Say it ain´t so

29. dubna 2012 v 21:45 | Katastrofa |  Povídky

"Drahý tatínku, píšu ti po letech Dlouhého ticha. Jsi z toho venku, našel jsi Ježíše, prej se ti dost dobře vede. Ale tahle flaška tuzemáku ve mně vzbuzuje starý noční můry."

Rivers Cuomo (*1970)
Weezer

Joachim Pazowski věděl, že tenhle den opět nebude zrovna obyčejný. Další den na psychiatrii. Alespoň může zahnat prášky proti bolesti výčitky. Ale ten kluk přeci nebyl jeho vina, zvykej si. Zrovna přivezli nového pacienta. Nějakej Jiří Horečka, kdo by takovýho outsidera znal. Vypadal přesně jako člověk, kterýho můžete zmlátit a nemáte výčitky, protože ho zmlátilo už víc jak milion lidí před vámi. Sedl si před něj, otevřel jeho spis a spustil.

"Pane Horečka, můžete mi prosím Vás popsat, co se přesně se stalo?"
"Doktore, můj příběh je nudnej a bezduchej."
"Ale já umím poslouchat."
"Dobře..."

Pamatuju si na ten jeho hnusnej pohled. Oči podlitý chlastem. Přísahám, že bych mu s chutí zlomil ten jeho zkurvenej nos. Každej den byl přesně jako ten předchozí. Přišel z práce, za hoďku do hospody. Vožrat se jako dobytek. Přilízt po půlnoci domu, zmlátit mámu. A samozřejmě si nezapomenout vylejt zlost na malym synkovi. Výchova prostě musí být důkladná. Tělesný tresty jsou přeci dneska strašně in. Když jsem potom ve dvaceti vypadnul z baráku, byl jsem nevýslovně šťastnej, že jsem týhle kotvy zbavil.

"Ahoj, jo tady táta, nemůžeme se tenhle týden setkat, víš změnil jsem se, už dva roky nepiju, prostě všechno je tak, jak má být."
A teď po dalších deseti letech se ozval. Jaksi se zapomněl zmínit o mojí mámě. Kterou shodou náhod jednoho večera umlátil k smrti. Škoda, že jsou v tý prdeli jménem Česká republika minimální tresty za domácí násilí. Teda, teď by to mělo být lepší. Ale v roce 1997 nebyla situace moc růžová. Pořád si musím pokládat onu otázku, proč se mi chce tak strašně plést do života sakra?

"Dej mi ještě jednu zkurvenou šanci, vždyť ti vůbec o nic nejde. Vůbec o nic. Jedna zasraná malá šance."
Je zvláštní, že někteří lidé vás dokáží přesvědčit. Ještě zajímavější je, že vás dokáže přesvědčit otec, kterého byste radši viděli na dně přehrady než vedle sebe na barové židli.Ale jak se říká, tyto příležitosti jsou jedinečné k vyříkání starých rodinných trampot a tragédií. To mě připomíná jednu nemilou věc. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemám doopravený auto. Nicméně mám do večera asi tak sedm hodin, takže to nebude zase tak velkej problém opravit můj starej křáp.

Hodiny utekly docela rychle. Mitsubishi Galant VR4 bylo taky docela rychle vychytaný. Koho by napadlo, že zrovna po takový době odejde turbodmychadlo. No jo, moc to auto proháním. Vyměněnej olej, taky hodně lahodný. Tak teď se jenom oblíknu a půjdu si pokecat s mým nejdokonalejším otcem na světě. Idiote, zapomněl bys klíčky od bouráku. Tak teď je tady nesmím nechat.
Nikdy mě nenapadlo, že pojedu na sraz se svým vlastním otcem Mitsubishim. Vždyť ho měl fotřík. Teda aspoň do tý noci, kdy v něm srazil stopaře. Člověk by neměl jezdit vožralej a už vůbec ne v noci. Dostal z toho jenom podmínku. Pak mi říkejte, že spravedlnost je pro všechny. Dostalo se to až do televize, skvělá mediální blamáž. Dobrá vizitka ve škole. Ještě lepší, když žijete na malý vesnici. Samozřejmě, který patnáctiletý fakan by se takovéhle věci nechytl a nezačal vás šikanovat?

Konečně jsem vyšel před panelák. Dost pršelo. Abych byl přesnější nepršelo, jenom se z nebe valily tuny vody. Je dost divný, že mě to vůbec nerozhodilo. Ani když jsem neviděl na cestu. Nějaký parchanti si hráli na písku. Ty malí sráčové po mně hodili šutr. Asi neuměli moc dobře mířit. Pan domácí by mohl vyprávět.

Galant na mě čekal. Klíč zapadl do zámku a centrální zamykání cvaklo. Sešlápnout spojku, otočit klíčkem v zapalování. Lehké zaburácení. Přidal jsem plyn. Neslyšel jsem svist turbodmychadla. Ještě víc. Ulice se třese pod náporem laděného výfuku. Točí už turbo? Lehký svist je zřetelně slyšet. Miluju, když na sebe umím přitáhnout pozornost.

Cesta mi ubíhala relativně rychle. Rozhodně jsem nejel podle předpisů. Kdo potřebuje předpisy? Jo, jasně, policajti. Neřekl bych, že se někdo z vás bojí policajtů. Fakt si nejsem jistý. Měli jsme se setkat v Děčíně. Nějakej zaplivanej no-name bar. Proč je to pro fotra tak strašně typický? Málem bych nezastavil. Jenom vycházející kouř mi dával vědět, že hospoda není "to pravé ořechové" pro mě. Poznámka pro sebe, nikdy jsi neměl přestávat kouřit.

Několik chlapů na mě divně koukalo. Jejich problém, neserte se do mě. Znáte tyhle situace ne? Tatík seděl na docela neurčitým místě mezi hromadou ožralů. Vždycky jsem myslel, že nejradši pije sám. Ale on se přeci šíleně moc změnil. Teď by si určitě ke skleničce ani nečichl. Jim Beam, který leží před ním na stole budu elegantně ignorovat. Tak si jdu k němu sednout. Změří si mě pohledem a vyštěkne.

"Synku, dlouho jsem tě neviděl, jak ses kurva měl?"

Úplně dokážu popsat, jak mi stoupá adrenalin v krvi. Jak jsem se asi měl mít ty zkurvená bečko chlastu?

"Skvěle můj milovaný otče, zbavil ses svého démona? To je skvělé, dáme si panáčka?"
Upřímně tohle tatík nečekal, ale očividně mi chtěl udělat radost. Dobře pro něj. Jako bych cítil, jak začíná být lehce nervózní, odplata je tady tatínku. Hospodskej nalejval víc a víc. Táta nenechal hospodského vydechnout. Moje pochyby se potvrdily. Hajzle.

Po několika lahvích vodky jsem se dostali z hospody. Táta zpíval. Opileckej chraplák byl slyšet celou ulicí. Zase jsem se za něj začal stydět. Ale chlast mi přeci jenom začal temnit úsudek. Ale kdo potřebuje úsudek, když má chlast? Poslouchejte mě vy všichni posraný abstinenti, ať na mě může bejt fotřík hrdej.

Otočil jsem se k němu a začal si vylívat srdce. Zcela jistě mi bude rozumět.
"Tati, dlouhou dobu jsem ti chtěl něco závažnýho říct, myslím, že je ideální čas…."


Joachim si zapálil cigaretu, dlouze popotáhl. Položil ji na popelník. Líně si protřel oči, které poté upřel na Jiřího.
"Pane Horečko, to ale nevysvětluje vašeho zavražděného otce."

Jiří se temně usmál.
"Co stojí v úmrtním listu?"
"Udušen zvratky, našli vás u toho jako jediného."
"Náhody se stávají…."
Jiří se zamyslel. Jo, doktore kdybyste uměl logicky přemýšlet.

"Synku, prosím tě, nemáš něco proti závratím? Je mi po tom chlastu strašně, sotva se držím na nohou."
"Tady máš tati, to přeci není žádný problém."

Podal jsem mu tabletku. Vyndal jsem ji z krabičky před ním, poradil jsem, že si má vzít radši 5 tabletek, jemu to nevadilo. Ale to, že se nemají míchat s alkoholem, jsem mu už neřekl. Můj otec už zemřel a tohle byla jenom silueta někdejšího násilníka, který si nezasloužil nic jiného.

"Jiří, vypadáte jako byste nad něčím přemýšlel, nechcete se svěřit?"
"Pane doktore, to nestojí za řeč….."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama