Eternity: Černý svět

29. dubna 2012 v 21:48 | Katastrofa |  Povídky
"Ok, projdeme si to ještě jednou."
Dýchej pomalu, neudělej těm sráčům radost.
"Přišel jste z roku 2007. Pracoval jste v bývalém Československu. Či jak jste to říkal?"
"Severní Čechy, Ústí nad Labem."
Myslí si, že mu kecám.
"Mikhaile, ale žádné Čechy neexistují. Už 54 let."
Ten kravaťák mi začíná dost drsně lízt na nervy.
"Vypnětě to nahrávací zařízení."
Ruka v černé rukavici pomalu sahala na tlačítko STOP na černém radiu.
"Jestli nám budete takhle lhát, tak přestoupíte před říšský soud."
Mikhail se nadechl.
"Už jsem tady 14 hodin. Debilních 14 hodin se mě vyptáváte na to, co tady dělám. 14 hodin od tý chvíle, co jste mě zmlátili obuškama."
"Byl jste narušitel."
Muž s černou orlicí na bílé uniformě se uchichtl.
"Narušitel? Jakej narušitel sakra? Šel jsem po ulici a všude vidím nějaký svastiky a spoustu lidí se zdviženýma pravačkama…."
"Takhle nikdo nebude o naší dělnické společnosti mluvit!"
Sakra, neměl bych je moc srát. Tyhle týpci to myslej fakt vážně. Stačí se podívat na tu debilní pušku. Nic takovýho jsem nikdy neviděl.

"Poplach!!!!!!!!!!"
Sirény začaly vykřikovat svojí deprimující písničku.
Nechápu proč toho divnýho Rusáka nezabijeme. Poslední Rus, kterého jsme zabili, byl důchodce, kterej překročil dekontaminační linii. Je fakt špatný, když nějakej neznámej vir oživí hromadu mrtvejch lidí uprostřed ruský tajgy. Jo, tenkrát to byla fakt drsná situace. Bez tohohle incidentu by naše Čtvrtá Říše nikdy nemohla vzniknout. Nikdo z OSN nečekal, že zaútočíme na Českou republiku. Blbej Lisabon. Měli to podepsat, neměli dělat fóry.
Jedno hloupý odpoledne 4. října 2010. Kdo by tipoval, že budeme mít nukleární zbraně?

Tmavá záře, záblesky výstřelů.
"Herr Fritz, Rusák utekl!"
To si teda vyžere. Žádná podřadná rasa ze mě nebude dělat blbce.
"Herr Fritz?"
"Stupeň pohotovosti 3. Použití smrtící síly povoleno. Chyťte ho mrtvého nebo živého."

Mikhail běžel ponurou chodbou. Nechápal, proč je tady všechno tak hrozně černý.:
Vůbec nechápal co se tady v tomhle divnym světě děje. Proč je tady všechno tak pro německý.. Jestli mají zase tak pronacionalistický tendence, tak musí bejt celej svět v kelu. OSN je asi v hajzlu. Tady se něco posralo víc než mělo. Něco nenormálního.

Zakopl, taková začátečnická chyba. Dupání okovaných bot vojáků se přibližovalo.
Dveře. Jsou tady dveře. Musím jít do těch dveří. Prostě tam musím, jinak mě ty hovada zabijou. Nemám proti nim větší šanci než jakou má meloun proti mačetě.

"Mikhaile! Vzdejte se! Nebo budeme nuceni použít sílu."

Některé věci, jsou jasné na první pohled.
Dveře prorazil docela lehce. Jenom to odneslo jeho rameno. Otrhaným kabátem prostupovaly dřevěné třísky. Kůže byla potrhaná. Ale skoro žádná žíla nebyla zasažena. Skoro. Nebál se krve. Bál se krvavých stop. Nejednomu člověkovi uškodily. Každý ho pak mohl najít.
To mu, ale teď už nevadilo.

Bylo tady tolik zbraní, že mohl bez problémů začít soukromou válku. Situace ve které se nacházel právě teď. Z poličky sebral útočnou pušku. Tohle ještě neviděl. Poloautomatický vrhač granátů. Sebral bubnový zásobník na 150 ran. Dupot byl čím dál bližší a bližší.

Lehl si na zem. Tahle chodba byla šikmá, on byl na vyvýšeném místě.

"Haaaalt!!!!"

Naser si Adolfe Jr. Blam. Blam. Blam. Blam.
Chce to trochu víc kulek. Ještě, že je tady volič režimů střelby.
Kulky začaly odlétavat příšerně rychlým tempem. Vyhazovací okénko téměř nestíhalo.
Nábojnice mu létaly do obličeje. Trochu to bolelo. Trochu, nic extra. Nic, co by člověk, který žije několik desítek let v post-apokalyptickém světě nepřežil. Jediná věc, která ho stále překvapovala, bylo množství vojáků. Oni pořád chodili a chodili. Padali jako stébla trávy.
Ale stále přicházeli noví a noví. Byl pevně přesvědčen, že z toho zblbne. Těsně před koncem zásobníku se stalo něco neuvěřitelného. Za jeho zády se objevila kopule. Vystoupila jakoby odnikud. Ale přesto vypadala, že na onom místě stále možná celou věčnost. Z ní vystoupili dva muži. Hbitě ho chytnuli. Kopal sebou. Útočná puška práskla o zem. Prázdná.

"Vy svině nechtě mě!!!!"

Němečtí vojáci se přibližovali k místnosti. Nebyl tady nikdo. Žádné stopy po kopuly ani po ničem jiném.

Zapnul si vysílačku.
"Herr Fritz, Rusák zmizel."
"Grrrr, hajzl. Stupeň pohotovosti 0. Prohledejte budovu."

Nezvracej, proboha jenom nezvracej. Pozdě. Mikhail si utíral pozvracenou ruku.

"Pane Mikhaile…." romluvil jeden z mužů, kteří ho zachránili.
"….omylem jsem použil náš stroj ETERNITY k cestování časem a alternativními realitami."
"Já nerozumím." povzdychl Mikhail.
"Nevadí, vrátíme vás do vašeho světa."
Záblesk. Bezvědomí.

Ústí nad Labem
4. listopad 1976
ETERNITY loading process…………………online

Mikhail upadl na tvrdou betonovou zem.
"Proboha, to není moje doba!"
"Soudruhu, co tady provádíte?" otázal se příslušník VB.
"Já, já nevím………" rozplakal se Mikhail.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama