Perversimo

29. dubna 2012 v 21:40 | Katastrofa |  Povídky
"Kdybych se mohla uzdravit jediným zdrávasem, jediným Ave Maria, tak bych se ho nepomodlila."
Lidvína Holandská (1380-1433)

Stalo se takovým nepsaným pravidlem, že na Zem vstoupí Verbis (od latinského slova verbum neboli slovesu, konatel), který připraví o život individua, které si nedokáží vážit nejcennějšího daru. Život. Poslední přímé konfrontace byly v roce 1970 v pařížském bytu Jima Morrisona a v roce 1994 ve vile Kurta Cobaina. Tito zcela jistě nadmíru nadaní hudebníci měli jedno velké štěstí, dokázali se ze světa sprovodit sami bez pomoci Verbise. Heroin, směs alkoholu, palná zbraň, oni své duše zachránili. Verbis byl dlouhou dobu bez stálé práce, ale to se má teď změnit. Píše se rok 2011 a v České Republice je navzdory doznívající hospodářské krizi standard životní úrovně na velmi vysoké úrovni, nepočítaje stav silnic a průměrného iq politiků. Z několika mnoha desítek různých trendových poblouznění mladých puberťáků se nejvíce uchycují styly tzv. emo (jsme citliví mladí lidé), šampon (jsme o sebe pečující mladí lidé) a hip-hopeři (jsme gangsterští mladí lidé). A v tento bezesporu šílený okamžik dal sám Lord Satanus Kripling zavolat Verbise.

V potemnělé komnatě pekla byla kancelář s kobercem, na něm byl stůl a na stole ležel velký seznam, za stolem, na velké židli seděl rohatý úředníček, přehraboval lejstra a velkým husím perem vyškrtával položky ze seznamu. Byla to lidská jména, některá normální (Jan Novák), jiná srandovní (Prorok Hovno) a další hrůzostrašná (Helmut Fahrlerstadt). Po patnáctém škrtnutí během deseti minut si úředníček potřeboval odpočinout. Jeho karpální tunely volaly o pomoc.
"Bůh, aby tyhle nenažraný darmošlapy vzal." pravil hlasem mocným, tak mocně, až si jemně odříhl.
Otočil se směrem k hodinám. Panečku, bude polední přestávka, na dnešním obědu si může vybrat ze tří vybraných delikates. Játra Josefa Stalina, nadívané hlasivky Mao-Ce Tunga a v neposlední řadě šťavnatý mozek Idi Amina s kuřecími stehýnky. Mňami, mňami. To bude ale dobroučká dobrůtka. Chvíli přemýšlel nad tím, jak se krásně nají, ale vtom ho vyděsila přicházející sekretářka. Jmenovala se Jonasis Kopečková. A musel uznat, že se mu sakra líbila. 4 páry prs, pořádný mosazný paroží, na pravé ruce chybí dva prsty od přehnané onanie. Ano, zcela jistě byla žena pro jeho dokonalý pekelný svět. Byl si zcela jistý, že mu nese nějakou velmi zajímavou zprávu, jinak by bohužel nepřišla. Jaká to škoda pro pekelný svět.

"Pane Kriplingu, mám pro vás expresní vzkaz." pravila s pervérzní barvou hlasu Jonasis.
"Nuže, vskutku? A copak pro mě máte slečínko?" opáčil tak nějak přirozeně při pohledy na její podprsenku Satanus.
"I vy nadržený uličníku, nekoukejte mi na ty bradavky nebo Vám zlomím ruku jako minulý rok, na to si pamatujete, že?" šibalsky se na něj podívala a olízla si prst, kterým poté začala jezdit na její téměř průsvitné halence. Sakra, tahle ženská ví, jak na mě a mého Ďábla.
"Ano, ano, rozpalujete mě, to zajisté, leč mi moje bolavá paměť dává vzpomenout na krutý skon mé milované ruky, proto Vás prosím přejděme k pracovním záležitostem." dořekl a sklopil hlavu do lejster na stole, aby to vypadalo, že už jí nekouká na její vystouplé bradavky (ale stejně se trochu koukal, nemohl si prostě pomoci).
"Říká se, že dnešní mladá část populace České Republiky jsou samí debilové, smažky, prasáci, šamponi, hopeři, emaři, deflorátoři mladých pan, party děvočky a křesťané." Řekla Jonasis a natáhla sáhla si rukou do výstřihu z kterého (zpod druhého páru prsou samozřejmě pro perverzní čtenáře rád upřesním) vytáhla velkou obálku.
"Je mi až trapné s Vámi tak souhlasit, ale podívej se třeba na pana Maredu z vypsané fiXy, to je můj oblíbený mladý člověk. Ten mě drží nad vodou. Nebo třeba ten fešáčky Justín Bíber, toho mám velmi rád, ten dělá radost onomu …" na malou chvíli se zarazil (protože už zase bude zrádce, že vysloví jméno toho, které se nikdy nevyslovuje). "Ano, je to ten podivín Bůh, ale k věci, které malé roztomilé dětičky budeme muset zabít tentokrát?"
"Pana Satanusi, tento den budeme usilovat o život jednoho mladého emaře, tento kult Vám zcela jistě nebudu muset představovat, bude to v České Republice, naše oběť se jmenuje (soudě podle facebookového profilu) xKajushaaKx XTEEN Borůvky." pravila velmi vzdělaným tónem sličná slečna, Kripling furt pozoroval ty její ladné boky, cítil, že mu ukápla slina, k Bohu, co teď udělá?

"O Facebooku jsem toho hodně slyšel, ale nejsem si jistý, jak tenhle náš vynález na tom světě dokáže tak dobře pracovat, ale teď k té důležité věci slečinko, koho mám na tuhle práci dosadit, jestli mi dobře rozumíte?" řekl Satanus a olízl si ušmudlaný prst od hnědého kaviáru pana Roberta Rosenberga (chudák maličký zemřel na infarkt při natáčení hromadné scény s 2500 děvčaty, udělal jich 2499 a tím se stal největším plemenným mužem na planetě Zemi, bohužel srdíčko závidělo jiné části těla a nasralo se).
"Váš otec nám doporučuje kontaktovat Verbise, vašeho nejlepšího agenta."
Ano, Verbis, světlo v mém temném pekelním světě. Jak toho patolízala nesnášel, kam vstoupil, tam za ním svítilo sluníčko, takhle pekelník vypadat neměl. Takhle sakra ne. Ale měl pro něj zvláštní slabost, za to jaro v roce 1969, kdy si s ním na Zemi užil pár skvělých chvil ve společnosti Janis Joplins. Jo, tenkrát to byla sakra jízda, docela se divím, co s tou holkou dělají teď v nebi. Ale asi je tam šťastná spousta chlapů, to je jasný.
"Kontaktujeme pana Verbise, to vám slibuji, ale všiml jsem si, že na vašem profilu v datové složce mých zaměstnanců je napsáno, že jste teď velmi nezadaná. Což takhle dát si trošku šíleného pojezdeníčka. Víte, že sex udělá dobře, jak mně, tak i vám. Jenom bych tady sepsal malou smsku pro Verbise a už by to mohlo jít." zaškrábal na lejstra a šibalsky odkryl svých 5 řad řezáků. Musela vědět, že na něm je něco kouzelného.

"Inu, vy můj svádiči, víte, že vám nemůžu odolat, protože jste jednoznačně nejlepší nadřízený tady v pekle." dořekla a pak se děly tak perverzní věci, které ani v tomhle dekadentním díle nehodlám rozebírat, protože bych na sebe obrátil velkou zlost. A v tom nejhorším možném případě bych byl obviněn z morálního pohoršování mládeže, a jak jistě víte, já jsem velmi seriózní vypravěč, protože přeci bych vám nevyprávěl vymyšlený příběh, který by se pravděpodobně nikdy nestal. Ale abych nepředbíhal, ještě před samotným prasáckým aktem stačil Satanus odeslat skvělou sms zprávu svému dávnému a v úvodu zmiňovanému příteli Verbisovi. Člověk (tedy pokud chcete označit tímto druhovým označením něco, co má na hlavě dva rohy a čtyři oči, určitě se mu po jeho démonské podobě musí stýskat), který dokáže udělat i tu nejhorší práci s gustem, které by slušelo Hugovi Heffnerovi v dobách jeho největší slávy.
Nyní se přesuneme do roku 2011 do Hamburgu, kde probíhá koncert populární (puberťačkami zbožňováné) skupiny Tokio Hotel (která pochází z Německa, tady vidíte, že pověstná německá preciznost je výmysl Horsta Fuchse). Verbis dělal, jako každý jiný den svoji práci. Vím, že práce ochranky není zrovna terno, ale když mu v roce 1994 skončil kontrakt s Peklem a. s. neměl dlouho dobu do čeho (obrazně řečeno) píchnout, ale teď se asi blýská na lepší časy, jo, přesně tohle si myslel a měl k tomu sakra dobrej důvod. Na jeho pozvracený Sony Ericsson přišla zpráva od jeho dávného kamaráda z druhé strany řeky (a tím nemyslím Labe). A jeho display kromě toho, od koho ta zpráva je ukazoval ještě pár zajímavých věcí, věděli byste například, že ho Peklo a. s. chce zpět?

No, to byla ještě lepší zpráva, než zbavovat patnáctileté panny pannenství, byl z toho tak strašně rozrušený, že v záchvatu veselosti slíbil dalším pěti dívkám, že poznají nepoznané (v tomto konkrétním případě se jedná o to, že jim slíbí noc plnou vášní s Billem a Tomem, ale za podmínky, že bude v pokoji zhasnuto a nesmí otevřít oči, jinak budou stíhány jejich právníky, zdálo se mu to jako hodně dobrá výmluva pro to, aby je mohl osouložit a napsat na svůj soukromý blog, jaký je to lamač srdcí, spolu s jejich fotkou, popřípadě, jestli se tento čin podaří natočit, poslat video na redtube za předem domluvenou cenu do kategorie Teens a vydělat na svém podlém činu pár šupáčků).
Měl zabít nějakého malého hajzlíka, který shodou okolností měl být na hamburském koncertu této všemi milované popové skupiny, to by neměl být velký problém, protože tady je hodně homosexuálních chlapců všech věkových kategorií od malých šampónků, přes starší Leoše Mareše až po Eltony Johny. Ale ta opravdu těžká věc, která tížila jeho pekelné srdéčko, bylo to, jak nebohého klučinu poznat. Satanus přiložil do sms zprávy i nějaký link na facebookový profil postiženého. A sakra, ten kluk je upravenej v photoshopu, nervózně sledoval display smrdutého mobilu. Poškrábal se na čele, jak jen toho teplouška asi ulovím? Podíval se rovně před sebe, jelikož byl v podobě klasického smrtelníka, který se nemohl vypařit, zůstal stále stát na jednom místě, najednou uslyšel opravdu hrdelní křik (zase se sem chce dostat, nějaká fanynka z nižší cenové třídy, pomyslil si).

"Hej ty německá svině, to jsem přeci já, Borůvkáč, tatínek to přeci NAPSAL do ZPRÁVY, tady no čum ty vole, jak mě tam dostaneš nebo tady budeš stát jakože DEBIL?" pronesl hajzlíkovič.
"Ja, naturlich Boruvka." odpověděl němec, zjevně seznámený s podobnými praktikami českého podsvětí.
Verbis tomu nevěřil, proto se podíval na titěrný display mobilu a na klučíka. Patka? Sedí! Nalíčené oči? Špatně viděl, ale černo pod očima měl. Tričko s Tokio Hotelem? Zcela jistě! Jeho oči se roztěkaly tak silně, že si musel pěstí bouchnout do žeber, aby je srovnal (opravdu se mě neptejte, jakou stavbu vnitřních orgánů mají tyto démonští lidé, ach, jak paradoxní že ano?), přichází jeho dlouho očekávaná chvíle, kdy se znovu stane ďáblem první kategorie a už na něj nikdo nebude shlížet jako na toho debila z ulice, kam spadnul, když byl Kurt chytřejší než on. Musel jednat a musel to udělat teď hned, jinak hrozilo, že do konce života bude dělat ochranku boy bandům (což by mu opravdu nevadilo, kdyby boy bandy vypadaly jako Judas Priest). Tak směle do toho.

"Klausi, ich fur die boy ja?" snažil se říct druhému securiťákovi, ale ten se na nic jiného než na poznámku "scheisse" nezmohl, Verbisova němčina byla zcela jistě na pomocné úrovni žáka zvláštní školy prvního ročníku, který se kdy učil německý jazyk a literaturu. Ale on byl rozhodnutý jít dál za svým jedinečným snem. Utíkal, utíkal, utíkal, přeskakoval překážky, zábrany, žbrlení, fanynky, neodpaněné fanynky, homosexuální synky, až našel toho vyvoleného homosexuálního synka, kterýho celou tu dobu hledal. Přiskočil k němu a vhodil mu do rukou smlouvu na nahrání jednoho featu do písničky tokio hotel (kterou si celou dobu šetřil na nejdrsnější časy). Poté se snažil nebetyčného idiota přemluvit, aby ho dostal z první řady a Verbis tak nebyl nucen poslouchat od ostatních puberťáků, jaký je debil, ať nevopruzuje jejich kamaráda a ať konečně odpoví na otázku, proč se s nima nechce prát.

Verbis čapl vzpurného emaře za límec a už ho táhl do backstage. Už tam byla nastoupená celá skupina, Borůvkovy oči se rozzářily, tohle byly jeho idolové, lidé, nad kterými slintal, lidé s kterými každý večer usínal v jedné posteli (co na tom, že byli jenom na zdi), lidé nad kterými přemýšlel, když onanoval a smál se u Červeného Trpaslíka. Verbis věděl, že teď nadešla jeho chvilka, protože bude trvat asi tak dvě minuty, než debil a banda teploušů pochopí, že je to celé prašivá bouda. Věděl, že na emaře působí jediná věc, která dokáže jejich ega totálně zničit a přinutit je k sebevraždě výbuchem hlavy. A ta věc byla veselá hudba, na tyto případy byl připraven, proto s sebou vždycky bral walkmana s kazetou Luneticů. "Máma" byla veselý cajdák, který nikoho nenechal chladným.

Byl si jistý, co musí udělat. Jelikož si tak trochu pletl doby, tak s sebou nosil walkmana s kazetou Luneticu, ale viděl, že v místnosti není nic, na čem by to přehrál, což se může jevit jako dost závažný problém pro někoho, kdo má jedinečnou šanci být znovu démonem. Chytil se za své dlouhé čelo a pak si vzpomněl na svojí usb klíčenku, kterou nosil u klíče od svého Trabanta. Všiml si, že v rohu místnosti je velká audiosouprava, na které by mohl realizovat svůj perverzní plán návratu, připojil do ní sluchátka. Chvíli se to nemohlo spustit, ale TH jsou známí svým vřelým vztahem k fanouškům, takže chvíli ještě mluvili, dost času na to, aby Verbis dokázal spustit svůj vskutku ďábelský plán.
"Hele kamaráde, pojď sem, já vím, že jim nerozumíš, ale tohle je ten feat, kterej jim máš dělat, pojď si to poslechnout, nikdo z kapely to ještě nechce slyšet, tak si to máš poslechnout na sluchátkách, abys je prej nenasral." řekl Verbis snažíc se vypadat normálně, ale sem tam mu hlas vystřelil o kousek výš.
"Jooooo, když to říkají moji fellaz z tokio hotel, to si dám líbit." usmál se uhrančivým úsměvem Xteen petard a šel vstříc poslechu nádherné skladby české (bohužel již neexistující) skupině.

To, co se stalo, v následujících chvílích nemohl Verbis drahně dlouho dobu po incidentu pochopit, věděl jenom to, že když Borůvka zapnul přehrávání, tak se nějakou nešťastnou náhodou nedostala hudba pouze do sluchátek, ale i do reproduktorů, které ke smůle Verbise byly propojeny s koncertní technikou. Po několika dlouhých minutách zavřených očí, modliteb a dalších zbytečných věcí otevřel Verbis oči. Všude okolo byla mrtvá těla. A kurva, tohle asi posral. Jo, přátelé, než se vydáte zábít písničkou člověka, přečtěte si návod na obsluhu hi-fi věže. Všichni byli mrtví, Borůvka, Tokio Hotel a asi 65 tisíc fanoušků z celého Německa a České Republiky. Všichni měli až roztomile vybuchnuté hlavy s malými kousky mozku na podlaze, váze, ostatních mrtvých emařích a ohromených securiťácích (kteří v daný moment nechápali a dělali to, co Němci umí nejlépe v momentě, když není jiné východisko, hádat se). Tomu se říká opravdu povedený den. Během několika mála sekund se mu rozezvonil telefon.

"Verbisi, to jsi ty, můj jedinečný kamaráde?" ozvalo se z druhé strany perverzním hlasem.
"Satanusy, jak je to dlouho? To jsem s tebou nemluvil hele, tak co novýho u tebe? Tvůj úkol jsem splnil, doufám, že jsi rád." řekl vesele Verbis.
"Ano, ano, jsem velmi potěšený, jenom se vyskytl takový malý problém až mikroskopického rázu." pravil Satanus (z jeho strany byly slyšet vtipné kopulační zvuky, sem tam přerušované jeho hlasitým říhnutím).
"A jaké povahy je ten problém?"
"Tak poslouchej ty psychopate, měl jsi zabít jednoho blbýho puberťáka, teď nám jich tady klepe na bránu opravdu velkej mrak, obávám se, že si to budeš muset nějak vypít kamaráde, nedělám to rád, ale budeme tě muset přeložit."

Verbis se na okamžik zasekl. Přeložit, ale kam? Jeho mysl nevěděla.
"Já ti nerozumím, kamaráde."
"Ale ano, volali shora, jsou ti vděční za tuhle práci, kterou jsi pro ně udělal."
"Cože?"
"Je to mimo naší kompetenci, teď s tebou chce mluvit Bůh."
"A kurva."

Verbis upustil telefon, hlasitě si uprdl a začal nahlas klít, nikdy v životě neudělal dobrý skutek a teď jich udělal 65 tisíc. Sedl si a začal tiše plakat. Mezitím na jeho facebookovém profilu si ho uživatel se jménem Bůh přidal do přátel a čekal na potvrzení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama