Eternity: Žlutý svět

29. dubna 2012 v 21:48 | Katastrofa |  Povídky
Ležel, nemohl se nadechnout. Ten blbej filtr na plynový masce je děravej. Jeden zbloudilej náboj ukončil jeho utrpení. Vzduch prosycený radioaktivním spadem se mu rval do plic. S každým nádechem mohl cítit jak mu praská víc a víc plicních sklípků. Z úst mu začala téct krev. Tmavá neokysličená krev.

"Dodělejte ho."

Mikhail odhodil útočnou pušku. Naslouchal rozkazu z handsfree. Z opasku vzal řeznický nůž. Rozmáchl se. Čepel projíždí masem. Cítil jak praskají chrupavky v krku. Tlačil víc a víc. Narazil na něco tvrdého. Ještě víc. S křupnutím se dostal skrz páteř. Muž na zemi začal chroptět ve smrtící agonii. Mikhail odhodil zakrvácený nůž. Ten dopadl na zem. Pomalu z něj stékaly malé čůrky krve a míšní tekutiny. Agonie prostupovala celým jeho tělem. Poslední záchvěvy těla. Poslední vteřiny, jak s těma zasranejma hajzlama vyběhnout. Klepavá ruka, navzdory poškozené míše a roztrhanému krku, vytahovala temný předmět.

"Střel toho zasranýho psa."

Mikhailův Makarov mířil na umírajícího muže. Prst, to bylo to jediné, co museli oba použít. Prst umírajícího muže dopadl na knoflík na temném předmětu. Mikhail neminul. Doutnající patrony dopadají na zem. A další a další. Ty malý mršky se provrtávají jeho plynovou masku.

Zničenou továrnou se prohnala exploze. Tlaková vlna odhodila Mikhaila. V letu srazil police s barvami. Hlavou narazil do stěny. Spadl. Kyselina se rozlévala po jeho oblečení. Sakra, to nebyly barvy. S námahou vstal. Odhodil rozpuštěnou leteckou bundu. Super, už je mu vidět kůže. Věděl, že radiace postupně prostoupí jeho bílou kůží. Bude to sakra bolet. Neměl toho německýho hajzla podceňovat.

"Alfo, jste v pořádku?" ozvalo se handsfreem.
Těžce se nadechl. " Mám problém centrálo, zničená protiradiační výbava, žádám okamžitou evakuaci, stupeň 3."
"Alfo, vaším směrem projíždí kolona Landmasterů, budou tam ETA 10 minut. Stačí jenom počkat."
Mikhail si oddychl. Věděl, že v týhle prdeli se moc takovejch zázraků nestává.
"Rozumím a čekám. Alfa konec."

Dodnes nevěděl, proč odešel sem. Ze všech míst z celého světa si musel vybrat tohle místo. Ze všech oblastí ho museli převelet právě sem. Berlín. Teda spíš, to co z něj zbylo. Léta páně 2007. Šestnáct let po válce. 1991, dobrej rok. Kdyby nějakej idiot z USA náhodou neodpálil pár nukleárních střel. Kdo ví, jak to bylo. Jediný, co věděl, bylo to, že celá Evropa byla zničená. Určitě chyba počítače. Proč by jinak útočili na západní Evropu.. Proč by nesmetly z povrchu Rusko?

Vyšel před továrnu.. Dnes vypadalo obloha úplně jinak než kdykoliv předtím. Temné mraky nukleárního spadu uvolnili místo alespoň pro trochu slunečních paprsků. Světlo bylo vítaný. Alespoň na chvilku mohl dát pryč brýle pro noční vidění.. Znepokojovalo ho, že s každou chvílí cítil jak pokožkou prostupuje víc a víc radiace. Hodiny na jeho zápěstí ukazovaly půl šesté večer.

V dálce viděl přibližující se Landmaster. Už bylo na čase. Pohlédl znovu na hodinky. Zastavily se. Ušklíbl se. Drze je hodil na zem. Nepotřeboval je. Rolex, značka kvality. Takový kecy. Měl kašlat na ten strašně výhodnej obchod.

Dálková světla osvětlila jeho tvář. Naučeným pokynem, dal znát že je vojákem NBU.
Koho by to napadlo, že bude pracovat pro českou organizaci? Ruskej veterán z Afghanistánu a maká pro ty, který jeho otec v roce 1968 osvobozoval. Paradox. Ale platěj dobře, tak o co jde?

Letmo se pozdravil s vojáky uvnitř. Sedl si a připoutal se. Rozvibroval se mu pager.
Prášky na srdce. Málem by zapomněl. Vysokej tlak je hrozná svině. Pomalu si položil pilulku na jazyk. Otevřel čutoru. Voda mu pomalu stýkala jícnem. Prášek byl nadobro utopen v žaludečních šťávách. Na chvíli se mu udělalo nevolno. To je pokaždé, když má tyhle půl miligramový. Prej se to horší. Prej to už nebude lepší. No co se dá dělat? Člověk na něco chcípnout musí.

Rána. Landmaster se rozpůlil. Debilní nástražná protitanková mina. Letěl vzduchem. Tyč. Tyč………tyč, kurva TYYYYYYYYYYYYYYČ!!!

"Ghhhhhhhhh………"

Jako básníci, které nenapadá, jak složit rým tu visel on. Byl úplně bezradný. Bez šance. Šance je luxus. Ten nádhernej roh jednorožce. Nic tomu zvířeti neudělal. Tak proč ho sakra probodlo. Žluté slunce. Krásnej trávníček. Dům se zahrádkou. Vzadu je táta, vepředu stojí ten Němec. Nemá roztrhanou hlavu. Jak je to možné? Jak je to sakra možný? Průvod pionýrů. 2009. Počkat, vždyť je nukleární holocaust. Co se to sakra děje?

Vojáci se přiblížili k rozbouranému Landmasterovi. Mrtvá roztrhaná těla. Neidentifikován těla. Nějakej štítek Mikhail Letrichov. Palubní monitor Landmasteru září písmeny, kterým nikdo nerozumí. ETERNITY loading procedure………….online

Kdesi v Berlíně, 5. listopad 2067
Pan Kurlitz se vracel pozdě z práce, proboha. Nenáviděl přesčasy.
Rána jako z děla.
Co je to za muže? Proč má ty zbraně? Co tady sakra dělá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama