Lunapark

29. dubna 2012 v 21:29 | Katastrofa |  Povídky
"Tak dědo tak dělej, tak pojď do lunaparku, seš mladej a skvělej a nemáš na kahánku, vlak jede dál, vlak jede dál, do cílový stanice lunapark"
Michal Mareda alias Mardi (* cca 1974)
vypsaná fiXa

Dan naladil začal ladit své přenosné rádio. Věkem a radiací zničená ruka pomalu otáčela knoflíkem. Zatraceně, to jediný rádio na FM frekvenci už nevysílá. Tak to budeme muset přehodit na krátký vlny. Žádná odezva. Co takhle zkusit projet všechny frekvence. Šumění, neustálé šumění.

"Zdravím všechny, do tý posraný pustiny jménem Praha, omlouvám se Vám několika, který tohle posloucháte, že jste museli jít na krátký vlny, ale zkurvil se nám vysílač, takže lepší blbý řešení než žádný. Mimochodem, pamatujete na Matějskou? Tak je tam prej nějaká banda, která vraždí nás všechny. Vyhněte se tomu místu a teď další song…….."
Matějská, na to si pamatuje. Poprvé tam byl před 60 lety, to mu bylo 5., tenkrát to vypadalo všechno jinak. Žádná nehoda v Černobylu, žádnej radioaktivní spad, žádnej pád vlády, žádný popravy na ulicích.. Než to všechno přišlo, tak si nikdo nemusel stěžovat. Nikdo nevěděl, jaký má štěstí, že všechno co má se má brzo změnit v popel a bolest.

Ale pryč od minulosti. Od drsný reality si člověk nesmí držet odstup, jinak ho semele.
Těm hajzlům musí někdo zatnout tipec. Musí to bejt někdo, koho nebude nikdo postrádat. Proč by měl žít? Pro nějakej skvělej pocit toho, že je jedním z mála lidí, který jsou v týhle apokalypse živý? Ne, příliš dlouhou dobu nic nedělal. Před jeho očima umírali lidi bez zjevných příčin. On stál a koukal. Ne, teď už nebude nečinně přihlížet. Teď už ne.

Chce to plán. Musí si opatřit nějaký větší zbraně, obhlídnout situaci, založit si předsunutý tábor a pak to celý spustit.
Věděl o jednom opuštěném muničním skladu, který tady nechali Američani, když odsud před 10 lety utíkali. Jako v korejské válce, Vietnamu, Afghanistánu a Iráku. Typicky americké.

Základna byla v metru. Flora. Předpokládal, že to nebude daleko. Vzal svou brašnu s věcmi. Měl by zkontrolovat, jestli má něco na obranu. CZ 75. Opravdový vlastenec. Kolik v ní máme veselých zabijáků? Deset, to není moc velký číslo. Ale lepší než nic.

Přidal do kroku. Kdo ví, jestli ho někdo nepředběhl. Deset let může být dost dlouhá doba na to, aby to nějaký pobudové vybrali. Doufejme, že tam bylo tolik zbraní, že to nikdo nemohl odnést. Nahrával mu fakt, že se benzín a nafta staly palivy minulosti. Veškerá motorová doprava byla minulost.

Po několika desítkách minut se dostal k metru. Mělo to bejt hermeticky uzavřený. Mělo, před deseti lety. Titanová plomba toho musela vydržet opravdu hodně, bylo vidět, že jí podle povrchových škrábanců palné zbraně nijak výrazně nepoškodili. Tak to je dost velká čára přes rozpočet. Jak se dostaneme přes ty dveře? No jistě, ovládací konzole. Metra ji měla, na začátku 20. let 21. století se to stalo standardem.

Elektromotory, které otevírají dveře, by mohly roztrhnout plombu. Teď se jenom dostat k ovládání. Dost se hrabal ve starých počítačích, takže by možná mohl zprovoznit dveře, přes konzoly.
Klávesnice vypadalo notně opotřebovaně. Začal se přehrabovat v nabídkách. Otevřít dveře. Elektromotory začaly vrčet, divil se, že byly stále pod proudem. Trhání. Titanová plomba praskla. Spálenina. Elektromotory to nejspíš nevydržely. No nic, bude muset odsunout dveře sám. Skřípání, to musí přilákat spoustu pozornosti, dělej, honem. Dusot.

Čtyři nohy, znetvořené tělo, sliny tekoucí z úst. Rychle se pohybující nohy. Musel přidat. Sakra neměl baterku. Tak poběží naslepo. Snad ho nenajdou. Těch dveří si ale všimnout mohl. Nemusel do nich narazit. Vůbec nemusel. Ostrá bolest. Tohle by člověk v jeho věku neměl vůbec dělat. Bezvědomí. Točící se svět. Zatraceně. Plán je v hajzlu.

Mlhavě viděl, jak přibíhají zrůdy. Přibližují se. Konec, absolutní. Výstřely. Zatraceně, co se děje? Bezvědomí.

Vzbudil se svázaný ve stanu. Byl přivázaný na ocelové konstrukci. Nemohl se vůbec hýbat, tohle není provaz, to je drát. Zatraceně. Absolutně nic neviděl, jak se odsud asi dostane?

"Dostali jsme nějakou starou krysu, opečeme si ji večer?"

Kanibalové? Jaký budou další veselý zprávy? Tak čas zahrát si na hrdinu. Ale beze světla? Zapalovač. Stačí škrtnout. Světlo. Bože, oni mu nic nevzali? Jejich chyba. Sakra, drát nepřepálí. Přiláká to pozornost, ale proč nezničit celej stan? Houp, houp, o kousek silněji. Víc, víc. Tak tohles přehnal staříku. Konstrukce spadla a přetrhla drát. Sakra jemu to přeťalo žíly. Možná to bude zajímavý.

"Tu svini, zastřelte jí! Žrádlo nám utíká!"

Nastal čas jednat rychle. Krev neteče zrovna pomalu. S CZ 75 v prachu neměl moc šancí..
Colt. Colt M4. S bubnovým zásobníkem. Bůh existuje. Party nám začíná!
Bylo jich pět. Měl 150 nábojů. 30 nábojů na každého. Rostoucí louže krve ho znervózňovala. Ale stačí přeci držet spoušť, všechno se vyřeší.

Zbraň vibrovala v jeho rukou. Horko těžko mohl zaměřit cíle. Dej to aspoň naslepo dědku. Výkřik, jeden je venku. Vydrž to ještě chvilku, nečekali to, netipovali by, že se z toho dostaneš. Soustřeď se. Udržuj vědomí. Další padá k zemi. Postřílej je jako prašivý psy. Kdo s čím zachází, s tím také schází.

Prázdnej zásobník. Pět mrtvých. Jeden je pryč.

Výstřel. Další a další, úplná kanonáda. Proč si vždycky dokážou najít cíl? Taková nespravedlnost. Tekoucí krev ze zápěstí ho už nemusí trápit. Hajzl, střílel ze zadu. Ani se mu nepodíval do očí. Svět nepatří druhořadejm kanibalům. Umlátíme ho. Další výstřely. Udrž se na nohou. Rána, kanibalův obličej se otřásl po úderu kusu konstrukce stanu. Přidáme. Poslední zabiják byl historií.

Danovi nohy se podlamovaly, už nemohl víc. Hele, on je na matějský, poprvé po 60 letech. Praha je touhle roční dobou tak strašně nádherná.

"A děda je vyřízená troska, zpívá si ach lunapark, lunapark, můj malej andílku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama