Samota

28. listopadu 2012 v 22:43 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
Člověk sám nechápe, jak se dokáže vyklidit jeho okolí, léta přibývají, přátelé ubývají, zlomená srdce se kupí na hromadu a les lidí, který vás ignoruje se rozrůstá geometrickou řadou. Začnete si říkat, že je to vaše chyba, že jste pořád sami, obviňujete okolí, kterému jste lhostejní a nakonec se uchýlíte k tomu nejlepšímu, co vás může potkat. Surrealistický svět rychlého internetového připojení. Pokud chcete přijít o iluze o lidstvu, propadnout těžkým depresím a přemýšlet o sebevraždě, není nic jednoduššího než pořádně zabřednout do různých diskuzních fór. Nebo na strýčka Facebooka. Bavte se tím, jak každý druhý komentář je kontroverzní, smějte se nad lidskou hloupostí, neustálým bojem mezi českými a slovenskými nacionalisty, tím, že jediný řešení cikánů je postavit je ke zdi a postřílet je. Ujistíte se tím, že to říkají děti. Tak honem leťte na zpravodajské servery a zapněte televizi. Pocit, že do tohohle světa zapadáte asi tak jako AK47 do ruky papežovi. Všechno musí být světové, nové zprávy, které vám říkají, že se Česká republika rozpadne do příštího roku a vláda, která vás poslouchá jako kleptoman puštěný do zlatnictví.
Zvednete se a jdete ven mezi nádherně uzavřený svět, který na vás kouká jako na magora, který přiletěl na létajícím kole. Pořád stejné obličeje, ta samá póza, nedostatek talentu nebo inteligence? Problémy, které nevyřeší ani padesát ministrů, banda lidí, která se ráda opíjí v místní knajpě, protože rezignovala na hledání hlubšího smyslu života. Víte, že jste na tom podobně, ale nechcete být prázdné skořápky. Z letargie vás probudí nabídka od těch pár přátel, které ještě máte, abyste šli s nimi ven. Po pár desítkách minut začínáte řešit, jaká asi bude další generace herních konzolí, jestli bude mít Xbox 720 a PS 4 šesti nebo osmi jádrový procesor, jestli se vyplatí koupit si nový počítač teď nebo později. Když se přistihnete o čem se bavíte, tak jste sami ze sebe znechucení. Pořád ty samé obličeje dokola, do zblbnutí. Ponorková nemoc, která vyústí v to, že začínáte být neuvěřitelně upřímní. Konflikt střídá konflikt a vy raději zůstáváte častěji doma. Váš život se nehne z místa a začnete vést dialogy sami se sebou. Jaké by to asi bylo, kdyby se něco změnilo, kdyby konečně zmizel nekonečný stereotyp, který v pravidelných intervalech přináší do vaší hlavu otázku "Co by se stalo, kdyby ses zabil?"

Možná vás začne děsit víc než ta otázka fakt, že si říkáte, že by to vůbec nebylo špatné, protože byste přerušili začarovaný kruh, který ztratil veškerý svůj půvab. Po určité době se dostanete do společnosti jiných lidí, zkusíte si žít model, který žijou ostatní lidi. Posilování, alkohol zodpoví všechny položené otázky, disco cluby, umělí lidé, pokrytectví, animální lov druhého pohlaví a jiné nešvary. Kromě toho, že máte opravdu pěkně vyrýsovanou postavu a každý druhý se vás ptá na to, jestli posilujete si začnete připadat prázdní. Pochybujete nad tím, jestli všechno okolo má vůbec nějaký smysl, což vás namíří zpátky ke starým známým, načež zjistíte, že v tom alkoholu trávíte trochu víc času než by bylo vhodné. Pocit, že mrháte svým životem je silnější než kdy předtím. Z intelektuálů se pomalu ale jistě stávají skrytí rasisté, sklony extremismu kam se jenom člověk podívá. Přemýšlíte nad tím, jestli jste se změnili vy nebo lidé okolo vás.
Když lidé vidí, že s vámi něco není v pořádku, tak nadhodí, že byste možná měli začít věřit v boha. Což by byla moc krásná věc, než začnete řešit to, co se ve jménu náboženství udělalo za poslední dva tisíce let, rychle zjistíte, že pokud nebudete křesťané, tak uhoříte v nekončících mukách v plamenech pekelných, protože podle křesťanství nevěříte v jediného boha. Začne přemýšlet nad tím, jestli je bůh opravdu tak žárlivý kus zmrda, jak vám říkají křesťané. Jsou i jiné cesty k osvobození? Začnete chodit ven se starou partou a sem tam si zahulíte trávu, která kromě toho, že vám na malou chvíli uklidní myšlenky, vůbec nepomáhá. Zase si začnete lézt na nervy s lidmi ve vašem okolí. Říkáte si, že by byl dobrý nápad najít si po dlouhé době nějakou dobrou partnerku. Tendence končit naprostou katastrofou (zdravím) je téměř stoprocentní. Začnete zvedat větší závaží při posilování, protože se dostáváte do bodu, kdy chce duše opustit tělo a prozkoumat pravděpodobnost existence čehosi nadpřirozeného. Nějakou dobu se na tomhle hezkém pocitu sjíždíte, ale nic netrvá věčně. Malý hlásek v hlavě vám začne říkat, že by bylo dobré si najít práci.

Začnete hledat práci, po malé chvíli si uvědomíte, že na vás nikdo s otevřenou náručí nečeká a že by bylo jednodušší sestrojit raketoplán ze sirek než si najít vůbec nějakou práci. Ale ze všech stran vás všichni ujišťují, že je to jenom váš problém, protože všichni ostatní práci mají. Propadáte se do dalších depresích a není nikdo, kdo by vám řekl, že se to v nejbližší době změní. Žádný úsvit nového slunce, nová míza, no happy endings. Jenom stále ta zpropadená křivka, která nikde nezačíná a nekončí. Otázky na které nenajdeme odpovědi zůstanou nevyřčeny, blíží se zima. Celý svět jde někam a vy stále postáváte na teplém místě. Seberete kytaru, nohou stisknete distortion efekt a začnete vydávat rámus, který nemá s hudbou nic společného, ale jistým způsobem vás ty strojové riffy uklidňují. Základní akordy, vibráta, hammer-ony a krvácející kombo. Zjistíte, že je další téma týdne a nevíte, co napsat na ten zpropadenej blog, kam vůbec nikdo nechodí. V osvětlené místnosti napíšete proud myšlenek a čekáte, jestli na to bude vůbec někdo reagovat. Někdy bývá samota příliš vlezlá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moss Moss | Web | 29. listopadu 2012 v 0:51 | Reagovat

To, co popisuješ je zcela přirozená záležitost tohoto světa.. Heh.. Ta spravedlnost.. Na každého čeká.

2 L L | 29. prosince 2012 v 15:49 | Reagovat

Koukam pořád stejnej.

3 Katastrofa Katastrofa | 3. ledna 2013 v 10:16 | Reagovat

Překvapivě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama