K.I.D.S.

29. dubna 2012 v 21:20 | Katastrofa |  Povídky
"Revoluce právě začala, je to zrození zkázy, poprava přerušena, být králem zkázy,ne, ne, není to test, udělej úšklebek na své tváři - Dětičky. Víš, musím se přiznat, není čas se začít stydět?"
Karel "Kay" Buriánek (*1968)
The Sunshine

Osamělý muž běží prázdnou ulicí. Neví, kam ho ulice dovede, jediná věc, která je jakž tak jistá, je to, že i tohle může být bezvýznamný běh 21. století. Běh o život.

Utíkej! Utíkej rychleji. Záblesky v hlavě. Zabijou tě. Tyhle dětičky 21. století. Vyhni se louži nebo se odsud živej nedostaneš. Třeba ti pomůže tvůj kvér. Fajnovej Glock 18 se přeci nikdy neztratí. Ano, ano, ano, na konci uličky se zastavíš a pěkně malý frajírky postřílíš, jako to dělají ve filmech. Máme lehkej náskok. Tak těžce několik vydobytých minut. Konec Uličky. Mysteriózní místo pane X.

"Chyťte toho zavšivenýho staříka. Tentokrát nám už neuteče!"

Ladně vlítnul za velký odpadkový kontejner. Ten plášť nebudete potřebovat nebo jo? Vy ho házíte dolu? Tak to má být. Skrčte se za kontejner, ať vás nesejmou hned prvním nábojem. Vy víte, že pan Glock dokáže být opravdový elegán v rozdávání smrti. Dobře pane X, jedině takhle se chytří muži chovají. Vy jste se připravil na všechno. Claymorové miny? Božský to nápad. Jenom je rozestavte dobře, tak jak píšou v manuálu. Pět metrů od sebe.

Banda, která čítala kolem 20 lidí se vydala za naším panem X. Gangsteři, děti bez vzdělání, co na tom, hlavní je, že měli v rukou Kalašnikovi. A můžu se s Vámi vsadit, že zcela jistě věděli, jak se s takovým náčiním zachází.

"Dáme tomu hajzlovi, co proto. Máme přeci party! On sem vtrhnul, zabil Chaveze, co na tom, že byl synem mafiána. Tohle si prostě nemůže žádnej starej zmrdeček dovolit. Jsme kurva mladá generace. Kašleme na nějaký zasraný pravidla. Tohle jsi neměl dělat staříku, tohle kurva ne!"

Adrenalin se začal nalévat panu X do žil. Ruce mu ztvrdli, cítil jak se mu zostřuje vidění. Byl jako rys, všestranný zabiják připravený roztrhat přibíhající mláďata lva na kusy.

"Tak mám všechno maximálně možně připravený. Jen ať si ty malý hajzlíci přijdou. Pan Glock a já je srovnáme do latě. Co nedodělám já, dodělají malý claymorový miny. Buď budou provrtaný kulkami nebo roztrhaný na kousky minama. Bude to jeden krásnej koncert. I kdybych byl dost velkej pesimista, tak jim nemůžu dát ani takhle malou šanci. Proboha, vždyť jsou to malý rozmazlený fakani a já jsem bývalý voják od SEAL"

Centrální bezpečnostní systém zaznamenal tepelné stopy v jedné zapadlé uličce. Systém vyhodnotil situaci jako velmi nebezpečnou. Takzvaný stupeň 3. Rudý kód. Okamžité použití síly. Kamera se přepnula do normálního módu. Do této chvíli se situace dala vysvětlit jako nezákonné shromáždění. Ale nelegální držení zbraní nebylo v tuhle dobu zrovna dobrá vizitka. Dnešní ústava upravovala pro podobné případy použití smrtelné síly. Něco mi říká, že to bude ještě hodně zajímavá situace.

"Centrálo, máme tady porušení bezpečnostního parametru 45." ozvalo se ve vysílačce.
"45, pracovní postup třetí odstavec paragraf 7, víte jak zní?" opětoval dispečer.
"Jste si jistí? Máme opravdu udělat proceduru NERO?"
"Oprávnění uděleno….." Dispečerův hlas se vzdaloval.

Zásahové auto Los Angelské policie tiše jelo ulicí. Moc často v těhle ulicích nemuseli být. Od posledních občanských nepokojů už neměli příliš bojových nasazení, možná to bylo proto, že se tenkrát nevinná demonstrace zvrhla v těžkej masakr. Proboha, vždyť i benzín je na příděl. Nemluvě o jídle, oděvech. Přídělový systém. Taková blbost. Klišovitá hláška, ale v týhle době získává nový rozměr. Možná by se slušelo říct vyšší princip?

Policejní dodávka dojela k opuštěné uličce. Dveře se rozlétly do stran a každý věděl, co bude následovat. Všichni členové komanda byli svým způsobem nervózní. Ty jejich skvělý automatický pušky se sto ranejma zásobníkama byly schopný zničit cokoliv, co jim stálo v cestě. Pokud jste teda v nich měli střely s dutou špičkou. Nicméně pořádkové síly používají ve své podstatě střely s wolframovým pláštěm a semtexovou náplní střely. Patent roku 2017. Takže provrtáme pancíř a posádce řekneme "chcípni" (teda hned poté, co semtex vybuchne).

V uličce mezitím již hořel boj. Pan X byl právem zaskočen. Claymorové miny zapracovaly dokonale. Kusy dětiček byly rozmetány po celé uličce. Ale nenechali to bez odplaty. Kalašinkovi štěkali velmi podivnou píseň večerní, která budila všechny v okolí.. Když na Vás míří několik desítek zbraní, tak těžko z toho vyváznete živí. Ale když po vás střílí 18 Kalašnikovů, tak jste si právě koupili lístek do pekla.

Měli radost, dětičky měli radost. Kulky rychle provrtávali pana X. Neprůstřelná vesta mohla něco vydržet, ale tolik střel rozhodně pochytat neuměla. Krev. Proud deroucí se neprůstřelnou vestou. Bolest, věčné zatracení. Škubající se ruka s Glockem.

Zásahová jednotka postupovala na místo. Všechny zbraně připravené na obrovské krve prolití. Ještě pár okamžiků, už budete moci ukojit Vaší potřebu, no tak vydržte. Dočkáte se všichni do jednoho. Zbraně byly odjištěné, tak už je to tady. Dětičky čekají. Tma, bolest, zatracení. Claymorové miny jsou svině.

Na centrále bezpečnostních složek byl den jako každý jiný. Zásahový tým číslo 45 přijel na stanici. Zakuklené obličeje. Pancíře na svých místech. Proč tam sakra, ale byla krev? Proč byli zatraceně od té červené krve?

Zbraně letí do střehu.. Štěkavá serenáda začíná. Boří zdi, trhají lidská těla na kusy. Těžkooděnci jdou stále dál. Není tady žádná síla, která by je dokázala zastavit. Nikdo, kdo by řekl, tohle není správný. Živých lidí začíná ubývat. Poslední bašta zákona a pořádku. Ale kdo potřeboval v týhle době pořádek?

Na podlaze se válel v krvi starší policista, do výslužby možná tak dva roky. Jeden z těžkooděnců k němu přišel. Ladně si sundal helmu, strhnul s ní i několik senzorů na jeho tváři. Ano, byl to jeden z dětiček. Otočil se k ležícímu policistovi.

"Revoluce právě začala.."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama