Symphony of destruction

29. dubna 2012 v 21:51 | Katastrofa |  Povídky
Symphony of Destruction
"Vzal jsi smrtelníka a dal jsi mu moc, sledoval jsi, jak se z něj stává Bůh, sledoval jsi, jak se hlavy kutálejí po zemi, kutálejí…."
Dave Mustaine (*1961)
Megadeth

Celá tahle mise nezačala tak, jak by měla, ale to nutně neznamenalo, že to skončí špatně. Alžírsko dokáže být hezká země, ale oni byli vojáci, pro ně to bylo jiný. Vztahy ve skupině nebyly tak dobré, jak by se mohlo znát a jak by doktrína OSN naznačovala rčením, že jsou si všechny národy rovny.
Bylo jich šest, všechno esa z různých tajných organizací, britskou SAS počínaje, přes izraelský Mossad, po ruský Spec Natz. Jean Beuax, úředníček se zaměřením na problematiku Afriky, z UCLA (Unité de Coordination de la Lutte Antiterroriste), George Howell, specialista na krizové vyjednávání s teroristy, který byl z SAS, Francis White, který figuroval ve skupině jako zbraňový expert, od Navy Seal, dále Tamir Calando, profesionální odstřelovač, vzpomínajíc si na svoji největší slávu, když hlídal u palestinských hranic, teď pracující u Mossadu, Josef Gretský od BIS (Bezpečnostní Informační Služba), který byl pozván jako pozorovatel od OSN. A v neposlední řadě Vasil Kozelovskij, velitel celé operace, původně mající na starost výcvik kadetů ruských Spec Natz.

Poprvé na misi někde v Africe. Subsaharská oblast, zajistit nějaký obchod na dodávku zbraní rebelům, který pomůže destabilizovat další africkou zemi. Ve jménu čeho? Demokracie, Obamy, OSN, lidských práv? Ne, dnes tady nejsou příčinou převratu ideologie nebo politické názory, máme drahé nerostné suroviny, to je jádro pudla. NATO a OSN se nemůžu dívat na to, jak jejich korporace přichází o velké sumy jenom proto, že nemají přístup k těmto surovinám. Ano, jejich mise byla potvrzením vlhkého snu každého zastánce konspiračních teorií.

Francouz Jean Beaux na tom byl z celé skupiny nejhůře. Kancelářská krysa vybraná pro extrémní situaci. Zpocený obličej, ubrečené oči (které byly plné jemných, otravných zrnek písku) a propocený oblek mluvil za jeho nevalné bojové zkušenosti. Skupina se nedokázala pohybovat dostatečně rychle, protože přes jeho neustálé protesty a stížnosti museli stále zpomalovat. Což nejhůře nesl Američan Francis White, který ho při každé kritické připomínce častoval větami typu "Už vím, proč jste prohráli druhou světovou." či "Drž už hubu Louie!" Sem tam musel zasáhnout Rus Vasil, který i když z toho měl srandu, tak musel dodržovat jisté vojenské protokoly. Zbylá trojice byla téměř stále zamlklá (až na chvilky, kdy Čech Gretský měl své poetické chvilky a při pohledu do písečných dun si broukal "Kde domov můj?"). Perfektní klid.

Gretský zrovna přemýšlel nad svojí přítelkyní v Praze, když pod jeho nohou cosi hlasitě cvaklo. Zarazil se. Angličan George na něj začal křičet, ať se za žádných okolností nehýbe. Tohle klapnutí bylo přesná reminiscence na Jugoslávii, kde strávil začátek 90. let, když tenkrát pracoval jako reportér BBC. Tyhle miny zabily pěknou řádku civilistů, takže mohl pouze předpokládat, že právě zachránil Gretskému život. Jean nezapomněl hned začít panikařit, klepal se jako ratlík, který neví, co se bude příštích deset sekund dít. Vasil se chopil situace jako správný velitel, pověřil Francise, aby udělal průzkum oblasti, ten se pomalu přibližoval, kontrolujíc si při tom perimetr. Profesionál, jak má být, zbytek družstva nervózně postával poblíž a kontroloval okolí. Bylo z nich jedno velké nervové zakončení, které netrpělivě čekalo na ten poslední impulz, který ho probudí.

Francis pomalu odhrabával písek zpod nohy Gretského, jemná práce, jen co je pravda. Podíval se na Gretského a pomalu začal objasňovat situaci "Josefe, tahle mina je hodně stará, nejsem si jistý, jestli je funkční nebo ne, tak se budeme chovat opatrně." Vyděšený Čech ani nedýchal, kapka studeného potu, který mu stékala po tváři, dokázala prozradit mnohé o jeho psychické situaci. Američan mezitím dokázal úspěšně zneškodnit spouštěcí mechanismus. "Jdi pryč, Josefe, už je to v pořádku." Gretský rychle vyběhl ke zbytku skupiny.
Francis opatrně obrátil minu, cosi ho zarazilo. Na druhé straně miny byla zaschlá vrstva jakési plastelínové hmoty. Pomalu položil minu deaktivovanou stranou na zem. Odfoukl nános písku a všiml si nějakého nápisu na plastelíně, navíc viděl rychle blikající červené světlo. Teď mu to začínalo docházet.

"Semtex, je tam SEMTEX! Utíkejte!"

Francis zemřel stejným způsobem jako žil, vždycky vynechal to, co vynechat neměl. Při zneškodňování min se mina měla co nejdříve zneškodnit, což byla věc, na kterou zapomněl. Kdyby od ní včas utekl a nezkoumal neprozkoumatelné, tak mohl žít. Takhle tu leží v písku, okolo něj je v kruhu zbytek mužstva, který se ho snaží oživovat. Z pusy mu teče pramínek tmavé krve. Má nohu urvanou v koleni, při bližším pohledu je vidět rozdrcená kost od tlakové vlny (přerušených tepen a žil si nedá nevšimnout). Lidé z družstva to samozřejmě nevzdávají, ale je to Don Quiotův boj s větrnými mlýny.

Panika zachvacuje Jeana, vytahuje z pouzdra svojí služební pistoli a žádá podle platných zákonů předání velení, protože teď podle jeho slov nastává případ, kdy Vasil nezvládl velení (ož, pokud jste kancelářská krysa jako Jean můžete jistě uplatnit). Tamir mezitím kontroluje odstřelovací puškou terén. Ozve se výstřel. Tamir zastřelil přibíhajícího vojáka (v poušti není moc objektů, které tlumí akustické vlny). Gretský využívá okamžiku a bere rukojetí pušky Jeana do hlavy, ten leží na zemi a křičí své francouzské nadávky. Během sekundy pálí několik ran do Gretského. Jeho tělo padá vedle Francise. George se staví mezi Vasila a Jeana, křičí na všechny strany, že to zašlo moc daleko. Tamir opět vystřelí. Další přibíhající voják je mrtvý. Varuje je, ať si vyřeší své problémy a žádá o urychlené přemístění, konstatujíc konvoj aut ve vzdálenosti pětiset metrů. V nestřeženém momentě Vasil omráčil Jeana. S výrazem psychopata bere ze své boty nůž a podřezává Jeanovi krk. Chrchlání krve přebíjí pouze střelba Tamira.

Vasil dává pokyn k přesunu za písečnou dunu. Ale oni už jsou blízko. George mává bílou vlajkou přijíždějící vozidla. Říká, že to všechno bude v pořádku, ať se nebojí, že je cvičený k vyjednávání na krizových situacích. Jde naproti černému generálovi, který jde k němu. Teprve teď začínají přicházet na to, že když skákali z letadla, tak dopadli na území jiného státu. Nebo se ztratili na cestě. Je jisté pouze to, že nejsou tam, kde mají být. Vasil míří na generála, generálovi muži míří na zbytek týmu. Tamir nervózně sjíždí prstem po spoušti. George se na ně otáčí a říká, že to zařídí, že to není vůbec žádný problém. V nestřežené chvilce se generál směje a bere do ruky mačetu, která mu visí u pasu, Tamir střílí z ostřelovací pušky. Vasil se připojuje k palbě. Mačeta se zaryla Georgovi do ramene. Křik a střelba se rozléhají pouští. O pár sekund později je už pekelné dílo dokončeno.
Náklaďáky odjíždějí a nad nárazníkem jednoho z nich se houpe skalpovaných hlav.

"Jako krysař veď krysy ulicemi, tančíme jako loutky v rytmu symfonie zkázy…."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama