Šarmantní muži

29. dubna 2012 v 21:52 | Katastrofa |  Povídky
"Šel bych dneska ven, ale nemám na sebe vůbec nic. Ten chlápek říkal "Je to blbý, že se takovej fešák o sebe nestará." Morrisey (*1959), The Smiths

Bylo pozdní odpoledne léta páně 2011, celej den vypadal, že bude jeden a ten samej stereotyp jako pět milionů dnů předtím, ale něco se muselo změnit, něco muselo ten den pořádně okořenit. Před děčínskou bankou zastavilo oranžové Lamborghini. "Opravdu nevím, jestli to auto byla nejšťastnější volba." řekl Petr a s pocitem neuvěřitelného opovržení se podíval na Tomáše, který ležel ve skořepinové sedačce s nápisem Recaro. "Hele kámo, já nevím, co se ti na tom nelíbí, je to takový pohodový auto." Petrovy oči mu vyštěkly nadávku do obličeje, ale slova samozřejmě následovala "Hele, fakt nechci bejt za toho největšího zmrda, ale tohle je Lamborghini Murcielago LP670-4 SuperVeloce a my stojíme před maloměstskou bankou kdesi na severu Čech, můžeš mi prosím říct, jak si nás pak ty policajti nevšimnou, až poletíme s tímhle autem 280 za hodinu a rozmázneme se o první sloup? Nemluvě o tom, že to nemá žádnej zavazadlovej prostor, kam bychom mohli schovat naše uloupený prachy kurva!" řekl to tak prudce, až sonické vlny z jeho basového hlasu pohnuly s Tomášem, který se na něj podíval a rukou se začal šmátrat v palubním systému auta. "Hele, tady mám tu tvojí písničku, která tě vždycky uklidní, je to přeci ten This Charming Man od The Smiths, uvidíš, že to bude všechno v pohodě a nic se nám nestane, trochu mi věř parťáku, všechno je skvěle vymyšlený."

Petr se nervózně opřel do sedačky, otevřel před sebou přihrádku před spolujezdcem a vytáhl jednoho jointa. "The Smiths mě nikdy nezklamou, ale myslím, že si to pojistím touhle rozkošnou trávou." Autem prostupovala vůně nekvalitně usušený marihuany. Tomáš zbystřil "Ty vole, ser na to, to je ta moje usušená majoránka, kterou jsem koupil mámě do polívky!" Začalo šílené dušení se majoránkou. "Proč proboha tohle dáváš do jointu ty vole? A proč to sakra máš v přihrádce před spolujezdcem?" Nastalo trapné ticho. "Já ti vlastně nevím, kámo, asi jsem byl posledně trochu víc zkouřenej, když jsem odvážel tohle auto od dealera Lamborghini a tak mě napadlo, že to bude docela ostrej nápad dát nějakou majoránku do papírku." Petr bouchl do dveří. "Od dealera Lamborghini? Vždyť jsi mi říkal, že tohle Lambo je od tvýho kámoše, tak co tady zase pindáš?" Tomáš se začal smát "Od kámoše byl ten oblek lumíku, ten kterej jsem si vzal na sebe, když mi ho půjčovali, což mi připomíná, že.." Tomáš zkontroloval čas na přístrojové desce "..že máme ještě hodinu a budeme muset to auto vrátit."

Petr proklínal ten moment, kdy se rozhodl, že do toho půjde s tímhle psychopatem, už tehdy mu mohlo bejt tak trochu divný, že to byl člověk, kterej halekal, že vymyslí plán, opatří auto, zbraně, tašky na prachy, v podstatě všechno důležitýho, co se k takový správný loupeži hodí. Bral ho jako génia svýho oboru, kterej mu řekl, že udělal už patnáct vykrádaček, ale pak od známejch zjistil, že tomu klukovi je devatenáct, což mu přišlo podezřelý, ale řekl si, že třeba nebude takovej kus budižkničemu, aby posral loupež, kterou sám naplánoval. Ach bože, jak se šeredně spletl. "Hele ty Tomáši a kde máš vůbec zbraně?" Tomáš ukázal na podlahu před ním, velká černá taška, do které celou cestu Petr kopal a nevěděl, co v ní asi bude. "Aha, tak v tom mají bejt ty zbraně? To je docela dobrý, cos vzal, nějaký Škorpíky, ČZ 75?" Tomáš se hurónsky zasmál. "Nebuď dětinskej, takovýma stříkačkama lidi nevyděsíš, musel jsem vzít něco mnohem působivějšího.." Petr nechápavě koukal, co myslel tím, že musel vzít něco působivějšího? To budeme na nějaký módní přehlídce? Vždyť v bance žádný porotci nebudou a tyhle kompaktní zbraně, který jsem řekl, jsou přesně pro bankovní přepadovky. "…víš? Jeden můj známej byl takhle v Iráku kámo a když se vrátil, tak si s sebou vzal nějaký pušky, který čórnul nějaký americký hlídce, když se střídali hlídky NATO tábora. Takže obral ty Texasany o tyhle dvě suprový em čtyřky, to je super ne?" Petr se podíval na Tomáš tím pohledem, kterým psychiatr počestuje nového pacienta v blázinci. "Takže mi chceš říct, že ty rozložený pušky, který jsou v tý igelitce přede mnou, budeme muset nejdřív složit, což se mi zdá jako hodně šílenej úkol, protože to má tři prdele malejch součástek a tipuju, že určitě z tý igelitky někde vypadly, ale abych se dostal k tomu hlavnímu. Em čtyřky jsou jedny z nejnespolehlivějších útočnejch pušek, to kurva nevíš, že se můžou kdykoliv zaseknout?" dořekl větu a poslední slovo následovala útočná formace slin, které se jako výstřel broky z brokovnicového náboje rozprskly po čelním skle. "Klídek kámo, já ti říkám, že to dáme, nejsme přeci kreténi." Asertivní Tomáš začal fungovat.

Co následovalo? Deseti minutový skládání útočních pušek, pár ran do palubní desky a proklínání amerických výrobců kvůli neschopnosti vyrobit něco jednoduchýho, co by se nepodělalo po třicátým výstřelu a nepotřebovalo to generálku. O pár další nadávek později bylo vše, tak jak mělo být. Petr se potřeboval zeptat na poslední věc, která mu dělala starosti. Ty masky, který by mohli použít, aby je pět minut po bankovní prácičce nezavřel nějakej fízlák, kterej by se už už klepal na povýšení. "Tomáši, hele a co nějaký masky, aby nás nechytili?" Tomáš začal kývat hlavou. "Jo, na to bych málem zapomněl, mám je tady." Jak to dořekl, tak vytáhl dvě haloweenský masky, který měl vedle sebe ve dveřích. Jedna vypadala jako ksicht Freddyho Kruegera a druhá vypadala jako hokejová maska, kterou nosil Jason Vorhees. "Teď už si ze mě děláš prdel ne? V tomhle mám jít vykrást banku?" Tomáš nasadil nechápavý obličej, který si předtím čtyři roky procvičoval na hodinách matematiky. "Co se ti na tom nezdá?" Petr začal střílet slova takovým tempem, že připomínal AK47. "Co by se mi na tom kurva nezdálo? Ty vole, takhle tam budeme budit hrozný pozdvižení, jsem ti říkal, ať vezmeš masku Kalouska a Nečase nebo Topolánka a Paroubka, který se rozhodli, že udělaj státní revoluci a začnou v bance ty vole! A ne nějaký psychopaty, to na nás budou čumět, jak na podělaný kretény!" Tomáš se v žádném případě nenechal vyvést z míry. "Hele, dneska ty lidi na to nijak nereagujou, v televizi mají Lady Gagu kámo, uvidíš, že to vyjde, si nás ani nevšimnou." Po této větě se Tomáš rozhodl nezahálet, protože v jeho očích byla docela dost velká šance, že by si to mohl Petr rozmyslet a vycouvat z akce, protože po těch jeho debilních otázkách a toho neustálýho pohrdání Petrovými organizačními schopnostmi, to prostě není správný, jasně, je to kluk, kterýho vyhodili z výučáku a kterej nemá ani výučák, ani maturitu, chodil sice do zvláštní školy, ale to z něj přeci nedělá debila? A tahle akce to dokáže, že není debil a o tom všechny bude přesvědčovat celej život.

Ta scéna vypadala poněkud šílěně, možná bych to přirovnal k šílenství bollywoodskýho filmu. Z jasně oranžového Lamborghini vystoupí dva týpci, který mají na hlavách masky dvou nejlegendárnějších horrorových zabijáků, oba mají modré pracovní monterky a oba mají v pravé nohavici narvanou odjištěnou em čtyřku a v koutku duše se modlí, aby ta pekelná zbraň nevystřelila a nezlikvidovala jim plán dřív než s ním začnou. Jelikože se děj odehrává v České republice, tak nemuseli procházet žádným detektorem kovu, který by poznal, jestli jsou opravdu tak nebezpečně ozbrojení jak vypadají nebo si na to jenom hrají. V Americe by je už rozstříleli sekuriťáci s jejich pětačtyřicítkovejma Coltama. Díky bohu za to, že žijeme ve východní Evropě. Petr se naklonil k Tomášovi "Hele a jak teda začneme?" Tomáš zachoval poker face "Neboj, mám to do posledního detailu promyšlený, je nulová pravděpodobnost, že by se nám to dneska mohlo posrat, říkám ti, ten plán jsem fakt hodně dlouho piloval, takže nic neselže. Uvidíš!" Necítil se těmito slovy příliš uklidněn, ale kdo mu to mohl zazlívat? Zamířili k prázdné přepážce, procházeli kolem jednoho mladýho páru. "Lásko, koukej na ty dva idioty." řekl klučina, kterému mohli být okolo šestnácti let. Mohl přes jeho nažehlené vlasy vidět skutečnost nebo ne? To nechám na vás. Jeho holka v hip-hopový čepici se na něj otočila "Možná bys neměl bejt takovej člověk, kterej se nechá tak jednoduše rozhodit svejma předsudkama vůči lidem." Koukal na ní jako blázen. "Ale vždyť mají masky filmovejch postav!" Zakroutila hlavou " Jsou to taky lidská stvoření a hlavně potřebujou lásku a něhu!" Odvrátil hlavu a ofina mu spadla do očí. Pomyslel si "Možná jsem s ní měl fakt jenom spát a dát si jí do volnýho vztahu na facebooku." Ach, jak byl hloupý a mladicky nerozvážný. Časem mu to dojde. Nebo tý holce. Naši dva hrdinové si proklestili cestu k přepážce davem asi tak sto lidí. Za přepážkou seděla pěkná blondýnka, podle Tomáše měla docela dobrý prsiska, koukal jak divej na ten její přemake-upovanej obličej a najednou zjistil, že mu z pusy kape slina, taková ta slina úchyláků, který strávěj většinu svýho života sledování Leo TV, asi jako Tomáš. Ale dost o Tomášovi. "Co si budete přát pánové?" zeptala se sličná blonďatá zaměstnankyně banky za přepážkou.

Tomáš se podíval na Petra pohledem, který mu dával najevo, že bude mluvit Tomáš. "No, víte, my bychom si rádi založili, ehm, nějaký, ehm, no, jak se tomu zatraceně říká?" Její modré oči si je změřili. "Myslíte spořicí účet?" Petr se podíval poněkud zmateně na Toma, proč chce proboha zakládat spořicí účet? Mají snad vykrást banku ne? Šťouchl do něj loktem "Já vím, neboj se, uděláme to." řekl spolukomplic. "Já už to chápu, vy dva jste homosexuálové a chcete si založit dohromady spořicí účet! Ježiši, proč jste mi to neřekli dřív, já podporuji homosexuály, nebojte se, žijeme ve 21. století, tady se vám nebude za vaši orientaci nikdo smát, na to vám dávám své čestné slovo." Oba se začali cukat. "Nene, to jste nás asi špatně pochopila, ale my dva nejsme vůbec homosexuálové! My jsme sem přišli z úplně jiného důvodu." Blondýnka byla očividně nad své mentální síly, bylo na ní vidět, že nemohla pochopit, proč sem přišli ty dva roztomilí homosexuálové a teď se najednou vymlouvají na něco úplně jiného. Najednou halou zazněl tlumený výstřel. Zavládla panika. Petrovi vystřelila em čtyřka. "Já ti říkal, že se něco posere, kurva!" Tomáš jenom nevěřícně stál a koukal. Další výstřely brzy následovaly, v okamžiku, kdy se Petr snažil vyndat zbraň z kalhot, se zasekla spoušť a šílenej Američan začal kropit prostor banky, kropil by do vyčerpání zásobníku, ale najednou se zčistajasna ten nespolehlivej klump made in usa zasekl. Nastalo hrobové ticho. "Si zabil Petře!" zhodnotil jeho výkon Tomáš. "Tohle je kurva přepadení, jsme psychopati, tenhle druhej týpek nemá ani základku a já mám bakaláře z aplikovaný informatiky a nebojím se ho použít!"

Reakce rukojmích byla následující. Začali se jim smát. Ale Tom se chytl své příležitosti za pačesy a vzal do ruky svojí em čtyřku, která se zatím nezasekla. Teda aspoň v to ve skrytu duše doufal, protože nechtěl, aby přivodil své pověsti vykradače bank šrámy. "Tohle je regulérní přepadení podle norem Evropské Unie číslo 250, takže bych vás všechny chtěl požádat o součinnost, pokud nebudete s námi spolupracovat, tak budu nucen vás rozstřílet svojí em čtyřkou, protože mi to Evropská legislativa dovoluje, ano nebudu vás moc zabít všechny, ale minimálně třicet vás sejmu." Petr se podíval na Tomáše. "Děláš si ze mě srandu, tohle má bejt ten tvůj skvělej plán?" Než stačil odpovědět, zvedl onen šestnáctiletý chlapec ze země a začal mluvit "Vážně má bejt tohle loupež? Chci, říct opravdu čekáte, že budeme hotový a bát se vás dvou amatérů, který očividně nevědí ani jak mají použít em čtyřku, chlapy, probuďte se, přeci každej malej parchant ví z Call of Duty, jak se střílí s takovouhle zbraní, bere to jako samozřejmost a pak potká takový dva břídily, jako jste vy dva!" Následoval ještě větší výsměch než předtím. Oba lupiči se na sebe jenom smutně podívali a bylo na nich jasný, že tohle asi nečekali. Už i malej parchant z nich dělá kretény. Tomášovi povolily nervy. "Já ti ukážu ty jeden malej sráči! Tohle jsi neměl rozjíždět, protože teď ochutnáš hněv ráže pět padesát šest milimetrů, ty otrapo!" V tom delikátním momentu, kdy se jeho prst v rukavici dotknul spouště a zbraň měla začít střílet, se mu zastavil celý vnitřní svět, ale okolo něj šel svět stále stejnou rychlostí, proto si lidi všimli, že jeho em čtyřka nezačala střílet. Místo toho se mu dokonce rozložila v rukou, asi jí kvalitně sestavili, jo mohli by pracovat jako lidi, který skládaj zbraně na objednávku a rukama jim projde strašný množství dobrejch zbraní.

Petr se otočil na paní za přepážkou "Prosím Vás, opravdu byste nám nemohla dát nějaký peníze? Ono to fakt nebylo jednoduchý to všechno vymyslet a sehnat ty zbraně." Přes smích ho téměř neslyšela, ale v ten moment se v ní pohnula vlna solidarity. "Kolik chcete hoši?" Tomáš ožil "Vy nám opravdu dáte nějaký peníze?" Blondýnka se zařehnila a pravila "Dám vám deset tisíc a zapnu alarm o pět minut později, ale budete si muset dát pusu. Stejně jste homosexuálové, takže vám to nebude dělat problém." Naši dva hrdinové se na sebe podívali. Petr začal nervózně kuckat. "Nečekáš, že ti dám pusu, že ne?" Tomáš zrudl. "Pusu, pusu, pusu, pusu!" Znělo bankou. "Hele, je v tom deset litrů kámo a velká šance, že nás nikdo nedostane." Věděl, že tohle je argument, kterej tomu debilovi nemůže vyvrátit, ale trochu ho deptalo to obrovský množství lidí, který čekali na to, až si dají skvělou homosexuální pusu. "No jo kurva, ať je to teda za náma, za tohle tě budu do konce života nenávidět." Dali si pusu. "Joooooo, dali si pusu, čumte na ty dvě bukvice!!" Neslo se bankou. Blondýnka, šestnáctiletej skrček se svojí holkou a milion dalších lidí se smálo. Blondýnka jim prostrčila přes přepážku deset tisícovek. "Já jsem věděla, že jste oba homosexuálové! Ale chci říct, že se nemáte za co stydět, protože je to naprosto normální věc, jak jsem vám už říkala!" Někdo z těch dvou pronesl docela dost smutným tónem "Hele, tak my teda už budeme muset letět s těma prachama, aby nás někde nechytli fízláci, to by byl pak hroznej průser. Už teď vypadáme jako bukvice ("Vždyť jste bukvice, nestyď se za to hej!" ozval se šestnáctiletej hajzl), nemůžeme se vás snažit zabít, protože jeden kvér je zaseknutej a druhej se rozpadl na prvočástice, takže asi budeme muset upalovat pryč."

A nečekali na to, co se bude dít a brali nohy na ramena. Petr omylem narazil do skleněný vitrýny a proletěl sklem. Spustil se alarm. Tomáš si ho změřil pohledem, to je ale debil, honilo se mu hlavou, mudrc jeden bakalářovanej. "No, tos nám teda pomohl kámo." Sebral Petra za bundu, mezitím si všiml, že když se sklonil, tak mu upadla maska. Čert to vem už sakra! Vlezli do přistavenýho Lamborghini. "Jsi v pohodě kámo?" zeptal se zraněnýho. "Jo, jsem docela v cajku, akorát se mi zdá, že mi něco vypadlo." Tomáš se na něj podíval "Ser na to, jedeme odsud pryč. Než přilítnou fízláci." Otočil klíčkem v zapalování, ale auto nechtělo chytnout. Čím to sakra bylo. Další minutu tam zkoušel startovat a vypadal při tom jako člověk, kterej má psychotickej záchvat a vybíjí si to na nebohym autě. "Hele kámo, já se jdu podívat na motor, co se stalo, snaž se to zatím nastartovat." Běžel dozadu, všiml si, jak je celá banka sleduje a směje se. Z davu se ozvalo "Mám přinýst startovací kabely?" Začal se rychle hrabat pod kapotou, všechno bylo v pořádku, tak se podíval do koncovky vejfuku. Byl tam narvanej kus papíru, o tak brutálních rozměrech, že se auto nemohlo nastartovat, pár minut ho páčil ven, když uslyšel policejní sirény. "Nakopni to kámo! Teď to půjde." Bohužel natankoval do Lamba závodní benzin od svého kamaráda, kterej to pašoval z Německa. Ozvala se rána a v mžiku vyšlehl z vejfuku obrovskej plamen, kterej mu popálil masku i s obličejem. Rychle vlétl nůžkovejma dveřma dovnitř. "Hele, budeš muset řídit, já nevidím ty vole, vyšlehl plamen z vejfuku a popálil mě v ksichtu!"

Petr ztuhnul "Ale já neumím řídit kurva, byl jsem příliš zaměstnanej počítačema než abych se mohl učit řídit." Tomáš začal naléhat "Hele, je to jednoduchý, stiskneš to pravý pádlo směrem k sobě jednou, máš tam jedničku a pak jenom přidáš plyn, bude to pohoda kámo, nic se nestane, jenom se rozjede rychle jak hovado a vypadneme." Petr zmáčkl pravé pádlo. Ocelový zvuk cvaknutí mu řekl, že už může šlápnout na pedál plynu. Vyrazili jako střela, za několik okamžiků letěli přes dvěstě kiláků v hodině. "Ty vole.." začal povídat Petr "..už vím, co jsem tam zapomněl, mojí vizitku ty vole, upadla mi z kapsy, když jsem prolítnul tím dokurvenym sklem." Tomáš si sundával kusy ohořelý masky z obličeje "Tak to jseš teda pěkně v prdeli, protože tě najdou kámo." Petrův obličej se měnil v pohnutou grimasu. Věděl, že je v hajzlu, teď záleželo na tom, za jak dlouho ho fízláci najdou a zabásnou. Celý tohle předpovídal, že se to kvůli mentálovi sesype jako domeček z karet. Možná neměl tak usilovně přemýšlet. Nedal přednost zprava, věc, která se prostě sem tam stane začátečníkům za volantem. Nehledě na to, že on nikdy auto neřídil. Narazil do nich autobus plnej německejch turistů. Během okamžiku bylo zhotoveno asi přes tisíc fotek. Otevřeli dveře a utíkali pryč od rozbitýho Lamba, když se proti nim rozjelo policejní auto. Zastavilo před nimi. Vystoupil policista středních let. "Neviděli jste tady takový dva psychopaty s maskama? Vykradli dneska banku. Fakt je nemůžeme vůbec najít." Ty dva psychopati se jenom pousmáli, první záchvěv štěstí za tenhle den a možná i celej život. "Ty vole, fakt máme dneska z prdele kliku, nechytěj nás a ještě máme deset litrů!" pronesl nadšeně Tomáš. Petr se na něj odevzdaně otočil. "Je to debil, ale geniální debil."

"Šel bych dneska ven, ale nemám na sebe vůbec nic. Ten chlápek říkal "Je to blbý, že se takovej fešák o sebe nestará."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama