Daydream

29. dubna 2012 v 21:17 | Katastrofa |  Zombie Story
"Moje snění se zdá jako, že žiju život někoho jinýho a je těžký tenhle život dosáhnout. Tvůj modrý a beznadějný život."

D'arcy Wretzky (*1968)
The Smashing Pumpkins
Z poloviny blbost a z poloviny realita. Snění a realita. Co je skutečné a co vymyšlené? Každý den se polovina z nás probudí s nočními můrami. Nočními můrami, které jsou tak reálné, že máme kolikrát problém určit, jestli to byl jenom sen nebo ne. Bloudění v labyrintu, zfetovanej člověk ležící na kraji silnice, bejvalka pronásledující vás každou noc s tím, že se k ní můžete vrátit, že to všechno byla jenom blbost. Tenhle příběh je o člověku, kterej toho možná věděl příliš moc, možná příliš málo. Jediné, co je jisté je to, že tam kam se dostal on, se už nikdo jiný nedostal. Možná by mohl vyprávět o svých příhodách, kdyby… Kdyby však víte.

Psal se rok 2009. Společností zmítala hospodářská krize, nic se pořádně neprodávalo, politici se chovali jako banda tupých hovad (překvapující), slýchávali jsme plané sliby, vyšlo The Sims 3 (miliony ženských obsadilo počítače) a v kinech zrovna letěli Watchmeni. Náš příběh se odehrává v Ústí nad Labem. Ten týpek se jmenoval Petr Kavrovsky, byl synem ruského přistěhovalce a české vědkyně. Pracoval v chemičce na novém experimentu. O kterém samozřejmě nemohl mluvit nebo to alespoň tak říkala jeho pracovní smlouva, pod kterou byl asi podepsaný krví nebo se mu to tak zdálo. Pamatoval si ty justiční machinace v USA, když někdo porušil pracovní dohodu. Nebo si to jenom vsugerovával?

Ať tak či onak, musel si na to dávat bacha. Malé zamyšlení nad prací? Asi ano. Vždyť on snil s otevřenýma očima. Možná to bylo jeho povahou, možná to bylo tím divným místem, kde pracoval. Chemička v něm nevzbuzovala příliš pozitivní pocity, ale bylo to jediný místo, kam mohl po vejšce jít. Byl zajisté šťastnej za to, že měl práci. Je krize a v krizi je cool mít práci. Možná ještě víc než být cool bylo dobrý to, že neumřel hlady. Jasně, trochu přeháníme, ale něco na tom bude ne? Blbej snílku. Otevřel oči a podrbal se na hlavě "Kéž bych jenom tak věděl, co mám dělat." posteskl si. Podíval se na zářící monitor, který před ním klidně stál a čekal, až si přečte ty důležité údaje. Přiblížil hlavu. Obrazovka byla plná chemických vzorců, kterým jako chemik se specializací v biochemii rozuměl. Letmý flashback. Koho by to napadlo, že bude Čecho-Rus (nebo český Rus?) studovat na vysoké škole, kde studoval Isaac Asimov. Osud je někdy divnej. Pořád mu nebylo jasný, proč se do tohohle pekla vracel. Ale musel uznat, že na tom určitě něco bylo. Asi genius locci, jinak si to vysvětlit nemohl. Možná byl vlastenec, kdo ví.

Z dalšího rozjímání ho vytrhl jeho spolupracovník Milan. "Petře, cos to zase dělal v noci, že ti tak mžouraj oči chlape?" vesele pronesl. Petr se pousmál. "Těžký období kámo, špatně se mi spí, beru na to nějaký prášky, ale jsem na nich už závislej, takže už ani moc nezabíraj, protože můj spánek je tak skvělej jako spánek oživlý mrtvoly." Spolupracovník se začal smát. "Počkej a který myslíš z 28 dnů poté nebo klasický Romerovský zombieky?" Přesně tohle potřeboval slyšet. "Vzhledem k tomu, že nejsem ve stavu jako veverka na extázi, tak bych měl asi klidnej spánek. Jsem prostě klasik jako Romero a jeho banda línejch a nikdy nespících zombies." Milan se přestal smát. "Jestli potřebuješ opravdu dobře usnout, tak bych ti mohl, něco sehnat kamaráde." Petrovi prolétla hlavou myšlenka o nelegálních experimentálních drogách s miliony (ne-li miliardami) vedlejších účinků. "Zase něco suprovýho z oddělení farmaceutický chemie?" Ale kamarád se nedal odbýt.

"Hele, buď v klidu, tohle za chvíli půjde do výroby, bylo to už drahnou dobu testovaný, takže to má vedlejších efektů asi tolik jako normální léky, který koupíš v lékárně a krom toho…" Petr mu skočil do řeči. "Ty sračky v lékárnách mají dost vedlejších efektů, takže teď mi řekni o tom, o co mi jde kámo, mně je jedno, jestli mě to sežere za živa, ale jediná věc, která mě opravdu zajímá je to, jestli mi to nějakým způsobem ovlivní mojí sexuální výkonnost." Milan se začal smát jako opravdu hodně chytrej puberťák. "Hele, beztak jsi sám vole, takže teď můžeš prohánět děvek, kolik jenom péro ráčí, ale na druhou stranu, abych ti odpověděl na tvou otázku. Jako každej správnej lék ti to nejdřív zkurví játra. Díky bohu to není na stejnym principu jako ty zdegenerovaný léky na vysokej krevní tlak, takže na stav tvojí erekce by to nemělo mít pražádnej vliv kámo. Takže si budeš moc mrskat, kolik jenom budeš chtít. A myslel jsem, že člověk jako ty ví o čem mluví, přeci jen jsi v oboru už nějakou chvíli Krom toho, namrdáno toho máš určitě taky dost, takže no fear, your friend´s medicine is here!"

Tohle stačilo k tomu, aby s pasivním obličejem kývnul na nabídku. "Vezmu si to kámo, ale jestli mě to zabije, tak si tě najdu a pak tě zabiju." Milan se opět zubil. "Když chcípneš, tak si mě nebudeš moc najít, ty trubko. Spíš skončíš tady u nás na pokusech. Možná tvý orgány střelím nějakýmu UKáčku, který mi za to dá pár táců a já si konečně koupím toho novýho Nissana GT-R, kterýho tak dlouho chci." I takovej byl. Prostě člověk, kterej neměl moc morálních zásad, ale na druhou stranu auta měl docela rád. "GT-R je sračka, měl by sis koupit R8." vrátil mu Petr. "Audi neumí auta a krom toho, ty jsi ještě mladej na to, abys tomu rozuměl." Odpověď starého bílého vlka. "Jasně kámo, já jsem příliš mladej, hele mohl bys mi hodit ty prášky a vypadnout? Musím tady ještě něco dodělat, jinak ze mě budou nahoře na nervy." Milan to chápal, mlčky sáhl do kapsy a položil na stůl malou krabičku s nápisem "Experimental use only!" Ať žije angličtina a světová nadvláda. "Tak teda díky za všechno kamaráde-spolupracovníku." odpověděl s kyselým pohledem Petr. "Nebuď, tak kyselej kámo, pomůže ti to." řekl Milan v momentě, kdy zavíral dveře. "To určitě." Zlostně hodil práškama na stůl. Ale k jeho podivu se krabička neotevřela.

Ať žije přetvářka. Nezajímalo ho, co si ten jeho idiotskej kamarád myslel, nechtěl ty posraný prášky. Proč by je taky měl chtít sakra? Najebe mu to organismus a stejně se nevyspí. Posraný porozchodový první tejdny. Zpomalil svůj dech a chytl se rukama za hlavu, ten blbej rámeček s tou ještě horší fotkou. Jeho oči provrtávaly fotku jeho bývalé přítelkyně. Co se na něj má takhle koukat kurva? Stejně jí miloval, byl to pěknej vztah, co na tom, že ho takhle sprostě odkopla ke konci. Ale čumět na mě sakra nebude! S velkou ránou (přerušovanou křupnutím skla) spadla nádherná fotka do šuplíku. Rychle zavřel šuplík. Soustřeď se na práci! Musíš se soustředit na tu zpropadenou práci kamaráde! Jinak tě vyhodí a budeš bezdomovec. A ty nechceš být bezdomovec nebo jo?

Podíval se na monitor a začal pracovat. Nespal 20 hodin, ale to nijak nedokázalo zpomalit jeho zkušenosti a schopnosti. Pracoval na tom už skoro měsíc a den co den nemohl vyřešit tu zpropadenou strukturu. Chyběl už jenom jedinej podělanej kousek, věděl, že je strašně moc blízko, ale stále nedokázal přijít na to, co tam chybí. Po hodině byl zase v hajzlu a nedokázal se absolutně pohnout z místa. Z hecu zvedl krabičku od těch skvělých prášků a začal líně studovat obsah. Když v tom ho to trklo, co kdyby zkusil najít ten díl řetězce v těch látkách, co byly obsažený v práškách? No, minimálně neusne nudou v práci. Tak začal zkoušet, bylo tam deset různých složek, ale zabrala až ta poslední, několik let stará sloučenina, která se komerčně měla začít používat až s těmito prášky. Hlavou mu problesklo "Snad to půjde." Spustil první cvičnou počítačovou simulaci. Rozzářil se jako vánoční stromeček. Panebože, ono to funguje.
Honem, poslat to tomu týpkovi z výzkumnýho, kterýmu to slibuje už drahnou dobu. Vyplnit e-mail, vložit screenshot, napsat hodnoty, vybraný sloučeniny použitý při výrobě a jejich poměry. Ještě nějakej uvítací žvást a může to poslat. A je to. Klikni hezky myší na tlačítko "odeslat". Tak to je super. Práce skončila.

Teď už má padla, všechno záviselo jenom na tomhle. Takže se jde vyspat. A má tyhle veselý prášky. Konečně skvělej a spravedlivej spánek pro skvělýho a spravedlivýho chlapa, kterej vyřešil veškerý světový problémy a stal se nakonec tvrdym šamanem svýho kmene. Amen. Milan mu neřekl nic o dávkování, ale přečetl si na obalu, že se má brát maximálně 5 prášků naráz a on potřebuje rychle usnout, takže sem s tím snový světe. Netrpělivě na tebe čekám, tak ať už tam jsem. Pět prášků na ruce, sklenička vody, spolknutí prášků a cesta do dokonalýho světa tady bude za několik málo sekund, že jo…. Otevřel oči, byl v bílý místnosti, plný plakátů, která připomínala jeho pokoj, když mu bylo tak 16. "To je pěkně ujetej sen." pomyslel si. Posadil do křesla, která se z ničeho nic vytvořilo ve vzduchu. Zapnul si jeho oblíbený Primuse a Winoninýho hnědýho bobra. Zapálil si i jointa trávy, která se tam z neznámýho důvodu objevil. Ale co je to jenom pitomej sen.

Před ním se zhmotnila nahá postava. Začal se tvarovat do nahého dámského těla. Její obličej, její nohy, její ňadra, ty zpropadený modrý oči, byla to ona, o tom nemohl být pochyb. "Tebe bych tady nečekal v mým nádhernym snu." pronesl chladně. Jejich oči se střetly. "Ďábla bys ve svém snu nečekal?" zeptala se. Jakej ďábel ksakru? Nechápal. "Počkej, já ti nerozumím. Vždyť jsi moje bývalá. Poznávám tvý tělo, poznávám tvý oči, jsi prostě celá ona." bezmocně řekl. "Mám podobu toho, koho každý miluje, to mně připomíná fakt, že ses přes to moc nepřenesl, když ti dala košem co?" hnusná nálada už byla ve vzduchu. "To se tě vůbec netýká, je to můj život, já jsem loser, můj problém, můj boj. Radši mi řekni, co po mně chceš." odevzdaně řekl Petr. "Já po tobě vlastně asi nic nechci, jenom jsem ti chtěl říct, že ten tvůj přírůstek do toho DNA řetězce byl opravdu povedenej tah." pronesla tím tónem hlasu, který prozrazuje napětí. "Byla to elementární věc, celou dobu jsem to neviděl, nemohl jsem nic najít, všechno to bylo šílený, nespíš, skoro nejíš a pak tam náhodou narveš něco ze složení experimentálních prášků a ono to nějak funguje." kouknul se na bílou podlahu a otřel si rukáv. "Já to chápu, já to chápu. Ale teď ať mluvíme k věci, povedl se ti husarský kousek, tohle je to, co celou dobu hledám a nikdy to nikdo nemohl najít. Až ty s pomocí několika desítek vývojářů prášků na spaní, mimochodem víš, že ty prášky na spaní mají neúplný obsah?" pronesla opět s ďábelským kukučem.

"Chceš mi říct, že v tom nejsou věci, který tam měly bejt?" překvapeně vyjekl Petr. "Přesně tak, jak dlouho jsi říkal, žes nespal?" Zamyslel se, zdálo se mu to dvacet hodin, ale jistý si nebyl. "Já si myslím, že to bylo dvacet hodin. Teda řekl bych, že no.." nejistě odpověděl. "Milý Petře, dovol mi, abych ti připomněl pár věcí z příručky pro doktory. Nevíš o tom, jsi chemik a já to chápu. Ale možná bys to měl vědět. Spánková deprivace sebou přináší halucinace, ztráty paměti a dost špatný úsudek. Takže se tě zeptám na poslední věc. Myslíš si, že spíš?" V Petrovi hrklo, sakra, ať je to cokoliv tak to má pravdu, jasně, můžu spát, ale taky nemusím spát. Co je realita a co je fikce sakra? Je tohle pitomej sen? "Ty nejsi skutečný. Já to vím, všechno se mi to jenom zdá." Ďábel se nadechl "Nejdražší Petře, ty nevíš vůbec nic, všiml sis toho, že je tady všechno bílý? Proč si myslíš, že spíš, když je všechno okolo tebe bílé…." Tohle nemůže být pravda, já nemůžu být při smyslech, tohle je blbost, tohle nemůže být pravda, tohle je šulinská pakárna. A hlavně to nemůže bejt reálný, už zase se musel ujišťovat. "Víš co? Táhni do hajzlu, tohle je iluze."

Obnažený antikrist si ho prohlížel zářícíma očima, které plály jako žhavé hřeby vytažené z kovářské pece do temnoty noci "Mimochodem, díky za ten řetěz dna, kterej jste chtěli upravit pro léčbu erektivní dysfunkce. Myslím, že to pomůže hodně lidem, ale ta poslední tajná přísadička z toho léku mi trochu dělá starosti." Petr stál jako opařený "Proč by ti to mělo dělat starosti? Všechno by mělo fungovat jako po másle a nic opravdu nenasvědčuje tomu, že by tenhle lék měl bejt špatnej." Ďábel začal morfovat do podoby policejního úředníka. "Petříku, ale takhle nemluví normální člověk, teda alespoň by tak nemluvil člověk, KDYBY nelítal celýho půl dne na těch práškách a nespal před tím okolo 60 hodin." Petr začal bušit do zdi. "Ty zasranej lháři, tohle není pravda." Ďábel se usmál "Já jsem ty Petře a na to hodně rychle přijdeš." Smích ten hnusnej smích jako když padá nářadí z výšky na zem, ten pocit, že je všechno ztracený, debilní smích z béčkovejch horrorů, to bylo jediný, co slyšel.

A pak se vzbudil. Dával pozorně bacha, kde je, ale byl sám v budově. Datum taky nesouhlasilo. Seděl a tiše přemýšlel. To by znamenalo, že byl 5 dní mimo. To přeci není možný, co ten lék, kterej vymyslel a co ty prášky? Podíval se do stolu, prášky byly vypotřebovaný, takže je užíval. Teď byl ten okamžik, kdy se všechno kardinálně posralo. Kouknul na to složení, to co přidal, nebyl žádnej posranej a neškodnej materiál. Byl to zkurvenej mutagen. Synteticky vytvořený mutagen k tomu, aby omezil činnost mozku a zastavil tlukot srdce. Panebože, on vytvořil dokonalou zaklínací formuli pro výrobu nemrtvých. Spustil počítač, musel se podívat do své e-mailové schránky. Pořád mu tady něco nehrálo. Přeci to nikdo nemohl pustit do výroby. Kouká do své výrobní formule, kterou před deseti dny odeslal. Postrčil si brýle na nose. Tohle ne, to je blbej vtip. Nenapsal tam pravý název, ale obchodní název, proto to nikoho ve firmě netrklo. Vypadalo to naprosto normálně. Blbej obchodní název většinou neobsahuje slova jako mutagen-E.

Co mu na to sakra odpověděli? Rychle, musí jednat hodně urychleně nebo se něco stane. Obvykle tenhle mutagen začne něco dělat s lidma až po určité době, tak do 4 dnů, je to rychle se vyvíjející svině. Oni chtějí začít sériovou výrobu a vyvážet to do celýho světa, jak ten lék na léčbu erekční dysfunkce, tak i tu šílenou věc na nespavost. "Jsem mrtvej." řekl si. Svým způsobem měl pravdu. Ale ještě to může zvrátit, byla už hluboká noc a všechno bylo zavřený, docela se divil, že ho odsud nikdo nevyhodil, ale bezpečnost tady většinou nebyla na moc důležitém místě. Z chyby se v mžiku stala přednost. Strážný sem nechodí. To je dobrý, Teď jenom bude muset jít do výrobny těch léků, kde už je první várka připravená k exportu k testovacím pacientům. Samozřejmě je určitě pečlivě zabalená. Běžel po schodech dolu, že se div na posledním schodu nerozšvihal. Dýchal zrychleně, šlo o minuty, sekundy, milisekundy, prostě to udělat nejrychleji jak to jenom jde.

Naštěstí byla výrobna hned v druhý budově, takže tam stihnul doběhnout včas. K jeho překvapení se v místnosti velmi zuřivě pracovalo na tom, aby stihnuli vyexpedovat dostatečné množství testovacích dávek. Petr tam vlétl nekompromisně "Musíte to celý zastavit, je to neověřená série a může to způsobit strašný problémy, krom toho, je možný, že to může být přenášený i………." otočilo se k němu asi na padesát párů prázdných očních důlků. "….vzduchem." vydechl Petr. Teď si byl jistý. Kardinálně se to posralo, víc už se to snad ani posrat nemohlo. Když byl opravdu s nápady v háji, múza ho políbila znovu. Vedle expedičních krabic byla připravená kremační pec na nepovedené vzorky, která se hojně používala až do poslední doby. Spálí to, tak to má bejt. Rozeběhl se, protloukal se přes nekonečný zástup mrtvol, kteří se ho snažili zpomalit, ale jinak byli neškodní. Konečně zatáhl za páku, která zapínala předžhavování peci. Halou se roznesl robotický hlas.

"Pec-bude-připravena-za-jednu-minutu-třicet-sekund." Mrtváci si začali mnohem více všímat Petra, který nervózně balancoval u pece. Rozeběhli se za ním. A to tak nesnášel ty nový typy zomieků, ach jo. Jako velký hejno much. Zabarikádoval se u pece.
Díky bohu za přechodový dveře. Snad to ty dveře minutu vydržej. Na židli byla železná trubka, zvednout a pořádně sevřít v rukou, poslední naděje neumírá. "Pec-bude-připravena-za-minutu-nula-sekund." Možná by si i na ten robotickej hlas zvykl, kdyby teď nemlátil zombieky, kteří se snaží ho přes dveře sežrat. Ocelovej rám dveří a dřevěno-železný dveře nejsou zárukou tý největší zastavovací síly na kterou by se člověk mohl spolehnout. Mlátil je s takovým nasazením, až začala železná trubka pomalu křupat od toho náporu zlámaných končetin nebohých ex-pracantů chemického ústavu.

"Pec-bude-připravena-za-nula-minut-třicet-sekund." Jako kdyby je to ještě víc sralo než normálně. Dveře to už nemohly dál vydržet, trubka byla nadobro zlomená a nemohl se bránit. Byl na cestě k tomu, aby nedokázal utéct svému osudu. Ale co se ho týče, aspoň si ho svět bude pamatovat jako hrdinu. Toho šílenýho magora, kterej se pokusil to, co posral napravit, všechno se nemůže povíst, ale člověk se má snažit. Jediná věc, která nám všem zbývá. Byl loser, ale nebyl natolik velkej srabáckej loser, aby se nepokusil. Mezitím boxoval holýma rukama do ksichtů zombieků. Jako na boxu, tak si to pamatuje, tak to je sranda. Klouby bolí, ale nic na tom nemění fakt, že se musí bránit co to jde, v sázce je příliš velká částka.

"Pec-bude-připravena-za-nula-minut-nula-sekund." Hallelujah, chvalte Boha! "Pec-je-připravena-k-zážehu-opusťte-prosím-prostor-vyhrazený-pro-pec." Moc rád by vyhověl a vypadl by odtamtud, ale jaksi neměl čtyři rotační kulomety na to, aby rozstřílel těch milion zombieků, který se ho snažili zabít. "Inicializace-zážehu." A je to v prdeli. Místností prolétl obrovský plamen a zapálil Petra. Bolest to byla neuvěřitelná, ale i tak to musel dokončit. Vyběhl proti dveřím, prorazil je, zapálil ten obrovský kolos několika desítek zombies. Neomylně běžěl k exportním zásobám. Za jeho hořlavými stopami plápolalo asi padesát poloupálených mrtvol. Umíral, konec byl nevyhnutelný, ale nakonec od jeho těla chytla i hromada léků. Požár se začal šířit budovou, během chvíle nehořela jenom jedna budova, ale celý komplex chemické továrny. Hasiči přijeli až s hodinovým zpožděním, sekuriťák usnul a požární hasící systém nebyl nejnovější výroby. O co šlo především, byla událost, která se stala druhý den. Nejlepší je citovat hlavní vysílací zprávy neznámé komerční televize, která hlásala toto "Včera v pozdních hodinách se v chemické továrně v Ústí nad Labem neznámým způsobem vzňal exportní materiál k chystanému novému léku, který by jako první lék ve své kategorii byl schopen kompletně vyléčit erektivní dysfunkce. Nemocnice evidují vzrůstající počet lidí trpícími halucinacemi, dezorientovaní a v polovině případů nejsou neobvyklé ani útoky na okolostojící. A co si o tom myslí celebrity se dozvíte po reklamě, zeptáme se exkluzivně pro vás na jejich názor. Zůstaňte s námi."

"Moje denní snění řve až do kyselého konce. Moje denní snění. Moje denní snění. Moje denní snění."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama