Pandořina ctnost

17. dubna 2012 v 15:22 | Katastrofa |  Básničky
1. Někdy se cítím opuštěně,
moje city zůstavají nikým nevyslechnuty,
fotky z minulosti mi nedají mír,
pořád se dokola nekonečně ztrácím.

2. Ale moje pocity zůstanou zavřené,
protože velký chlapy přeci nebrečej,
Jednodimenzionální nálada pařáty natahuje,
neptám se nikoho na nějaký řešení.

3. Co když náplast zase jednou opadne?
A rána bude zraňovat tělo dál.
Bludiště odmítnutí a přijmutí nových cest,
ale která bude ta další zastávka?

4. Nevidím staré obličeje často,
možná je to takhle dobře,
nebo se znovu zase roztočí,
kde je vlídný přístav v Atlantiku?

5. Extrovertní svět je najednou uzavřený,
introvertní lidi zase kdesi tiše pijou,
kolemjdoucí radši nechtějí chápat,
každý kope sám za sebe, to si pamatuj.

6. Univerzální znalost nerozumět si,
mě vždycky shodila do prázdné propasti,
a teď se zase tiše modlím k nebesům,
abych už neotevřel Pandořinu skříňku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama