Rape me my girl!

29. dubna 2012 v 21:43 | Katastrofa |  Povídky
Dýchal hrozně rychle. Ona dýchala strašně rychle. Tohle byl ten nejlepší sex jeho života. S ní. Byla pro něj anděl. Anděl, který ho dostal na povel. Nikdy by ho to nenapadlo. Jak se jen mohl znovu zamilovat. Slíbil si to. Ale tohle bylo jiné. Znal ji pouze několik týdnů. To co viděl byla obrovská vášeň. Vášeň, která spálila všechno ostatní.

O čtyři měsíce dříve
"Kdes byla?" ptal se Jay své přítelkyně. "To tě vůbec nemusí zajímat…." tajemně odvětila Ira. "To mě jako podvádíš nebo co?" řekl Jay klepavým hlasem. "Maybe…." ještě tajemněji řekla Ira, bylo vidět, že jí dělá radost vidět jak trpí. "Ty jedna blbá děvko…" začal řvát Jay. "Co jsi asi čekal? Že budu nadosrmti s takovym blbem jako jsi ty? Nezasloužíš si mě, ten se kterým teď chodím je mnohem lepší než ty, nechápu jak jsem to s tebou mohla přes ten rok vydržet!" spustila Ira a vzala připravenou tašku s věcmi. "Odcházím od tebe, nikdy tě už nechci vidět! Nesnaž se mě kontaktovat, nestojím o to." řekla klidným hlasem Ira a odešla z bytu. Jay zůstal jako opařený. Co tak hrozného proboha udělal? Dal ji všechno a ona, to jen tak pustila pryč. Proč? Kurva proč? Nemohoucně si sedl do křesla. Zapálil si cigaretu. Přemýšlel. Jeho slimka se pomalu měnila v popel. Čas běžel. Ale deprese neodcházela. Všechny ty okamžiky, co spolu strávily. Všechno to. Teď tu sedí sám bez nikoho. Stav ne nepodobný halucinacím. To celé, celé se to vracelo a bodalo ho do srdce. Nic nepomáhalo. Seděl v křesle dlouhé hodiny. Když se blížila pátá ranní, krabička cigaret zela prázdnotou. Bohužel cigarety jeho stav nezlepšily. Rozhodl se, že vyjde ven.

Sídliště bylo zakryto zvláštní mlhou. Jako kdyby někdo chtěl, aby se cítil ještě víc ztracený. Pokračoval přes hřiště k městským garážím. K tomu jedinému co ho drželo nad vodou. Ta kára. To jedinečný auto. Otevřel velká garážová vrata. Rozsvítil světlo. Odlesk chromu ho na okamžik ochromil. Před ním stál Dodge Challenger, ročník 1970, celý v černém chromovaném laku. Vzal za kliku. Usadil se. Zaklapl dveře. Nastartoval motor. Sídlištěm se rozneslo temné dunění americké V8. Vyjel z garáží. Silnice byly opuštěné. Zastavil. Spustil dolu okna. Zmáčkl malý knoflík s nápisem "Vortech Supercharger". K temnému hučení se přidalo ostré pískání kompresoru. Sešlápl plyn. Zařadil první rychlost a prudce pustil spojku. Zadní kola se utrhla. Na místě kde původně stál zůstaly černé čáry. Ďábel se probudil. Ohlušující řev. Jayovi stoupá v žilách adrenalin. Bleskově mění rychlost. Ručička tachometru se rychle přehupuje přes číslovku 140 km/h. Další přeřazení. 190 km/h, jasně vidí jak se svět začíná rozmazávat. Auto se na okamžik znovu zastavilO. Do doby než zapadla třetí rychlost. 260 km/h okolní svět je rozmazaný. Jay ví, že nemá cenu dál žít. Bez ní ne. Nemá to smysl. Nic pro něj nemá smysl. Lepší shořet proudem života než postupně uhasínat, jak řekl Kurt. Utahuje si pásy. Uvolňuje tlakový ventil na bombách s oxidem dusným. Tiskne malý červený knoflík "N2O". Nerozpoznává svět okolo. Tachometr už je nepoužitelný. Zatáčka. Plné brzdy. Zadek jde do smyku. Challenger protrhává svodidla. Odlétají od něj povrchové díly. Záblesk. Ďábel se rychle otočil kolem své osy. Střecha Ďábla se zaryla do zeminy. Během několika dalších metrů a několika tisíc odpadlých částí později se Ďábel zastavil. Jay nedýchal. Dosáhl svého cíle.

Auto jelo rozednívajícím se Benešovem. Řidiče nic nevytrhlo z pohody, až na protržená svodidla. Ten Ďábel tam seděl jako Behemeth, co vylezl z pekla. Zničený. Z okna visel člověk. Zkrvavený člověk. Řidič rychle zastavil. Vyběhl k Ďáblu. Tahal toho člověka ven. "Ta děvka, nenechal jsem jí vyhrát. Nezničí mě" chroptěl muž a ze spánku mu tekla krev.

Jay se na okamžik probudil, viděl mlhavě. Ale toho přibíhajícího muže si všiml. Pásy ho neudržely. Cítil jak se v něm hýbou zlomená žebra. Přísahal by, že má propíchlou plíci. Bolest, nic než bolest nedokázal vnímat.

Ambulance přijela. Zachránili ho. Ale koho nedokázali zachránit byl Ďábel.

O tři a ¾ měsíce dříve
"Tak co na něj říkáte doktore?" ptala se sestra. "Jestli bude mít štěstí, tak nebude mít celoživotní následky. Je zázrak, že přežil. To auto byla učiněná rakev na kolech." učeně říkal doktor. Jay ležel na posteli a nevnímal. Pořád lítal ve svém světě, kde byla ona. Ta co vyhrála. Ta, které ho o všechno připravila. "Myslím, že za měsíc ho budeme moc pustit. Nemá žádné komplikace. Jenom ta proražená plíce mě děsí. Už takhle je má zničené od cigaret. Bojím se, aby vůbec dokázal dýchat bez přístrojů." rozladěně říkal doktor. Jayovi to bylo jedno, proklínal to štěstí, že v Ďáblovi nezemřel. Až ho pustí bude se o to dlouho snažit. Jako ty posraný emáci. Stal se jedním z těch, kterými opovrhoval. To ho vůbec neuklidňovalo.

O dva a ¾ měsíce dříve
Jay vyšel z nemocnice. Nikoho neměl, nikdo na něj nečekal. Kromě jeho kamaráda. Každý mu říkal Z. Nevěděl proč, ale říkal mu tak i on. Z byl střední postavy, nosil motorkářské věci a jezdil lehce upraveným Lexusem IS-F. Byl přesně ten typ lidí, pro které se tohle auto nevyrábí.

"Cos to vyváděl, ty vole?" vyhrkl Z. "Měl jsi tak šanci jedna ku milionu, že se nezabiješ. Ďábel byla rakev na kolech, sám jsi to věděl. Kámo, ta ženská ti totálně zatemnila mysl." pokračoval Z. "Já měl v úmyslu se zabít, jen čirou náhodou jsem to přežil, jaká škoda. Ta děvka mě podváděla, nechtěl jsem. Opravdu jsem nechtěl pokračovat. Můj život nemá smysl. Ty to víš, já to vím. Od toho, abych si nevzal život mě neodradíš" svěřepě tvrdil Jay. Z už nic neříkal. Věděl, že je to marné. Za tu dobu, co znal Jaye, věděl že když si něco vezme do hlavy, je tvrdohlavý jak vůl. Mezek to vystihoval lépe.

Mezitím stačili dojet k Jayově bytu. Jay vystoupil s IS-efka. Zamával na odjíždějícího Z. Vybral si poštu. Pěkný nezaplacený účty. "Co je to za obálku? ……Vážený pane Jakube Kochswatsi s lítostí Vám musíme oznámit……..vaše pracovní docházka je tragická……s okamžitou platností jste propuštěn………Hezký den…..S pozdravem" četl nahlas Jay. Spadl do ještě těžší deprese. Přišel domu. Vzal žiletku. Zase jako ty blbý emáci. Pfff. Zaryl ji do ruky. Cítil, že ho to pomalu opouští. Ale ta krev ho hrozně děsila. Byla po celých jeho rukách. Kupodivu mu ta bolest nevadila. Právě naopak. Připadal si jako nějaký zvrácený psychopat. Blbej vztah. Dal si jednoho marijuanového jointa a veselý se vypravil do říše déja vú.

O dva měsíce dříve
Vzbudil ho telefon. SMS od Z. "DOJDI KE GARAZIM, MAM PRO TEBE PREKVAPKO." Celý rozespalý začal přemýšlet, co by tam na něj mohlo čekat.

Ke garážím dorazil asi v 8 hodin. V potemnělém podzimu ho překvapila ta křiklavá červená. Z stál vedle nádherného Mitsubishi. "Kámo, to je to mé překvapení. Tohle je Mitsubishi Lancer Evolution X. Speciální verze dovezená z Velký Británie. Má 415 koní, je odlehčená. Speciální prostě. Říká se, že na stovce je za míň jak 3 a půl sekundy. Vymáčkneš z toho kolem 300 kiláků. Samozřejmě ti tuhle krásku nemůžu dát, ale ten novej majitel, jí tu bude mít schovanou asi tak na tři měsíce, tak s ní můžeš jezdit. A mimochodem má pár úprav, který jsem udělal já. Titanovej výfuk a NOS. Takže, to radši moc nepřeháněj s tim jo?
Nebo to dopadne zase jako s Ďáblem." Jay se nezmohl ani na slovo. Byl ohromen. Bez váhání vzal klíčky a už si to upaloval po jeho oblíbených okreskách. Viděl tam stopařku, vzal ji. On se jí líbil, ona jemu. Odbočil s Evem do lesa. Pomiloval se s ní. První sex od doby, co byl s Irou. Nezvládl to. Nechal ji v lese. Jel jako smyslů zbavený. Ale ovládl svoji bezmoc. Zastavil na odpočívadle. Našel si novou žiletku. Ryl si do ruky. Krev tekla. Už se mu přestávala hnusit. Zbavoval se tak svých depresí. Obvázal si ruku fáčem. Vlezl do Eva a jel dál. Z přihrádky si vzal několik prášků. Řidičské prášky, zrychlily mu reakce. Ale věděl, že to není správné. Kurva, proč se tomu bránit? Stalo se z něj to čím opovrhoval, to si říkal pořád pro sebe.

O měsíc dříve
Den jako každý jiný. Byl zalezlý na PC. Na Skypu měl nový kontakt. Kecal s ní. Cítil, že se situace obrací lepším směrem. Možná by přísahal, že mu svítá na lepší zítřky nebo…..nebo žil radši ve svém světě, což se stejně rovnalo lepším zítřkům. Kdo ví. Každopádně cítil, že ten cit mezi ní a jím začíná být silnější a silnější. Stále víc a víc. Šel spát. Nemohl ji dostat z hlavy. Ani se nepodíval na žiletku. Nemusel to dělat. Vůbec to nemusel dělat. Měl pro co žít. Skoro se mu chtělo věřit, že je to nějakej blbej happy end. Hodně blbej. Docela tupej. Jak se na americké filmy sluší a patří.

O týden dříve
"Těší mě jmenuju se Kuba, ale kamarádi mi říkaj Jay" představil se dívce. "Já jsem Terka, pro kamarády Nat. Taky mě těší." Seděli spolu v kavárně. Popíjeli kafe. Stále víc a víc. Přišlo mu to nenormální, dvě duše, co se setkali. Taková pitomost. Nevěřil na to. Ale jeho srdce říkalo něco jiného. Pozval ji na projížďku do Eva. Byla ohromena. Evo převádělo nádherný výkon. Bylo rozdováděné přesně jako Nat. A on se snažil, aby ji přesvědčil. Hodně se snažil. Driftoval na každé druhé zatáčce, používal své jezdecké umění k tomu aby se mu podvolila. Vytáčel motor do šílených otáček. Mitsu odvádělo skvělou práci. Mezi nimi bylo pouto jako mezi cowboyem a koněm. Oba dělali to, co hrozně chtěli.

Nakonec na ní asi dojem udělal. Odvezl ji domů. Už se chystal odjet, když se k němu naklonila. Jeho rty se dotkly jejích rtů. Letěl, byl naprosto mimo. Chtěl ji moc ji chtěl. Teď a tady. Na nic nehleděl. Ale ona se odtrhla. A šla spokojeně domů. Jistě viděla jak jí scannuje očima. Viděla to, ale nevadilo jí to. Přesně o tohle jí šlo. Dostáhla svého.

Jay odjel. Najednou mu přišla SMS. MOC SE MI TEN VECER LIBIL, CO TAKHLE PRISTI TEJDEN?

Play
Nemohl se zmoct ani na pohyb. Ten sex, byl nádherný. Moc. Zašeptal jí, že ji miluje. Ona řekla to samé. Odešla do druhé místnosti. Ležel tam nahý. Přemýšlel co se bude dít. Prohlížel si pomalovanou stěnu s obrovským nápisem Tokio Hotel. Ona se vrátila. Objala ho. A pokračovala dál. Nebránil se….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama