Welcome Home

29. dubna 2012 v 21:57 | Katastrofa |  Povídky
"No, pokud jsi to co předpokládám, děvka v rouše beránčím kvůli který jsem zkurvil všechno, co jsem kvůli ní udělal a jestli jsem to opravdu všechno zničil, pak už tě radši nikdy nechci vidět."
Claudio Paul Sanchez (*1978)
Coheed and Cambria

Nemohl tomu uvěřit. Zkurvená malá děvka. Jak se na něj mohla vykašlat? Dal ji všechno a ona mu nedala nic. Pamatoval si absolutně všechno, první dotek, první polibek, první milostné dobývání.. Ty nádherný večery co spolu strávili. Zamilovaný pohledy měnící totálně všechno. Pohledy, který člověka spálí na uhel. a donutí ho dělat věci, který by nikdy předtím nedělal.

"Promiň zlato, ale byl jsi pouze malá část mého života."

Všechno bylo úžasný do chvíle než potkala JEHO. Typickej konzumní týpek, druhej Zac Efron.. Idol všech. Ztělesnění všeho, co nenáviděl. Cukrkandlový úsměv, pastelové barvičky, charisma.. Idiot. Byl to celej týden, co ho opustila. Týden absolutní bolesti. Roztrhaný srdce. Troska. Najednou byl každém chytrej, přesně věděl, jak se máte chovat. Rozchody přeci člověka nezmění. Přitom se v určitých situacích se nezvládali chovat, tak jak říkali. Ale radit všem, to bylo jejich. Povrchní hovada.

"Ty sis opravdu myslel, že tě miluju?"
Ležérně si zapálil cigaretu. Popotáhl. Cítil jak mu nikotin naplňuje tělo. Miloval stimuly, během tohohle tejdne to párkrát přehnal. Člověk by neměl experimentovat s drogama a alkoholem. Můžou přijít strašný noční můry.. V normálním stavu si člověk nemyslí, že by byl schopný takových věcí jako když je sjetej. Je špatný, když vedle vás vypadá ta největší smažka z Nový Vsi jako člověk na odvykačce. On sám nevěděl, co se s ním během tripů děje. Někdy to bylo hodně zlý, není úplně normální probudit se pořezanýma rukama. Ještě víc ho znepokojovalo to rozmlácený zrcadlo a krvavý nápis "VYHRÁLAS".

"S tebou jsem nikdy nepoznala orgasmus. Myslíš jenom sám na sebe."
Popel z cigarety padal z okna jeho auta. Sledoval padající popel. Bylo v něm něco symbolického. Pocit smutku měl odejít. Ale on sám tomu nevěřil. Věcem, kterejm nevěřil začínalo přibývat. Třeba holky. Nevidíte do nich. Nevíte co si o vás myslí. Celou dobu jsou k vám oddané a nakonec vám vrazí kudlu do zad. Nádech. Podíval se do zpětného zrcátka. Viděl jaká se z něj stala troska. Rozšířené zorničky, několikadenní strniště. Věděl, že ty drogy neměl brát. Ničil se. Ale v některých případech je lepší bejt sjetej a potlačovat mozek i srdce. Stát se živou mrtvolou. Nakonec ale smysly vždycky zvítězily. Bolest se vždycky vrátila. On věděl, že takhle to dál prostě nejde.

"Jsi totální idiot. Nechápu jak jsem s tebou kdy mohla chodit."
Rozklepanýma rukama otevřel spolujezdcovu přihrádku. Celý život bytostně nenáviděl zbraně. Jenomže zoufalý člověk dělá neméně zoufalé činy. Byla celá černá, už si ani nepamatoval, kdy ji v minulém týdnu ukradl. Jistý bylo, že měla 16 malých kamarádů, kteří mu měli pomoc. Devět milimetrů je zajímavej rozměr. Je to nesmírně malé, ale v rychlosti 250 metrů za sekundu dokáže udělat zajímavou paseku. Lidská lebka je proti takový rychlost jako polystyrén a bajonet. Nic ho nezastaví. Když se k něčemu odhodlá, nic ho nezastaví.
Vložil zásobník do pistole. Nabil. Přiložil si ji k hlavě.

"Píšu ti jenom proto, abych tě ještě víc naštvala, ty lidská trosko."
Blbej samonabíjecí mechanismus. Nikdy by ho nenapadlo, že se policejní Beretta může zaseknout. Zásobník vypadl z pistole. Zařinčel o podlahu auta. Vztekle ji vyhodil z okna.
Musel si pořád opakovat, že ona ho nezastaví. Hnusná lidská zrůda. Napíchnul si do žíly další dávky, tý zpropadený drogy. Další nádhernej výlet. Přál by si vidět, jak se mu váže heroin na jeho krev. Přál by si vidět ten pohled na to, co to dělá s jeho tkáněmi. Musel to bejt úžasnej pohled. Nepotřeboval svět v ostrých konturách. Stačil mu rozmlžený.

Poslepu nastartoval auto. Spojka. Narval tam jedničku, převodovka nereagovala dobře. Nevadí. Přidej tam plyn. Otáčky vyletí strašně snadno. Vždyť o nic nejde. Je to jenom taková jeho malá hra. Jízda připomínala kolotoč smrti. Strašně se moc divil, že v byly silnice prázdný, jindy jsou zaplněný veselejma pražákama, který se vracej z chat. Tím líp pro něj. Měl by přeřadit. Neboj se jet rychleji. Ty víš, že můžeš jet ještě rychleji, rychlost ještě nikoho nezabila.

"Všechny mé kamarádky říkají, že to stejně nemělo budoucnost. Nemůžeš už pochopit, že tě nikdy v životě nechci vidět? Nic není jako dřív, čím dřív to pochopíš, tím líp…"
Byly věci, které by rád pochopil, ale ať se snažil sebevíc, tak je nemohl pochopit. Kašlal na to. K čemu žít, když nemáte proč? Jedna zaseknutá pistole ho nemůže zastavit. Bezpečnostní pásy už nikdy nebude potřebovat. Může zvýšit rychlost, jen tak pro jistotu. Jistotu absolutního celku. Vůz narazil do betonového sloupu. Airbag vybuchl. Jeho tělo proti němu vystartovalo. Praskající obratle. Drtící se vnitřní orgány. Rozmačkané oči. Tlak je svině. Křeč v rukou. Bolest ustávala. Krvavý flek na sloupu. Černá a světlá krev se stékají do jednoho jezírka. Klepavé pohyby. Nemožné, to je nemožné. Měl rychle umřít. Tohle se nemělo stát.

Přísahal, že věděl, kdy musí zemřít. Proč se to teď nemohlo stát? Najednou se bolest opět vracela. Nervy rádi informují, že jste udělali něco, co jste neměli. vydržet. Fyzická bolest, psychická bolest. Prosil k bohu, aby utrpení skončilo.

Z dálky slyšel dunivý zvuk motoru. Díky Bože. Aspoň jednou ses zachoval jako kabrňák.
Těleso o hmotnosti 1760 kilogramů srazilo jiné těleso o hmotnosti 76 kilogramů. Několik litrů načervenalé tekutiny se rozlilo po čelním skle. Fyzika je nudná věc. Ale má svá pevná nepsaná pravidla. Kterým se nevyhnou ani sebevrazi…..

"Kámen prokletí je mou vinou s láskou a oddaností zemřu, až ty budeš spát. Ale pokud si mě chtěla prostě jenom vygumovat. Ať se pak nikdo nediví, že se budu tvářit šťastně. Takže s mým hříchem tě odsuzuji. K démonu jsem se modlil, démon se musí dostat ven."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama