání lodi Tranquility
"
Opakování. Nevím, kolik toho ještě snesu. Desátý rok uzavřený na vesmírné lodi Tranquility. Nemůžu to už dál vydržet, 500 kilometrů čtverečních prázdnoty. Jak to dopadlo se Zemí? Už pět let bez kontaktu. Psal jsem to už tolikrát předtím, ale snad je ta infekce všechny nepozabíjela. Nápad postavit vesmírné plavidlo, které bude pro svojí posádku pěstovat potraviny a bude soběstačná, se zdál jako splněný sen. Nejbystřejší mozky planety měly bádat nad tím, jak vytvořit lék a zachránit naši milovanou planetu. Kdyby nezačali tak rychle umírat. Člověk není na všechny věci hrdý. Prázdnota vesmíru spaluje moji duši. Rozkládající se těla za tónů The Cure. Podívám se do zrcadla a vidím někoho, kdo tady už delší dobu není. Mám prázdné oči. Říká se, že očima si vidí člověk do duše. Ta moje je někde daleko pryč. Mimo černé peklo. Všechny knihy z obrovské knihovny jsou přečtené. Hemingway, Ellison, Nietzche, Sokrates, Platon, Verlaine, Baudlaire, Dumas, Čapek, Barker, King a další. Nikdo mi nedal odpověď, co dělat s tou vlezlou samotou. Nekončící hodiny onanie nad tím nejlevnějším pornem, které v 1500 milionech yottabytů našlo své místo na obřím pevném disku. Tisíce předstíraných orgasmů, emocionální jizvy, které silikonové poprsí nezakryje. Mají stejné oči jako já. Někdy se mi stávalo, že jsem porno musel v půlce vypnout. Je to zvláštní, když člověk neví, jak se u onanie má cítit. A co na to moje kyberneticky vylepšené tělo?
Forma bez užitku, svalovina zesílená titanovými vlákny, kosti vyztužené iridiem. Posledních pár operacích jsem absolvoval bez narkózy. Prozkoumával jsem nejzažší meze bolesti. Je to zvláštní pocit, když je zvuk stroje přehlušován dávivými výkřiky bolesti a jediné, co cítíte, je trhání a následné připojování nervových vláken. Následující měsíc jsem odpočíval. Na třetí palubě byl sklad s živými krávami. Roztrhané syrové hovězí maso, bučení lemované trháním svaloviny od kostí. Mě neobelžou, určitě necítily to, co jsem cítil na operačním sále. Nový den a stále stejné utrpení. Z nudy, které neodešla po prvních dnech jsem si začal rýt do kůže. Pod svrchní vrstkou kůže máte slabou vrstvičku tuku (není problém ji jedním krátkým řezem přetnout), dostanete se na obnaženou svalovinu. Dál jsem se nedostal. miniaturní titanová vlákna drží svazky svalů pohromadě, přeříznete původní svalovinu, ale titan drží. Nějaký chytrý inženýr přemýšlel nad tím, jak zabránit tomu, aby svaly po těchto incidentech odumíraly. Titan je napuštěn svalotvornou směsí. Tělo se může dokola regenerovat. Do pár dní se vytvoří nová svalovina. Zkoušel jsem si přeřezat achilovy šlachy. Po týdnu, kdy jsem se plazil po palubách, jsem se rozhodl, že si nechám udělat umělé z uhlíkových vláken. Jsou o polovinu lehčí a jejich hybnost je neuvěřitelná. Nano uhlíkové vlákno patent číslo 100068792 je jako latex, s tím rozdílem, že latex se někdy přetrhne. Na hlavní ošetřovně můžu přes počítač řídit funkce nanobotů v mém krevním oběhu. Před rokem jsem simuloval choleru, mor a černý kašel.
Tělo to všechno vydrželo a fail safe v nanobotech mě během jednoho dne vyléčil. Když jsem byl už opravdu na dně a nevěděl jsem, co bude dál, sekáček na maso vyřešil moje problémy. Ztupená a neúčinná zbraň. Velkorážní zbraně mi také nepomáhají. Průstřel lebky se nekoná. Třicetimilimetrový náboj ji neprorazil, utrpěl jsem těžké poškození mozku. Během několika minut mi nanoboti opravili hlavní myslící orgán. Proč to nepoužili ti vědci? Podle záznamů počítače jsem nesmrtelný. Ještě zbývá poslední možnost a tím je kanon MF-550E. 360 centimetrový hybridní iontovo-plasmový kanón. A to je důvod, proč píšu. Už nemám, co bych ztratil. Nebo spíš nemám, co bych získal. Počítám s tím, že výboj bude tak silný, že deaktivuje nanoboty. A i kdyby je nedeaktivoval, budu ve vesmíru, udusím se. S tím mi nepomůže ani umělý bůh. Pro případ, že bych to opět přežil jsem si napojil na srdeční činnost autodestrukční systém lodi. Tranquility půjde k čertu. Hlavní počítač nebude řídit vši, které mě drží při životě. Konečně naleznu klid. Možná jsem poslední člověk ve vesmíru (i když to je nepravděpodobné, protože máme kolonie po různých galaxiích). Ale nebudu muset zažít pád. I když, já žiju svůj vlastní pád. Ne, že by nic z toho nebyla moje vinna. Radši shořet než vyhořívat. Jak to řekl ten starý dědek Cobain. Přesunuji se ke kanonu. Kapitán první třídy Ian Newsworthy registrační číslo 900004235-4.7 oddíl C bezpečnosti vesmírné lodi Tranquility. Konec."
Obří výbuch přerušil hlášení. Poslední věc, kterou viděl kapitán Newsworthy byl první záznam z palubního deníku. Datum 4. říjen 2177, poslední část, která se mu za deset let mnohokrát dostala před obličej.
"Doktor mi stejně jako celé posádce předepsal prášky, které mají potlačovat různé fóbie a psychotické stavy ve vesmíru. Neřekl jsem mu to, ale nebudu je brát, nenechám si diktovat své chování nějakými prášky. Ze zvědavosti jsem se podíval na obal a korporace strašily tím, že pokud je astronati nebudou brát může se u jedince projevit zvýšené agresivní chování, sebepoškozování, psychózy, halucinace, klaustrofobie, extrémní ponorková nemoc. Prý je dost možné, že by jeden takový člověk mohl ohrozit celou posádku. Neslyšel jsem větší kec než tenhle příbalový leták. Měly tam odkazy na reálné události, když jsem si je našel na internetu, zjistil jsem, že je pravděpodobné, že to zavinil někdo jiný než člověk, který podle nich nebral svoje prášky a poté brutálně pozabíjel celou posádku. Nevěřím na fantasy a nevěřím ani na podobné šílenosti."
Nedaleká hvězda ozařovalo pozůstatky Iana Newsworthyho, vesmírná loď Tranquility byla minulostí. Nic nebylo takové, jako to chytré hlavy na Zemi vymýšleli. Ruka v roztrhaném skafandru se pohnula a kapitán cítil, jak nanoboti neúnavně opravují tělo. Dusil se, ale nemohl s tím nic dělat. Odsouzen k věčnému zatracení za zahubení naděje pro vymírající lidskou rasu.