Září 2012

PUNKARAMA!

30. září 2012 v 20:05 | Katastrofa |  Básničky
Kec na začátek - zombie povídka je dopsaná, jen mám problémy s Wordem, kterej mi nechce kontrolovat Češtinu, takže zbejvá naformátovat a očekovat pravopis a bude to tady, do desátý maximálně. FAKT! A teď k bsáničce, po delší době se rýmuje, super ne?

1. Nečekaně musím cosi vyřešit se sebou,
některým lidem z toho žíly tuhnou,
hodně keců o chování a stávkování morálky,
ke každýmý pokrytcovi do domu rozvážky.

2. Nezáleží na třptivě stylovém obalu,
zahalení démonů v krásném celofánu,
z nitra vyplouvající vlastnosti v kalu,
nezáleží jestli jezdíš v rozpadlém Unu.

3. Říkám si politicky angažovaný punkista,
a stejně nás zajímá jediná super kasta,
negativa se do pračky zavřou a vyperou,
co zbyze špíny odplave odpadní rourou.

4. Nebudu vyprávět o tisících přání,
jen chci lepší a zelenější ovčí dobu,
někdy nevím jestli jsem k nevystání,
nebo ostatní ujíždějí ega na sobu.

5. Hrátky s čáranicemi mi jdou,
na mezlidské vztahy volám "NO!",
vycházím radši a hlavně sám se sebou,
než s lidma ve frontě před poštou.

Je mi to jedno (IgnorantCORE)

26. září 2012 v 16:05 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
Některé dny začínají zajímavě, jiné zase ne, ale následující příběh nezačínal ráno, odehrával se večer. Večery mají zajímavou atmosféru, konec cyklu, který se bude donekonečna opakovat. Konec světla, začátek tmy, jin a jang planety obíhající kolem Slunce. Mohlo být osm hodin večer, krásné babí léto, říjen v plném proudu. Destroy obcházel jako každý pátek celé město. Když člověk chodí, uklidní svojí mysl a začne věřit v rovnováhu světa. Nebo přinejmenším zapomene na své starosti a vnímá krásy okolí. Krásy? Opravdu můžu říkat o industriální krajině post-komunistického města, že je krásná? Záleží na úhlu pohledu. Nesnášel okolí, celý život si přál, aby vyrůstal na jiném místě, někde jinde, kde není tak velká koncentrace smogu a idiotů. Nevěděl, co z těch dvou slov je horší. Měl se stavit pro kamaráda, se kterým budou pít. Je přeci pátek a co jiného by se mělo dělat v pátek? Teprve teď mu došla ta krutá ironie. Smál se všem šampónům, hip-hoperům, swagerům a podobným -ům kvůli tomu, jak mrhali svým časem. Kdo by si pomyslel, že jednou na tom bude podobně. Přemýšlel nad tím, jestli ho do pití tlačí stát, rodina nebo okolí. Je snažší shodit svoje problémy na ostatní a nést svojí hlavu hrdě dál s vírou, že chyba není na vaší straně. Skoro by se ufilozofoval, ale už stál před panelákem, kde bydlel již zmíněný kamarád. Byl to opravdu kamarád? Ve světě, kde se lidé znali přezdívkami, nevěděl Destroy, jak se jmenuje záhadný Moonshower (Zvonky u jejich vchodu byly rozbité, jmenovky strhané), ale jak hodně záleželo na tom, když znáte někoho jménem? Vyhovovalo mu to.
Za pár minut vyšel Moonshower, byli divná dvojka. Mohli nosit jakoukoliv barvu, pokud to byla černá. Pozdravili se hlasitým "pic", Destroy se musel zeptat na to, jestli přijdou taky ženský. "Nedomlouval jsi to s Razorblade a Core?" Moonshower přikývl. "Jo, prej na ně máme počkat v parku u školy." Základní škola, skvělé místo k páteční pitce, Destroy v duchu doufal, že nepotkají žádné borce ze základky, už několikrát se tam s nimi málem serval. Ale všechno nemusí být tak černé. Moonshower se ho po cestě zeptal, jaké vzal pití. Destroy otevřel baťoh a ukazoval na lahev s mixem čehosi, co kdysi bylo víno a jakási levná východní napodobenina koly. "No, doufám, že ženský taky něco přinesou, jinak budeme rychle na suchu." Konečně došli do parku. Okolí bylo tiché, foukal nežný vítr a jemně bral z listnatých stromů zbylé listí, které se hromadilo pod stromy. "Podzim je stejně zajímavý roční období." poznamenal Destroy a ukazoval na stromy. "Padající listí tě ohromí?" odpálkoval jeho poznámku Moonshower. "Nejde jenom o padající listí, ale o donekonečna opakující se cyklus zrození a úmrtí." Moonshower si sedl na lavičku. "Potrefení filozofové nikdy neztrácí naději co? Hele, neotevřem to pití než přijdou holky?" Destroy neměl nic proti a vyndal z baťohu krvavý mix lehkého alkoholu. "Nevím, jak moc to bude povedený, doma jsem vzal nějaký víno a kolu, víš, že se ve vínu nevyznám a tak je dost možný, že.." Moonshower ho přerušil. "Je to jenom posraný víno, krom toho alkohol má člověka ožrat, takže chuť je vedlejší." Destroy do něj dloubnul loktem. "Tak to bychom mohli začít chlastat čistej líh ne?" Při zmínce o čistém lihu se oba rozesmáli, ale v koutku Moonshowerovi duše byl strach, který se bál dne, kdy začne pít tvrdý alkohol, ale když má ten den přijít, tak se toho člověk nemá bát, máme se bát smrti, víme-li, že jednou si pro nás stejně přijde?
Už se tam rozseděli, když z dálky uslyšely trademarkové dámské chichotání. "Tak se mi zdá, že jde Razorblade s Core." říkal Destroy a ukazoval na dvě tmavě oděné drobné postavy. Punk, metal, alternativní rock, shoegaze, temná electronica, dark ambient, apocalyptic folk, co by člověk tipoval, že poslouchají podle jejich oblékání? Co na tom zatraceně záleželo? Razorblade padla kolem krku Moonshowerovi, Destroy si pomyslel, že jsou opravdu pěkný pár. Core na něj koukala a čekala, co se bude dít. Budou znovu dělat křoví pro Moonshower and Razorblade? Odkud mu ten název byl povědomý? Moonshower konečně dolíbal Razorblade a otočil se ke Core a Destroyovi. "Já to nechápu, byl by z vás opravdu pěknej párek, v čem je problém?" Core byla opravdu moc hezká ženská, ale byla tady klasická překážka 21. století. Kdo začne jako první a neodmítne ho ten druhý? "Moonshowere, ty jsi mi teda zase vtipálek, jsem nevěděl, že v tom vínu je nějakej andělskej prach." Moonshower se pousmál a pak začal věnovat pozornost Core. "Tak, jak dneska bylo ve škole?" zeptal se jí, aby přerušil mlaskavý zvuk líbající se dvojice. "Jo, bylo to docela dobrý, prostě takovej průměrnej den." Trapné ticho, které pronásledovala výměna slin. "Chceš si poslechnout nový Crossfaith?" zeptal se Destroy. Core kývla hlavou a v příštích několika minutách jí v hlavě běžela šílená japonská kombinace metalcoreu a EDM. "Jsem nevěděla, že posloucháš discore." Poznamenala Core. "No jo no, asi si brzo začnu gelovat vlasy a poslouchat Green Day." Zasmála se a pohladila ho po ramenu. Hmmm, to nebylo zase tak špatný, pomyslel si Destroy, možná bych měl bejt ještě víc vtipnej. Jejich klidné rozpoložení narušil hluk.
Do parku vtrhla malá banda tří lidí, dva pronásledovali jednoho. Férová rvačka. Naše tmavá partička je pozorovala. "Hele, možná bychom mohli něco udělat." řekl Destroy. "A co?" vyzvídal Moonshower. "No, třeba bychom mohli zakročit." Razorblades se vložila do rozhovoru. "No, hele, mně je to nějak jedno." Moonshowera napadlo, že by mohl zkusit uplatnit demokracii. "Tak jo, mně je to taky jedno, co ty Core?" zeptal se a otočil se k ní. "Je mi to jedno." Přikývl a otočil se k Destroyovi "A co ty Destroy?" Zavládlo ticho, protínané jenom tupými údery. "No, mně je to taky jedno hele." Sedli si a pokračovali v započatém bezstarostném večeru, když vzduch protnul výstřel a z parku utíkali dva muži.

Alt + F4

25. září 2012 v 21:28 | Katastrofa |  Básničky
1. Počínání je stejný jako dřív,
nikdo se nechce znova smát,
pohled do útrob nevědomí,
bez záchytnýho bodu v DOSu.

2. Kdybych to věděl nechtěl bych,
pořád po světě nervózně chodit,
říkanky bez nápadu dokola vytvářet,
proměnlivá rychlost zanedbá cokoliv.

3. Všechny nabiflovaný poučky z knih,
a stejně bych nejradši chcípnul,
divná bolest co loví po nocích,
rozstrhaný kartičky s budoucností.

4. Mluvme o pochopení pomoci a jinym,
nerozumím sobě a zbytku vesmíru,
zase znovu ve snech zemřít a hard-reset,
zbláznění bohužel není přijatelnou volbou.

5. Vězení do konce ničeho pro nic,
radši bych shořel v atmosféře,
prosím neprotahuj věčná muka,
alt+f4 by pomohlo k lepšímu.

Psychotickej večer

25. září 2012 v 21:25 | Katastrofa |  Básničky
Tak nějak podobně to dopadá, když se trochu zkouříte a potom, co uzavřeni v časový smyčce dojdete po době, která připomínala spíš 4 roky než 3 hodiny, domu, vezmete do ruky propisku a začnete psát. Není to vůbec básnička, není to ani trochu poetický, ale je to šílenost. A šíleností je dneska málo.

Aerolinka Jamajka byla schovaná,
nad konopným polem a přemítala,
o nových cestách do hlubin študákovi,
duše z 8.A, kterej by si přál aby,
se okamžitě ztratil z povrchu pryč,
podpovrch může někdy hřát,
hlavně indie muzika pro Husity,
nad obzorem končí nový den,
s auxiliárními porty místo očí,
říká se jí paní Kočí a upřímně,
ani nevím o čem moje ruka,
píšeale jahody ti obšťastní mozek,
v hair metalovym hávu (fuck yeah),
psychadelika od Kolonita zuřivost!

Docela se divím, že jsem z tý škrábanice dal něco dohromady.

Zbytečně zlý

20. září 2012 v 16:57 | Katastrofa |  Básničky
1. Noční ego onanie se znovu nezdařila,
nevyspalost už nedává hledaný odpovědi,
mizí starý otazníky a vzduch se nehne,
zakopal jsem svojí budoucnost v prachu.

2. Nedokážu si namlouvat, že všechno bude,
tak jiný než to bylo před retro dvěma lety,
postrachy se vrací do bludnejch Holanďanů,
otevřít oči, zadržet dech a nikdy nepřemýšlet.

Chápu, že jsem na ostatní pořád zlý,
připadám si pořád tak zbytečný,
pro celou všivou společnost neužitečný,
asi jsem z prokrastinace zoufalý.

3. Ignorování varovných sirén rozumu,
konzumování stále stejných ostrých jedů,
žiletky do každý duše v post-modernistech,
spleť emocí a myšlenek v koši mrtvý historie.

4. Vypsaná fixa pro zabitou generaci loserů,
se znovu vrací do živý paměti v podvědomí,
ale nakonec radši usnu před dalším úsvitem,
nebude celá planeta ani o kousek lepší.

Šílenství z MTV

20. září 2012 v 16:50 | Katastrofa |  Básničky
1. Datový přenos desky je zahájen,
192 kilobytů za sekundu zvuku syčí,
způsobem kterej mě zvláštně deptá,
dial-up modem pro nový tisíciletí.

2. Netalentovaní feťáci z východní strany,
pomůže nekontrolovatelné leštidlo hlasivek,
vizuál předčí zvukovou stránku daný věci,
a já nevím kdo zatáhl za špatnou páku byznysu.

3. Kdo nerespektuje nekvalitní hudbu je hater,
proč by to mělo bejt tak šíleně složitě postavený,
když někdo s otevřeným egem rád prezentuje,
text od šestiletýho dítěte se zvláštním nadáním.

4. Vyrábíme armády stejnejch klonů do proudu,
útočí na zastydlej mainstreamovej ledovec vkusu,
kopie nedokážou pochopit jejich smysl bytí v žánru,
dokola do nejšílenější zblouznění po pár lysohlávkách.

Skrillex pro dubstepovou křeč,
Nirvana pro grungeový peklo,
2Pac pro hip-hopový ghetto,
Van Halen pro speedový psycha,
všechno se zdálo tak strašně nový,
než se stalo karikaturou sama sebe.

Víla a voják

19. září 2012 v 14:44 | Katastrofa
30. srpen 1964
Desátník Hawking sloužil první rok ve Vietnamu. Během posledního půlroku byl převelen ke speciální jednotce s krycím označením "Black", technicky vzato nebyl ani příslušníkem armády. Na takové jako byl on, nebyla US Army hrdá, proto radši dělala, že neexistují. Neustále měl noční můry z toho, že ho utýrají k smrti v jednom bezejmenném táboru pro vojenské zajatce, nechtěl umřít v zemi nikoho, jestli měl umřít, tak ve své vlasti. Zbýval mu měsíc služby, ale to jeho nadřízené neodradilo od toho, aby ho poslali do riskantní akce. Vrtulník UH1 "Huey" ho přepravoval na místo začátku mise. Možná nejriskantnější mise, spíš něco míň. Nadřízení vždycky přehánějí, když vám říkají, že to bude brutální mise, tak je dost možné, že se z toho vyklube mise, kde se ani jednou nevystřelí, nespoléhal na ně, tak jako na začátku služby.
Rychle se dostal pryč z vrtulníku, chvíli neslyšel, protože svist vrtulí nedával jeho uším moc prostoru na to, aby mohly registrovat jiné zvuky. Létající drak se odlepil od země, teď na to byl sám. V hlavě si přehrával briefing mise, nechápal, proč poslali jeho, aby to vyšetřil. Prý se v lese ztrácejí jednotky (Jemu připadal les, který se před ním rozprostíral, klidný), jak od Vietcongu, NVA, tak i jednotky americké armády, byl poslán jako pozorovatel, měl sledovat z povzdálí jednotku Vietcongu a dávat pozor, co se jim stane, načež musí podat hlášení, jak by bylo schopné řešit problém či ho využít ve prospěch armády. Vnikal do hlubin lesa, když se mu zdálo, že našel ideální pozici na místě, kde měl většinu lesa jako na dlani a zároveň nebyl vidět, vytáhl ze svého baťohu maskovací síť a malou krabičku s maskovacími barvami na tělo, nedělal to poprvé, důvěrnými pohyby nanášel na svůj obličej a ruce maskovací barvu, nakonec přes sebe přehodil maskovací síť. Na stromu vypadal jako hnízdo nějakého obrovského ptáka, doufal, že ho maskovací schopnosti nezradí.
Začalo se smrákat, vzal do ruky svoji pušku a sledoval přes zaměřovací optiku s nočním viděním okolí. Stále se nic nedělo. Po pár hodinách čekání už byla absolutní tma, měsíc byl v novu, neviděl vůbec nic. Teď přišla řada na noční vidění přimontované na pušce, modlil se, aby ho baterie nevypekla jako při poslední misi. Když si už začal myslet, že nebude žádná akce, objevila se jednotka Vietcongu, začal je bedlivě sledovat přes noční vidění. Bylo jich šest, standardní partyzánská jednotka ze Severu, prohlíželi si okolí, vypadalo to, že někam míří. Po malé chvíli mu začalo noční vidění šumět, obraz se začal lámat jako na starých televizích. Než vypadlo spojení, všiml si malého černého fleku v lese, nebyl si jistý, jestli je to stín nebo snad něco jiného, ale byl v pozoru. Za chvíli uslyšel střelbu a zuřivé zvuky, které mu připomínaly rozzuřené zvíře, vypnul a zapnul noční vidění (nepřipouštěl si to, ale pocítil na čele studený pot - věc, která se mu děla vždycky, když zaslechl střelbu), jednotka Vietcongu kamsi zmizela, začal rychle kontrolovat terén, v rychlosti odjistil pojistku zbraně, nebyl prostor pro bezpečnost, ne v téhle situaci. Jak rychle hluk přišel, tak také ustal.
Teprve teď si všiml toho, že se mu hrůzou klepou ruce, jestli tam někdo dole byl, tak o něm nevěděl, na briefingu mu nikdo nic neříkal o dalších zabijácích z Black Ops a zdálo se mu, že tam dole musí být nejméně pětičlenná jednotka. Kdo jiný by tak rychle zlikvidoval procházející jednotku Vietcongu? Najednou ho cosi trefilo do těla, zachytil ten předmět dřív než na něj začaly platit zákony gravitace a spadl by ze stromu zpět na zem. Míč? Kdo by po něm hodil míč zatraceně? Věděl, že riskoval prozrazení, ale ten dole stejně ví kde je. Z náprsní kapsy vesty vyndal malou svítilnu, rozsvítil ji a rychle upustil předmět z rukou. Byla to uříznutá vietnamská hlava. Šok ho připravil o rovnováhu a spadl ze stromu na zem. Zaplavila ho vlna strachu, ve tmě sahal pro pušku, snažil se zorientovat v lese, přišel ze severu, takže musí utíkat rovně. Konečně chytil do rukou pušku a rozběhl se z lesa, za sebou uslyšel zvuky čehosi, co procházelo lesním houštím. Tempo zvuků se zvyšovalo. Spánky mu tepaly rychlým srdečním pulzem. Otočil se do lesa a vykřikl "Black Ops?", nic mu neodpovědělo, tempo se opět zvýšilo.
Panika ho zachvátila, otočil se a začal pálit puškou do lesa. Po čtvrtém výstřelu si vzpomněl na to, že má vypnutý noktrovizor. Konečně ho znovu zapnul a to co viděl, ho donutilo mačkat spoušť ještě rychleji. Černý flek, který noční vidění nerozluští, z nějakého důvodu mu připomíná ženskou postavu. Už byl na kraji lesa, když po něm to černé cosi vyskočilo, strhlo ho k zemi a jediné, čeho byl schopný bylo vyndat z opasku pistoli a začít střílet na stvoření. Osm ran se dostalo z hlavně pistole a provrtalo tělo čehosi. Měl přivřené oči a očekával, že to, co se ho snažilo zabít co nejdříve zemře. Nestalo se, místo toho se za stvořením objevila křehká dívka a zlomila stvoření vaz. Měl strnulý výraz, když z něj odhodila celou bestii.
"Neměl byste se tady motat desátníku." řekla drobná dívka měkkým hlasem. "CO SE TADY PROBOHA DĚJE?" začal křičet Hawking. "V lese jsou hodně divná stvoření, není tady pro lidi bezpečno." Byl celý rozklepaný (teprve teď si začal uvědomovat, že pušku nechal v lese, když na něj monstrum skočilo), vytáhl nový zásobník a nabil pistoli (od které se ještě vznášel kouř). "A co jste vy zač?" zeptal se o poznání klidnějším hlasem. "Já?" zeptala se drobná žena. "Ano, povězte mi to, chci to vědět, žádný normální člověk by tady nepřežil." Žena se usmála. "Pojďte blíž, já vám to řeknu." Desátník k ní přiložil hlavu, najednou ucítil její ruce na svém krku. Začal střílet, vystřelené nábojnice tiše dopadávaly do mokré trávy. Všiml si, že její obličej se mění v něco nekonečně černého. "Věříte na víly desátníku?" zeptalo se ho cosi před ním. "Žádná válka nám nezničí les." dopověděla větu. Upadal do bězvědomí, když mu rychlým pohybem zápěstí začala rvát hlavu z těla pryč.

Charakter robota

15. září 2012 v 19:30 | Katastrofa |  Thrash, odpad, pakárny (který se nehoděj nikam jinam)
Dneska to bude trochu speciální, protože jsem měl problémy s tím, abych vymyslel něco originálního, takže jsem si řekl, že je čas, abych udělal poklonu mojí nejoblíbenější post-apokalyptický herní sérii. Užijte si to.

Nevada, 5. říjen 2281
Radioaktivní spad se stával pomalu, ale jistě minulostí, zmutovaná zvířata se řídila svými instinkty, všechno se pohybovalo v ustálených a neustále se opakujících cyklech. Mezi zvířaty probíhal muž, známý jako Kurýr, měl poslední úkol. Poslední úkol předtím než ho téměř zabili. Ano, probudit se v hrobě může být lepší než se zdá. Zachránil ho jeden ze Securitronů, ti zvláštní a srandovní roboti na jednom kole. Heh, zachráněný robotem, koho by to napadlo. Ale abych se vrátil ke Kurýrovi. Musel doručit zvláštní chip do kasína Lucky 38. Zadavatel pan House ten pokerový chip nutně potřeboval, nikdo nevěděl k čemu. Kurýr se neptal, bral práci, tak jak přišla. V post-apokalyptickém světě si člověk nemůže vybírat, začněte si vybírat a sežere vás párač, když se jako homeless budete motat v pustině, v horším případě vás odchytí vojáci Enklávy a použijí vás na experimenty s FEV virem. A Kurýr se nechtěl stát jedním z masy Super-mutantů.
Už byl před bránami Nového Vegas, když si všiml, že ho následuje parta banditů. Musel jednat rychle, nebyl čas na to, aby ho někdo zaskočil, ne, když byl tak daleko. Vytáhl plazmovou pistoli a začal po nich pálit. Dva bandity zasáhly plazmové výboje do obličeje, ve vzduchu bylo cítit vůni spáleného lidského masa, plazmová střela o teplotě víc jak dva tisíce stupňů dokáže z lidské pokožky udělat rozpouštějící se plast. Kurýr znovu zmáčkl spoušť, ozvalo se pouhé cvaknutí. Baterie byla prázdná. Rychle upustil zbraň a vydal se na úprk. Okolo hlavy mu svištěly střely ráže 5,56 milimetrů, všechno se změnilo v peklo, cítil silné nárazy nábojů do jeho podomácku vyrobené neprůstřelné vesty, kterou měl pod kabátem. Věděl jistě, že to nevydrží dlouho. Pár ran možná, ale tři psychopati s útočnými puškami nebudou dávat pár ran, vyprázdní do něj zásobníky a pokud jsou kanibalové, tak ho rozčtvrtí, upečou na ohni a snědí. A to se mu nezamlouvalo. Už viděl Securitrony u vchodu do Nového Vegas. Začal na ně divoce gestikulovat, že potřebuje pomoc, potřeboval jí teď hned. Všimli si ho, ale nedělali nic, ukazoval za sebe na bandity. Stále se nic nedělo. Nedělo se nic do té doby, než první kulka nešťastnou náhodou škrtla jednoho z hlídajících Securitronů. Během následujích okamžiků se Kurýr musel hodně snažit, aby se vyhnul zábleskům jejich laserových kulometů. Z pronásledovatelů zbyl popel.
"Pokračujte." řekl svým robotickým hlasem Securitron. Zatraceně, divil se, proč nepoužily i zabudované samopaly, ale nemohl se tím zabývat, byl rád, že bránu nestřežily Protectroni, jejichž roztomilý zjev a slabá laserová pistole by ho nezachránila. "Díky jezdče." zašeptal Kurýr. Jel výtahem do nejvyšší patra kasína Lucky 38, místa, kde bydlel pan House, neomezený vládce Nového Vegas. Bylo to zvláštní, zakladatel společnosti RobCo, který byl před válkou velmi váženým občanem. Před válkou? Zdálo se to jako celá věčnost, rok 2077, nukleární válka, která vyhladila celý svět. Jak to mohl přežít? Mohlo mu být přes 200 let a toho se normální člověk nemohl dožít. Konečně dojel výtahem do poslední patra kasína. Prošel k obrovskému monitoru, kde byl digitalizovaný obraz pana House.
"Máte ten chip?" ozvalo se z reproduktoru. Kurýr vytáhl malý pokerový chip z kapsy. "Tady je pane." Ozvalo se krátké zasmátí a pan House pobídl Kurýra. "Vložte ten chip do slotu číslo jedna." Z počítačového terminálu se vysunul slot, vložený chip signalizoval obvodům, že je čas začíst číst z přenosného paměťového média, které bylo zabudované v chipu. Pan House začal znovu mluvit. "V tom chipu byla nová verze firmwaru, udělá mé Securitrony ještě vražednější, efektivnější v boji a pomocí níž budu moct vymazat NCR a Caesarovi legie z Nevady." Během okamžiku přijel jeden ze Securitronů, rozrazil zeď a Kurýrovy oči si všimli, že za nedobytnou stěnou byla tajná místnost. Securitron v plné rychlosti narazil do hibernační komory. Pomalé praskání, po chvíli začal robot pálit do toho, co kdysi byl pan House. Obrazovka a zdigitalizovaná podobizna Kurýrova zaměstnavatele zmizela. Securitron se otočil ke Kurýrovi a začal pálit.
Prolétl oknem v jedné rychlé sekundě. Krev se pomalu rozlévala po Novém Vegas. Nikdo s tím nemohl počítat, nikdo to nemohl tušit, že chip byl napaden virem, který odstranil Securitronům veškeré zábrany, Asimovy zákony byly minulostí. Nová frakce v několika nadcházejích týdnech vymýtila Nevadu od života, roboti se neptaly na to, z jaké frakce pocházejí lidé, byly kosa a lidé byli stébla trávy. Válka, válka je vždycky stejná.

Svět vs USA

10. září 2012 v 23:44 | Katastrofa
1. Říkali to už dlouho lidi z Clash,
ale tuhle dobu je dobrý připomínat,
protože všechno se má opakovat,
nerad bych ukazoval na nesprávný.

2. CNN ti říká všechny důležitý věci,
ale nezapomene si je vždycky přibarvit,
auta od GM jenom vysávaj rozpočty,
Saab by o prokletí mohl hodiny vyprávět.

3. Reality show s hot modelkama vysílaj,
kecy dvanáctiletýho děcka o vlivu a sexu,
Alabama samozřejmě ví, že Ježíš byl Amík,
jestli se ti to nelíbí, tak jsi hard komunista.

Brainwashing po ročních intervalech do těla,
nečistá ozvěna pro lidi z druhýho ostrova,
1984 skrz diktát nejlepší země na malý planetě,
"God bless America and no one else"

4. Apple svoje ego po skonu otce hledá,
nemůžeš je zničit, žaloby přichází vytrvale,
ghetta po celejch státech se rozrůstají,
dokola omýlají, že všichni okolo jsou rasisti.

5. Nadávat na imigranty ze všech zemí světa,
špína z Evropy jste byli všichni od začátku,
ale záleží přeci na současnosti a je snadný,
zabít si pár Indiánů pro potěšení ze svý moci.

6. Snad to bylo víc než jasný domnívám se,
neobviňuju všechny říkám doufám jasně,
že změna je v mentalitě lidí nutná hned,
nemůže nám všem jeden prsten vládnout.

Brainwashing po ročních intervalech do těla,
nečistá ozvěna pro lidi z druhýho ostrova,
1984 skrz diktát nejlepší země na malý planetě,
"God bless America and no one else"

Bojový psycho plán na září

6. září 2012 v 21:33 | Katastrofa |  Co bude vole?
Tak, jak už to tak bejvá, měsíc utekl zase jako protržená přehrada na Vltavě, zase mám tuny volnýho času, který se nedaj využít k ničemu jinýmu než k psaní těch blábolů, co sem dávám (možná bych měl začít víc hrát na kytaru nebo posilovat, who cares co?), takže co vám tady chci říct?

Zaprvý, omlouvám se za to, že jsem trochu prokaučoval měsíční povídku, ale byl jsem v rozpoložení, kdy jsem byl rád, že napíšu trash na týdenní téma a pár mániodepresivních básniček. Mám asi tak šest stran, takže bych to měl konečně stihnout. Abyste věděli, že jsem sebekritický maník, tak vám sem hodím jakési roztomilé meme, které si ze mě bude dělat srandu. Takže je čas na vaše "Hahahaha, Katastrofa is very funny guy man!" nebo tak nějak.

Dobře, tak vtipnou chvilku máme za sebou. Takže co nás čeká a tenhle blog nemine? Další trash, další básničky, v podstatě to samý, co doteď. Někdy mi uniká, proč mám rubriku, co chystám, ale aspoň si tady můžu vylejt svoje srdíčko a bejt happy. Cyber romantika foreva! Mimochodem, tu povídku opravdu tenhle měsíc stihnu dopsat, slibuju. Nakonec bych vám sem hodil zase nějakej song, ať z toho máte dobrej pocit, sice sem nikdo nechodí, ale bude sranda ne? Dvojtečka déčko. Je to od Sunny Real Estate, začínal tam basák Foo Fighters, o týhle kapele se říká, že je mostem mezi post-hardcorem a emo stylem, je to taková melancholie, kterou mám rád. Enjoy.